Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  • P. Roman Vlk - BOŽÍ ZBROJ

      Seriál - BOŽÍ ZBROJ - V tomto seriálu si povídáme se svatým Martinem o Boží zbroji a objevujeme, jaký úžasný dar pro každodenní použití nám v ní Bůh nabízí.   Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | BOŽÍ ZBROJ | Přilba spásy

  • Konference Poslaný bude letos v Kroměříži

    Zveme Vás na konferenci Poslaný, která letos proběhne 30.9.-1.10.2023 v Kroměříži. Celá konference Poslaný je zaměřena na oblast služby, ať už pastorační či evangelizační. Je to čas formace, sdílení, inspirace, a především čas modlitby, kdy se chceme společně sjednotit v modlitbě a vyvýšit jméno Ježíš nad celou naší službou a nechat se Jím nanovo proměnit.   Motto pro rok 2023: „Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“ Ef 5, 14b   Více info na: https://www.poslany.cz/   Se Zástupy andělů - Gedeon [Projekt ON]  

  • Pastýřský list o. biskupa Josefa Nuzíka ke 100. výročí úmrtí arcibiskupa Stojana

       S klienty Charity u hrobu arcibiskupa Stojana na Velehradě Milé sestry a bratři, obracím se na Vás tímto slovem krátce před stým výročím úmrtí ctihodného Božího služebníka Antonína Cyrila Stojana. Ten už za svého života získal přezdívku «tatíček». Oslovení rodičů „tatíčku a maměnko“ se užívalo ještě v nedávné minulosti v některých oblastech naší vlasti a citově zabarvené zdrobněliny dávají tušit, že je mluvčí volil, když se obracel na osobu mu velmi blízkou, k níž choval respekt, na toho, kdo má milující srdce. A takovým opravdu Stojan z Boží milosti byl a zůstává. Přestože se často věnuje větší prostor jeho zásluhám o život v jednotě mezi křesťany, vyzdvihuje se jeho pomoc farnostem při stavbě kostelů a far nebo se rozebírá jeho vliv na život politiků a společnosti, spolků a potřebných, k nám – současníkům promlouvá především jeho příkladný život, jehož projevy se můžeme inspirovat. Mezi celou řadou vlastností, kterými se znalci snažili vystihnout charakter této osobnosti, najdeme třeba tuto: Získávající své odpůrce odpuštěním a pomocí. Všichni jsme se někdy při jednání setkali s nevraživostí, zřejmě každý jsme někdy pocítili palčivý pocit křivdy či ublížení. Jak se v takových situacích zachovat? Boží slovo dnešní neděle nás ústy starozákonního Sírachovce vyzývá k postoji odpuštění a smilování: „Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, vzpomeň na hnilobu a smrt a dbej přikázání.“ A Ježíš v podobenství o králi, který se pustil do účtování se svými služebníky, klade na závěr otázku, která směřuje i k nám: „Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?“ V analýzách zkoumajících vztahy mezi lidmi v rodinách či společnosti obecně vypočítávají odborníci jevy, které mají negativní vliv na jejich pevnost a soudržnost, jako nedosažitelnost bydlení, problém nalézt odpovídající zaměstnání či omezenou příležitost ke vzdělání. Sami bychom asi bez dlouhého přemýšlení doplnili některé další. Občas však bývá opomíjena potřeba vzájemného odpuštění. Svatá Matka Tereza z Kalkaty říkala: „Lidé se mě ptají, mám-li nějakou radu pro vzájemné vztahy? Mám: modli se a odpouštěj!“ A podobnou cestu nám ukazuje také život Božího služebníka Antonína Cyrila Stojana, který byl srdečný v jednání, vycházel vstříc druhým, spojoval protiklady, pracoval s lehkostí, a ne bolestínstvím a miloval konkrétního člověka. Možná mezi zmíněnými postoji nalezneme i jeden pro sebe, s nímž bychom mohli začít vylepšovat svůj život a vztahy. Prosím, pokusme se o to. Na závěr bych Vás, bratři a sestry, rád pozval na Velehrad, kde si od pátku 29. září do neděle 1. října budeme toto výročí společně připomínat bohatým programem, více podrobností najdete na plakátku na vývěsce. Osobnost a život arcibiskupa Stojana nám pomůže přiblížit novéna, kterou se lze modlit v kostele nebo doma od středy 20. září.  Kéž se s důvěrou obracíme na přímluvce Antonína Cyrila Stojana stejně jako mnozí velehradští poutníci, kteří od roku 1990 popsali celých 13 knih, v nichž mu předkládali své životní situace a prosby. Společně se modleme, aby nás oslava tohoto jubilea přiblížila zázraku podmiňujícímu jeho blahořečení a přinesla užitek do našeho osobního i společného života. S požehnáním +Josef Nuzík

