V lednu 2025 proběhla na Otrokovické Besedě výstava domečků, které máme na faře. Dle organizátorů to byla nejúspěšnější a nejnavštěvovanější výstava a byli by rádi, kdyby ji mohli za rok zopakovat. Vznik domečků má za sebou dojemný příběh a je pro nás připomínkou doby covidu. Jak se vlastně dostaly k nám do farnosti?

 

V červnu 2022 jsem byl osloven, jestli bychom nějak nevyužili po smrti pana Lizáka jeho papírové domečky, kterých je něco kolem 30. Když jsem se navíc dozvěděl příběh jejich vzniku, tak jsem přátelům pana Lizáka řekl, že půda je dost velká na to, aby domečky nemuseli vyhodit, a že čas od času určitě najdou své uplatnění. Využili jsme je již při Noci kostelů, své stálé místo má i několik z nich ve farní kanceláři. Na první pohled hned zaujmou, a zvláště pohled do dřevěného kostela uchvátí precizností všech detailů.

 

O příběhu domečků nám bylo předáno povídání z jedné výstavy

Milí návštěvníci, dovolte mně přivítat vás na malé výstavce, vzpomínce na našeho společného letitého kamaráda, pana JOSEFA LIZÁKA, který bohužel v lednu 2021 podlehl onemocnění Covid-19.

Pepa, jak jsme mu všichni říkali, žil ve Zlatých Horách na Jesenicku, ale osud tomu chtěl a posledních 11 let strávil po boku naší kamarádky Renaty v nedalekých Otrokovicích. Společně jsme se setkávali na výletech, ať už ve Zlatých Horách, či při jiných příležitostech. Pepa byl pohodový člověk, nezkazil žádnou legraci, nikomu neublížil, naopak, kde bylo třeba, tam pomáhal. Byl velmi přející a nezávistivý, mimořádně ohleduplný a uctivý ke starším, s porozuměním pro slabší. Muž, na jehož slovo se dalo stoprocentně spolehnout.

V posledních letech jej bohužel sužovaly zdravotní problémy. Velké bolesti mu ztěžovaly pohyb a znemožňovaly vykonávání běžných činností. Tehdy začal vyrábět domečky z papíru. Měl z nich radost, tvořením bojoval proti nemoci, říkal, že si potřebuje zaměstnat hlavu a ruce, aby nemyslel na bolest a trápení. Inspirací mu byly lidové stavby i vlastní představivost. Je k nevíře, co dokázal doma, v bytě, doslova na koleni, vytvořit z obyčejného kartonového papíru jen tak, bez předlohy.

Nás, své kamarády, chtěl s domečky seznámit v prosinci roku 2020. Měli jsme se sejít v Otrokovicích a domečky si prohlédnout. Nestalo se, Pepa se nakazil Covidem-19 a musel do nemocnice. Přes všechnu péči lékařů se jeho stav horšil, až jej nakonec lékaři uvedli do umělého spánku, ze kterého se již neprobudil. Bylo to velmi nečekané, smutné.

Pokud se vám budou jeho domečky alespoň trošku líbit, budu společně s jeho přítelkyní velmi ráda – za nás obě a troufám si říct, že i za něho.

Přejeme si, abyste si domečky prohlédli se stejnou radostí, s jakou je náš kamarád tvořil!

 

Věřím, že si domečky budou nacházet stále nové a nové obdivovatele a čas od času opustí naši půdu, aby potěšili další oči nových obdivovatelů.

Otec Pavel