Když jsem psal text před týdnem, přišlo mi na mysl slovo úžas. Neboť ten responzoriální verš, namísto kterého jsme mohli zpívat Aleluja, nebyl jen teologickou pravdou či suchou informací, ale vyjádřením úžasu: „Slovo se tělem stalo a přebývalo mezi námi!“ Proto jsem si celý týden postupně všímal zejména evangelia po slavnosti Zjevení Páně a opravdu jsem viděl, že všechny jsou důvodem k žasnutí nad tím, jak se nám Bůh zjevuje.
Úterý – evangelium o tom, jak Ježíš přišel do Kafarnaum, začal hlásat pokání a blízkost nebeského království a uzdravoval. Děly se úžasné věci! Bůh se zjevuje v Kristu!
Středa – evangelium o zázračném nasycení zástupů. Je pozoruhodné, že o jiném nasycení se čte evangelium v Adventu (středa 1. týdne). Tehdy ten text hovoří o tom, že Ježíš je očekávaný Mesiáš, ale tento týden zjevuje, že Ježíš je více než člověk. Vzbuzuje jeho jednání v tobě úžas?
Čtvrtek – Ježíš kráčí po moři. „Mysleli si, že je to přízrak.“ Co toto evangelium zjevuje o Ježíšovi?
Pátek – evangelium o tom, jak Ježíš čte z knihy proroka Izaiáše v Nazaretu a pak prohlašuje, že „dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“. Ježíš postupně odhaluje, kdo je. Všichni se divili!
Sobota – uzdravení malomocného. Měli bychom ho poslouchat s otevřenými ústy – úžasem. Projevuje se Boží moc. Kdo je Ježíš?
Evangelia nám tak celý týden zjevovala zjevení – Pán navštívil svůj lid! Pán nám zazářil! Pán koná velké věci! Jak? V Ježíši!
Všechna zmíněná evangelia se čtou i jindy v církevním roce. Ale když se čtou v nějakém zvláštním liturgickém období (jako nyní ve Vánočním), tak jedna z prvních otázek, kterou si musíme položit, zní: „Proč právě teď? Jak tento text souvisí s liturgickou dobou?“ Bez toho sklouzneme do vysvětlování, která mohou odeznít kdykoli, ale tím promarníme šanci dát čteným textům další, hlubší, obohacující rozměr, který souvisí s právě prožívanou dobou.
A tak kladu otázku: „Proč se dnes čte evangelium o Ježíšově křtu?“ Neboť jde o další rozměr zjevení, které jsme celý týden slavili. „Pramen obklopuje řeku… Slunce spravedlnosti se myje v Jordánu, Oheň se noří do vody a Bůh se posvěcuje za pomoci člověka“ (sv. Proklus, Liturgie hodin I.). Dnešní evangelium nás nezaměřuje na náš křest, ale na téměř neuvěřitelnou skutečnost – Bůh se v Kristu stává služebníkem, o kterém mluvil prorok Izaiáš.
Je čas žasnout. Zkusme to. Možná nás to povede ke zpěvu. A určitě nás to bude chránit před hříchem. Neboť když žasnu nad tím, jaký je Bůh, nemám čas (ani chuť) dělat něco, co by ho zarmoutilo…
Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/