  • Pozvánka na oslavu 100 let úmrtí arcibiskupa Stojana na Velehrad

      Vrcholem jubilejního roku arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana, který se letos připomíná nejen v olomoucké arcidiecézi, bude třídenní oslava o posledním zářijovém víkendu na Velehradě. Program ve dnech 29. září až 1. října 2023 nabídne setkání kněží, den pro rodiny a poutní mši svatou. „Zvu vás všechny k účasti na setkání, při kterém si chceme připomenout výročí sto let od úmrtí arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana a především jeho život a odkaz. Setkání v místě, kde je pohřben, nám dává jedinečnou příležitost projevit mu vděčnost za jeho službu a prosit o jeho blahořečení, ale především prohloubit svou víru a spojit se v modlitbě,“ obrací se k věřícím olomoucké arcidiecéze její administrátor biskup Josef Nuzík a dodává: „Věřím, že toto setkání bude nejen připomínkou arcibiskupa Stojana a jeho díla, ale také inspirací, jak podle jeho příkladu můžeme reagovat na to, co od nás vyžaduje dnešní doba.“ V pátek 29. září – tedy přímo v den stého výročí Stojanova úmrtí – se na Velehradě uskuteční pouť biskupů a kněží k jeho hrobu. Součástí programu bude slavnostní mše svatá, kterou bude od 9.30 celebrovat arcibiskup Jan Graubner, a po ní v 11.00 následuje přednáška historiků Jaroslava Šebka a Jitky Jonové, kteří přiblíží Stojanův život a dílo. V sobotu 30. září se na Velehradě koná pouť děkanátů Kyjov a Veselí nad Moravou za obnovu rodin a kněžská povolání. Zahájí ji v 15.00 adorace, po ní bude od 16.00 příležitost k debatě s administrátorem arcidiecéze biskupem Josefem Nuzíkem a v 17.00 pouť vyvrcholí pontifikální mší svatou. Pro děti bude v čase 15.00–16.45 připraven zvláštní program. Třídenní připomínku pak v neděli 1. října završí mše svatá, kterou bude od 10.00 celebrovat biskup Josef Nuzík. V 19.00 se navíc ve velehradské bazilice koná v rámci festivalu Harmonia Moraviae koncert k připomínce výročí úmrtí arcibiskupa Stojana, který pořádá Filharmonie Bohuslava Martinů. V premiéře zazní orchestrální zhudebnění Stojanovy modlitby „Můj kříži!“ v básnické úpravě biskupa Josefa Hrdličky. Po dobu třídenních oslav bude možné zhlédnout expozici věnovanou osobnosti arcibiskupa Stojana. Podrobné informace lze najít na webu www.velehrad.eu/arcibiskupstojan

