Svátosti
Svátosti
-
Svátost křtu
Křest je první ze svátostí. Je to největší dar v životě člověka. Křtem Bůh přijímá člověka za své dítě a vkládá do něho svůj život a zapojuje ho do společenství věřících – církve. Odpouštějí se mu hříchy (u malých dětí dědičný hřích, u dospělých také i všechny osobní hříchy), získává duchovní dary - ctnost víry, naděje a lásky. Pokřtěný má pak právo na ostatní svátosti.
Podmínky pro křest malého dítěte od 0–6 let
1. Křest dítěte žádají rodiče či aspoň jeden z rodičů, ne babička nebo dědeček.
2. Křest je rozhodnutím se pro víru a pro život z víry. Proto je nutné, aby aspoň jeden z rodičů byl pokřtěný a zavázal se, že bude své dítě vést k Bohu slovem i životem. Malé děti se křtí na víru rodičů.
3. Před vlastním křtem účastnit se přípravy - rozhovoru o křtu, o víře a životě z víry. Délka přípravy je podle stavu víry rodičů.
4. Kmotr má být praktikující věřící, aby mohl pokřtěného vést v křesťanské životní cestě a pomáhat rodičům v náboženské výchově. Pokud možno by měl být biřmovaný, nebo mít v úmyslu v nejbližší době přijmout svátost biřmování.
5. Křest má být v té farnosti, v které žijí rodiče. Křtem se totiž pokřtěný přičlení do konkrétní církevní obce. Pokud bydlištěm žadatelé spadají do jiné farnosti, tak donést potvrzení svého faráře, že souhlasí se křtem v jiné farnosti.
6. Ke křtu dítěte je třeba se ohlásit nejméně měsíc před plánovaným termínem.
Podmínky pro křest dítěte od 7 do 14 let
- Viz body 1.–5. nahoře
- Navíc: dítě v tomto věku by mělo o víře už samo něco vědět. Žádá se proto aspoň rok společného setkávání s ostatními dětmi při výuce náboženství.
Pokud ani jeden z rodičů není pokřtěný, není vše ztraceno. Mohou se, pokud budou chtít, před křtem svého dítě i oni sami připravit k přijetí vlastního křtu a být pokřtěni společně jako jedna rodina.
Podmínky pro křest člověka nad 15 let
- Sám se musí rozhodnout. Musí věřit v Boha Spasitele a podle víry žít.
- Předpokládá se minimální roční příprava formou osobních a společných setkání. Křest bývá většinou o Velikonocích.
-
Svátost smíření
Po svém zmrtvýchvstání se Pán Ježíš ukázal svým apoštolům a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20,22–23).
Odpuštění hříchů spáchaných po křtu se uděluje prostřednictvím svátosti, nazývané svátost smíření nebo pokání či zpověď.
Ani poté, co se odkloníme od cesty, na kterou nás Bůh povolal křtem a vyznačil svými příkazy, není nutno si zoufat. Ježíš ví o naší slabosti. Stanovil způsob, jak lze dosáhnout odpuštění našich hříchů a poklesků, pokud je ovšem uznáme a snažíme se jich litovat. Smíření je nutné pokaždé, když Boha zradíme špatným myšlením, slovy či skutky, kterým říkáme hříchy. Hřích je víc než pouhá chyba. Narušuje vztahy člověka k Bohu, k bližnímu i k sobě samému. Všechny hříchy nejsou stejně těžké. Existují myšlenky, slova, skutky a opomenutí, které tíží naše svědomí, ale jsou všední, protože člověk je slabý. Říká se jim také lehké hříchy.
Těžký, nebo smrtelný hřích je označení pro takový stav srdce nebo pro takové jednání, které těžce porušuje vztahy k Bohu, k církvi a k lidem. Je to vědomé, dobrovolné a svobodné přestoupení Božího zákona v nějaké závažné věci.
Aby křesťan, který se takových hříchů dopustil, mohl jít zase k svatému přijímání, vyžaduje se odpuštění hříchů ve svátosti smíření.
