Farnost Otrokovice

Nejbližší týdny budeme hledat Boha skrze První list Korinťanům, který se bude neděli co neděli číst k pokračování jako druhé čtení při mši svaté. Opustím tak souvislosti evangelia, prvního čtení a žalmu a zkusím hledat v Pavlových textech něco, co by nám pomohlo lépe poznat toho, „kterého z té duše miluji“ (Pís 3, 3). Doufám, že i ty ho miluješ.

V dnešním úryvku (1 Kor 1, 1–3) mě zaujala některá slova. Prvním bylo "povolaný". Je v textu dvakrát. Poprvé se týká Pavlova povolání za apoštola, podruhé povolaných svatých v Korintu a těch, kteří vzývají jméno Ježíš všude, kde jsou. Bůh povolává. To je fakt. Některé za apoštoly, ale všechny povolává ke svatosti a ke vzývání jména Ježíš. Přijal jsem své povolání? Chci dnes často vzývat jméno Ježíš. Vypnu televizi, počítač, mobil a jméno Ježíš bude znít na mých rtech, aby tak zaznělo i v mém srdci…

Druhým slovem je „posvěceným“. Bůh posvěcuje. V Kristu jsem posvěcen, proto mám všechny předpoklady, abych byl svatý. Pro mě to znamená snažit se být dnes dobrý ke každému (i k sobě) tak, jak to dokážu, na základě své výchovy, poznání, povahy, úsilí, svátostného života. Večer, když půjdu spát, chci si být vědom, že po zpytování svědomí a lítosti jsem svatý (ve smyslu tohoto Pavlova textu). Chci usínat v naději, že pokud bych v noci zemřel, nebe bude domovem pro mě i pro lidi, kteří dnes byli ke mně dobří, zvláště však svěřím Bohu ty, kteří dobří nebyli…

Třetím slovem je milost (v. 3). To Bůh dává milost. Nejen ve smyslu omilostnění při spáchání nějakého zločinu (jak to známe z filmů), byť i to se nám dostalo ve svátosti křtu a znovu se nám dostává při každé zpovědi. Bůh dává také milost dobře žít, upřímně se modlit, chápat Písmo a učení Církve, dělit se o víru v malém společenství, sloužit v místní komunitě, vydávat svědectví… Někdy milost dobrého spánku, jindy milost skvělého vína… Všechno, čeho se nám dostává, je milost. „Nemáš nic, co bys nebyl dostal“ (srov. 1 Kor 4, 7). Vyvolává to vděčnost vůči Dárci a radost z každé maličkosti.

A konečně čtvrtým slovem je pokoj. Ne pokoj hřbitova ani klid zbraní. Pokoj srdce. Bůh dává pokoj. A jen Boží klid v srdcích lidí může přinést pokoj do vztahů – mezilidských i mezinárodních. „Blahoslavení ti, kdo šíří pokoj“ (Mt 5, 9) – to jsou ti, kdo mají v sobě Boží pokoj.

Jakého Boha jsi dnes ve slovech Písma objevil ty? Jak ti to mění život? Nezapomeň: „Slovo se tělem stalo a přebývalo mezi námi. Těm, kteří ho přijali, dalo moc stát se Božími dětmi" (zpěv před evangeliem). Máš moc být tím, k čemu jsi povolán, posvěcen, obdarován milostí a pokojem. Všechno však může vyjít nazmar, pokud s Bohem nespolupracujeme…

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/