  • Mše svatá – dokončení vstupních obřadů

      Včera jsme si v cyklu kázání o mši sv. povídali o zpěvu Pane, smiluj se (Kyrie eleison), Sláva a vstupní modlitbě. Zde k nim najdete další materiály.   Kyrie eleison (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 6)   Gloria (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 7)   Vstupní modlitba (Liturgie.cz - 120" o liturgii - Mše svatá 8)     KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE – SVÁTOST EUCHARISTIE   IV. Liturgické slavení eucharistie   Mše svatá během staletí   1345      Již od druhého století máme svědectví sv. Justina mučedníka, pokud jde o základní linie průběhu slavení eucharistie. Zůstalo beze změn až do našich dnů ve všech velkých liturgických rodinách. Toto píše kolem roku 155, aby vysvětlil pohanskému císaři Antonínu Piovi (138‑161), co dělají křesťané:   V den nazývaný "Slunce", se všichni shromáždí, obyvatelé měst nebo venkova. Čtou se paměti apoštolů nebo spisy proroků, pokud to čas dovoluje. Potom, když lektor skončil, představený nás v promluvě napomíná a vybízí, abychom následovali tyto dobré příklady. Pak všichni společně vstaneme a začneme se modlit] jak za sebe ... tak za všechny ostatní, ať jsou kdekoliv, abychom, když jsme se dověděli pravdu, si zasloužili být svými skutky dobrými občany a věrně dodržovat příkazy a dosáhnout věčné spásy. Po skončení modliteb se navzájem zdravíme políbením. Potom jsou představenému bratří přineseny chléb a kalich vody a střídmého vína. On jej vezme a vzdává chválu a slávu Otci vesmíru ve jménu Syna a Ducha svatého, a koná díkůčinění (řecky: eucharistian) za to, že jsme byli hodni dostat od něho tyto dary. Když skončil modlitbu a díkůčinění, všechem přítomný lid zvolá: "Amen". Po díkůčinění představeného a po odpovědi všeho lidu ti, kterým říkáme jáhnové, rozdávají každému z přítomných chléb, víno a vodu, jež byly "proměněny" a donesou je nepřítomným.[1]   1346      Eucharistická liturgie se koná podle základní struktury, která se přes všechny staletí uchovala až k nám. Člení se na dvě velké části, které tvoří původní jednotu: svolání, bohoslužba slova se čteními, homilií a přímluvami; eucharistická bohoslužba s obětováním chleba a vína, proměňováním a přijímáním.                 Bohoslužba slova a eucharistická bohoslužba tvoří společně celek, "jediný bohoslužebný úkon";[2]  stůl připravený pro nás v eucharistii je totiž zároveň stůl Božího slova a stůl Těla Páně..[3]   1347      Neprobíhala snad takhle velikonoční večeře vzkříšeného Ježíše s jeho učedníky? Cestou jim vysvětloval Písma, pak s nimi zasedl ke stolu, "vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim".[4]     [1] Sv. Justin, Apologie, 1, 65 [a také 67]. [2] 2. vatikánský koncil, SC 56. [3] Srv. 2. vatikánský koncil, DV 21. [4] Srv. Lk 24,13‑35.

  • Zamyšlení PAMATUJ A MYSLI (24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Téma této neděle je naprosto jasné a asi se mu nejde vyhnout – odpuštění. A přece se pokusím jít jiným směrem. Sirachův syn totiž k tématu hněvu, urážek a odpuštění přidává pokyny, směrovky, jak se tomu vyhnout, to jest jak se vyhnout následnému (většinou náročnému) úsilí o odpuštění, ať už jako ten, kdo se provinil, nebo jako ten, komu se dostalo urážky. „Pamatuj na svůj konec… Mysli na rozklad a smrt… Pamatuj na přikázání… Vzpomeň si na smlouvu s Nejvyšším…“ (Sir 28, 6–9). Memento more není jen pro kamalduly či kartuziány. Je to pro mě, pro tebe. V těchto dnech po operaci a pobytu v nemocnici mi tato slova častěji přicházejí na mysl, protože jsem zažil, jak jsem se na hranici smrti/návratu domů dostal za pár hodin v důsledku obyčejného zánětu v krku. Nevím, jestli to byl jen první nácvik, nebo to byla už generálka ☺. Ale chci být připraven právě tím, co mi radí Sirachův syn – mysli na rozklad a smrt; pamatuj na přikázání… Když jsem ležel na ARU, tak jsem si nějaký čas po probuzení z umělého spánku vzpomněl, že bych se mohl i modlit. Umím nazpaměť dost žalmů na to, abych si nějak vyskládal ranní chvály či nešpory. Ale tehdy jsem si nedokázal na žádný vzpomenout. Jen jsem si čtyři dny dával dohromady žalm 91, který se modlíme v kompletáři: „Kdo pod ochranou Nejvyššího přebývá a ve stínu Všemohoucího se zdržuje… Svým andělům dá příkaz o tobě, aby tě hlídali na všech tvých cestách…“ Čtyři dny mi trvalo, než jsem si povzpomínal na všechny jeho verše – i to asi ne úplně přesně. Byl to čas vzpomínání na smlouvu s Nejvyšším. A bylo mi skvěle. Ano, v nemocnici jsem zažil nádherný čas s mým Bohem. Dokonce i na smrt jsem zapomněl. Přebýval jsem pod ochranou Nejvyššího. Celé toto mé uvažování mi dnes potvrzuje apoštol Pavel: „Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu“ (Řím 14, 8b). Nikomu jinému, jen Pánu. Aleluja!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • Pouť na Velehrad za obnovu rodin a kněžská či řeholní povolání