Ti, kteří přijímají tuto svátost smíření s opravdovostí a se zkroušeným srdcem, dosáhnou odpuštění všech hříchů, ale také obnovení přátelství s Bohem, nový pokoj a radost do srdce.
Potřebujete se smířit s Bohem a najít klid v duši?
Svátost smíření lze přijmout v rozhovoru s knězem na požádání kdykoli.
Pravidelně je příležitost půl hodiny před mší svatou.Nebyli jste už mnoho let u svátosti smíření (u zpovědi) a nevíte už jak na to?
Nebojte se přijít. Každý kněz – zpovědník vám rád na požádání pomůže, abyste přijali tuto svátost k vašemu duchovnímu prospěchu.Jste pokřtěni, ale nebyli jste ještě nikdy u zpovědi nebo u svatého přijímání?
Hledajících, jako jste vy, je více, než byste si mysleli. Takže se nebojte kontaktovat kněze.
Příprava dospělých k přijetí těchto svátostí probíhá dle osobní domluvy. -
Eucharistie
Eucharistie neboli mše svatá, byla ustanovena Ježíšem při poslední večeři před jeho smrtí. Pán Ježíš při ní dal svým učedníkům své tělo a svou krev jako pokrm. Eucharistický chléb a víno jsou reálné Tělo a Krev Kristova. Když je přijímáme, osobně se setkáváme s Pánem Ježíšem. Je to vrcholný způsob našeho spojení s oslaveným Kristem na zemi, předjímka dokonalého spojení s Kristem a na věčnosti. On sám řekl: „Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky ... Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný ... zůstává ve mně a já v něm“ (Jan 6,51.54.56).
Mše svatá je zpřítomněním Ježíšovy oběti – jeho smrti na kříži a zmrtvýchvstání – v naší době. Uskutečňuje se při ní pro nás dílo našeho vykoupení. Také je to jeho velikonoční hostina, v níž se nám dává za pokrm, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy.
Eucharistie je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého.
Ježíš v eucharistii není přítomný materiálně, je však přítomný osobně, neviditelně, skutečně. Celý Kristus je přítomný jak v podobě chleba, tak v podobě vína.
Jednu hodinu před přijetím těla Kristova se má dodržovat eucharistický půst. Voda a nezbytné léky půst neruší.
Kdo může přistoupit k svatému přijímání?
- ten, kdo je pokřtěn a věří v Krista,
- smířil se s Bohem ve svátosti smíření (zpovědi) a snaží se žít podle této víry,
- pokud žije v manželství, pak toto manželství musí být uzavřeno i před Bohem v kostele.
Na první svaté přijímání je třeba se řádně připravit
Děti k němu poprvé přistupují po dvouleté přípravě v náboženství.
Dospělí poprvé přistupují po individuální přípravě – informujte se u kněze. -
Svátost biřmování
Svátost biřmování je svátost dovršení křtu. Vyžaduje se od žadatele osobní zralost a osobní rozhodnutí, že bude ve svém životě brát Boha vážně. Duch svatý propůjčuje naší víře svou sílu a dává potřebné dary pro křesťanský život.
Čím více vrůstá křesťan do své víry, tím více zjišťuje, že musí svou víru chránit v nových a neočekávaných zatěžkávacích zkouškách, v nichž musí obstát. Nezřídka musí čelit otevřenému i skrytému pronásledování. Na druhé straně jeho víra není jen jeho soukromou věcí. Naopak křesťan dluží všem lidem svědectví slova a křesťanského života.
Ve svátosti biřmování nabízí Bůh dospívajícím a dospělým možnost nebýt ani v nejtěžších životních zkouškách sám a bez pomoci.
Svátost biřmování se uděluje jen jednou za život. Žadatel musí být pokřtěný. Vybírá si nové jméno některého svatého jako svého patrona.
Biřmování uděluje biskup, mimořádně kněz. Po modlitbě o dar Ducha Svatého biřmující položí ruku na hlavu biřmovaného a křižmem (posvěceným olejem) mu udělá na čele kříž se slovy: N.(jméno), přijmi pečeť daru Ducha svatého.
Podmínky k biřmování
- věk alespoň patnáct let (horní hranice neexistuje)
- kmotr je sám biřmovaný
- minimálně roční příprava k této svátosti probíhá ve skupinách pod vedením kněze
Svátost biřmování se v naší farnosti uděluje jednou za pět let.
Naposledy bylo biřmování v naší farnosti v roce 2019.
-
Svátost manželství
Manželství je důležité spojení dvou životů. Nejde pouze o právní smlouvu, podobnou úřední svatbě. V kostele přijímají a dostávají svátost manželství ti, kteří chtějí, aby Bůh jejich sňatku požehnal a řídil ho. Proto může o svátost manželství žádat ten pár, kde aspoň jeden je pokřtěný a věřící.
Svatba v kostele není pouhým formálním právním aktem, ale znamená něco mnohem víc. Je svátostí. Skrze tuto svátost Bůh vstupuje mezi milující pár, aby ho posvětil a pomáhal jim rozvíjet jejich vzájemný vztah, později s výchovou děti.
Příprava na svatbu
Základní příprava k sňatku probíhá společně s druhými páry na Centru pro rodinu ve Zlíně a pak na faře. Domluvte si svou svatbu na faře dostatečně včas, dokonce už tehdy, když ještě nevíte přesný termín vaší svatby! Nejlépe půl roku předem, nejpozději ale tři měsíce předem.
Měli jste jen civilní sňatek?
Někdy se stává, že teprve po létech soužití některý z partnerů zatouží po tzv. zplatnění manželství před Bohem a po Božím požehnání, aby pak mohl přijímat jiné svátosti jako například svátost smíření a svaté přijímání.
Stvrdit svůj manželský slib (učiněný před léty na úřadě) před Bohem, je možné klidně i bez velkých ceremonií a neveřejně. Informujte se u kněze.
Ti, kteří žijí jen v civilním manželství, nemohou přistupovat k svátosti smíření, ani k svatému přijímání.
-
Pomazání nemocných
Ti, kterým se zhoršil jejich zdravotní stav, nebo mají před závažnou operací, či se ocitli v nebezpečí smrti, mohou kromě zdravotnické pomoci dostat také posilu od Boha pro duši i tělo.
Kdo by nechtěl mít v nemoci nebo utrpení takovou pomoc, jakou je přítomnost a pomoc samotného Boha?
Svátost nemocných nenahrazuje lékařskou pomoc, ale doplňuje ji či přesahuje. Tak jako se o tělo stará lékař, o duševní pomoc se stará sám Ježíš prostřednictvím této svátosti. Při slavení této svátosti kněz maže nemocného olejem na čele a rukách, prosí za jeho uzdravení a vyprošuje pro něho posilu a úlevu.
Jestliže nemocný, který přijal pomazání, znovu nabude zdraví, může v případě další těžké nemoci tuto svátost znovu přijmout. Během téže nemoci lze svátost opakovat, jestliže nastane zhoršení.
V naléhavých případech volejte na faru ihned a kdykoliv, abyste zde domluvili termín návštěvy kněze, ať už doma, nebo v nemocnici.
-
Pohřeb
Církevní pohřeb může mít jen pokřtěný.
Nejedná se o svátost, ale o tzv. svátostinu. Církevní pohřeb vyprošuje zemřelému duchovní pomoc, prokazuje úctu jeho tělu a pozůstalým dodává útěchu a naději ve vzkříšení s Kristem.
Pokud vám někdo z blízkých zemře, zavolejte pohřební službu. Potom můžete, třeba i spolu s pohřebnictvím, zavolat na farní úřad a dohodnout termín, hodinu a způsob pohřbu. Pak je nutné dojít na faru a promluvit s knězem o průběhu rozloučení či pohřbu.
Pohřeb má v kostele dvě části.
První je mše svatá za zesnulého, ve které se za zemřelého slouží mše svatá (je to největší dar, co můžeme pro svého zemřelého po jeho smrti udělat). Tato část může mít i formu bohoslužby slova.
Druhou částí pak je rozloučení se zemřelým před rakví (u pohřbu se pokračuje ještě na hřbitově).