      V sobotu 7. října jsem zváni letos i k příležitosti 100 let od úmrtí arcibiskupa Stojana na Velehrad. Jde o pouť našeho děkanátu za obnovu rodin a kněžská či řeholní povolání. Letos nebudeme vypravovat autobus. Kdo byste chtěli jet, zapište se v zákristii. Doprava na Velehrad bude auty. Prosíme řidiče, kteří by jeli, aby v zákristii nahlásili, kolik lidí by svezli.   V letošním roce bude v rámci poutě také setkání farníků s otcem biskupem Josefem. Na tomto setkání chce o. biskup naslouchat ale také odpovídat na dotazy farníků. Vzadu v kostele je krabička, do které můžeme vkládat dotazy na o. biskupa. Další možnost je poslat dotaz na email: ptejsebiskupa@ado.cz  Dotazy je možné zasílat do středy 4. října. Využijme této možnosti setkání s pastýřem naší diecéze.    Pozvánka na synodální setkání s biskupem

  • SPOLEČENSTVÍ MODLITBY MATEK NÁS ZVOU K MODLITBĚ

      Pravidelně jsme v naší farnosti zváni společenstvími Modliteb matek k účasti na tzv. Triduu, které proběhne o víkendu 22. – 23. 9. Přijďte prosit společně v pátek a sobotu za odpuštění, v neděli chceme vyjádřit svoji vděčnost, chválu a díky.   V pátek 22. 9. v 17:30 v kostele sv. Vojtěcha V sobotu 23. 9. v 17:00 po mši svaté v kostele sv. Vojtěcha V neděli 24. 9. při adoraci v 17:00   Všechny srdečně zvou otrokovické skupinky Modliteb matek.   Odkaz: http://www.modlitbymatek.cz

  • Mše svatá – Vstupní obřady

      Včera jsme se v cyklu kázání o mši sv. dotkli vstupního průvodu, vstupního zpěvu a úkonu kajícnosti. K nim je možné si poslechnout tyto další tematické přednášky.   PRICHÁDZAME SLÁVIŤ LITURGIU | SVÄTÁ OMŠA ZBLÍZKA 6   ÚVOD SVÄTEJ OMŠE | SVÄTÁ OMŠA ZBLÍZKA 7   ÚKON POKÁNIA | SVÄTÁ OMŠA ZBLÍZKA 8     KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE – Eucharistie v ekonomii spásy   Způsoby chleba a vína   1333   Středem slavení eucharistie je chléb a víno, které se skrze Kristova slova a skrze vzývání Ducha svatého, stanou Tělem a Krví Krista. Církev, věrná příkazu Pána, koná na jeho památku, až do jeho slavného příchodu to, co On vykonal v předvečer svého utrpení: "Vzal chléb ...", "Vzal kalich vína ...". I když se způsoby chleba a vína tajemně staly Tělem a Krví Krista, i nadále vyjadřují dobrotu stvoření. Tak při obětování vzdáváme díky Stvořiteli za chléb a víno,[1] "plod lidské práce", ale předtím ještě "plod země" a "plod révy", dary Stvořitele. V úkonu Melchizedecha, který "obětoval chléb a víno" (Gn 14,18), církev vidí předobraz své vlastní oběti.[2]   1334   Ve Staré smlouvě byl chléb a víno přinášen v oběť mezi prvotinami země, na znamení vděčnosti Stvořiteli. Ale dostávají také nový význam v souvislosti s Exodem (odchodem Židů z Egypta): nekvašené chleby, které Izrael pojídá každý rok o velikonocích, připomínají spěch osvobozujícího odchodu z Egypta; vzpomínka na manu na poušti bude stále Izraeli připomínat, že žije z chleba Božího slova.[3] Každodenní hcléb je konečně plodem zaslíbené země, záruka, že Bůh je věrný svým příslibům. "Kalich požehnání" (1 Kor 10,16) na závěr židovské velikonoční večeře, dodává slavnostní radosti vína eschatologický rozměr, totiž mesiášského očekávání obnovy Jeruzaléma. Ježíš ustanovil svou eucharistii tím, že dal nový a definitivní význam požehnání chleba a kalichu.   1335   Zázraky rozmnožení chlebů, při nichž tehdy Pán pronesl požehnání, rozlámal chleby a rozdělil je prostřednictvím svých učedníků, aby nasytil zástup, jsou předobrazem hojnosti tohoto jediného chleba, kterým je jeho eucharistie.[4] Znamení vody proměněné na víno v Káně[5] už ohlašuje hodinu Ježíšova oslavení. Ukazuje, že už nastává svatební hostina v království Otce, kde budou věřící pít nové víno,[6] jež se stalo Krví Krista.   1336   První oznámení eucharistie vyvolalo mezi učedníky rozdělení, tak, jako je pohoršilo, když jim oznámil, že musí trpět a zemřít: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?" (Jan 6,60). Eucharistie a kříž jsou kamenem úrazu. Jde o totéž tajemství, které nepřestává být záminkou rozdělení: "I vy chcete odejít?" (Jan 6,67): tato Pánova otázka znovu a znovu zaznívá v jednotlivých staletích jako výzva jeho lásky, aby každý přišel na to, že jen On má "slova věčného života" (Jan 6,68) a že přijmout ve víře dar jeho eucharistie, znamená přijmout jeho samého.   Ustanovení eucharistie   1337   Protože Pán miloval své, prokázal jim svou lásku až do konce. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa odešel k Otci, a proto během večeře umyl jejich nohy a dal jim přikázání lásky.[7] Aby jim zanechal záruku této lásky, aby se nikdy nevzdálil od svých a učinil je účastným své velikonoční oběti, ustanovil eucharistii jako připomínku své smrti a svého zmrtvýchvstání a přikázal svým apoštolům, aby ji slavili až do jeho návratu a ustanovil je "v té chvíli kněžími Nové smlouvy".[8]   1338   Tři synoptická evangelia a svatý Pavel nám předali vyprávění o ustanovení eucharistie; co se týká svatého Jana, ten uvádí Ježíšova slova v synagoze v Kafarnaum, slova, která připravují ustanovení eucharistie: Kristus o sobě říká, že je chlebem života, který sestoupil z nebe.[9]   1339   Ježíš zvolil velikonoční dobu, aby splnil to, co ohlásil v Kafarnau: dát svým učedníkům své Tělo a svou Krev.               Nastal den nekvašeného chleba, kdy měl být zabit velikonoční beránek. Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: "Jděte a připravte nám velikonočního beránka, abychom ho mohli jíst!" ... Odešli ... a připravili velikonočního beránka. Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve, než budu trpět. Neboť vám říkám: Už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království"... Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: "Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!" Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá" (Lk 22,7‑20).[10]   1340   Ježíš dal židovským velikonocům jejich definitivní význam tím, že slavil Poslední večeři se svými apoštoly během velikonoční hostiny. Vždyť nová "pascha", přechod Ježíše k Otci skrze jeho smrt a jeho zmrtvýchvstání, je předjata a slavena v eucharistii, jež je naplněním židovské paschy a předjímá závěrečnou paschu církve ve slávě království.     "To čiňte na mou památku"   1341   Když Ježíš přikazuje, aby se opakovaly jeho úkony a jeho slova, "dokud on nepřijde" (1 Kor 11,26), nežádá, aby se pouze vzpomínalo na něho a na to, co učinil. Má na mysli liturgické slavení skrze apoštoly a jejich nástupce, Kristovy památky, jeho života, jeho smrti, jeho zmrtvýchvstání a jeho přímluvy u Otce.   1342   Církev již od počátku věrně plnila příkaz Pána. O církvi v Jeruzalémě je řečeno:               Setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách ... Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce (Sk 2,42.46).   1343   Křesťané se shromažďovali "k lámání chleba" (Sk 20,7), především "první den v týdnu", totiž v neděli, v den Ježíšova zmrtvýchvstání. Od těchto dob se eucharistie stále slaví až po naše dny, takže se s ní setkáváme v každém kostele s toutéž základní strukturou. Zůstává středem života církve.   1344   A tak Boží lid tím, že hlásá Ježíšovo velikonoční tajemství, "dokud on nepřijde" (1 Kor 11,26), postupuje od slavnosti ke slavnosti, "kráčeje úzkou cestou kříže",[11] k nebeské hostině, kdy všichni vyvolení zasednou ke stolu království.           [1] Srv. Ž 104,13‑15. [2] Srv. Římský misál, Římský kánon: "Supra quae". [3] Srv. Dt 8,3. [4] Srv. Mt 14,13‑21; 15,32‑39. [5] Srv. Jan 2,11. [6] Srv. Mk 14,25. [7] Srv. Jan 13,1‑17. [8] Tridentský koncil: DS 1740. [9] Srv. Jan 6. [10] Srv. Mt 26,17‑29; Mk 14,12‑25; 1 Kor 11,23‑26. [11] 2. vatikánský koncil, AG 1.