Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

Zpět

ZAMYŠLENÍ 6. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: BŮH JE MOUDRÝ

 

Když apoštol Pavel mluví o Boží moudrosti, vlastně tím zjevuje „vlastnost“ Boha, se kterou si tak trochu nevíme rady. Neboť když je Bůh vševědoucí, tedy všechno ví, tak musí být i moudrý. Jenže takové chápání moudrosti je spíše naším způsobem myšlení – moudrý je ten, kdo toho hodně ví, ale Bůh je moudrý jinak.

Jak jinak? Vykoupení skrze kříž. (Pavel mluví o bláznovství kříže.) Síla slabých. Velikost malých. Moudrost nemoudrých. Blahoslavenství. Síla ohlašování. Kde v tom všem je nějaká lidská moudrost? Jak může kříž zachránit? (Vzpomeň si na měděného hada na poušti – pohled s vírou na něj zachraňoval po kousnutí ohnivým hadem. Paradox moci a síly.) Jak může slabý přemoci silného? Jak může neučený být chytřejší než vzdělanec? Jak může ohlašování vykoupení skrze Ježíše způsobit obrácení někoho, kdo o Bohu nic neví? (Apoštol Pavel s tím měl kopec zkušeností…)

V Boží moudrosti je naše moudrost. Jak neradi se však vzdáváme svého smýšlení, které je poznamenáno upřednostňováním vzdělání před moudrostí. Jasně, vzdělání a vzdělávání se je důležité. (Michelangelo řekl: „Stále se učím." Na tom by nebylo nic zvláštního, ale měl tehdy už 87 let.) Ale bez vzdělávání se v poznání a poznávání Boha nanejvýš dosáhneme Nobelovy ceny v nějakém vědním oboru. Ale poznáváním Boha a jeho moudrosti dosáhneme věčnost.

Abychom rostli v Boží moudrosti, uvedu myšlenku, která zazněla ve spojitosti se synodem v naší farnosti: „Pokud se nebudeme více modlit, obětovat a konat dobré skutky, nikde se nepohneme."

A druhou myšlenku už třetí týden opakuji ve svých zamyšleních. Pokud se nebudeme setkávat v malých společenstvích – při modlitbě, při čtení Písma, při mluvení o Bohu, nebudeme-li spolu hledat, jak sloužit a jak svědčit o Ježíši, tak nemáme jak přivádět lidi k Bohu, neboť je nemáme kam zvát. Zdůrazňuji – v malých společenstvích. Skvěle to řekl na úvod evropského setkání k synodu v Praze pražský arcibiskup Jan Graubner: „Najděte odvahu vyjít ze své temnoty a znovu se rozhodnout pro Krista ukřižovaného, osvobodit se a vyjít z vězení svého já, přenést akcent myšlení ze svého já na Boží Ty, nehledat lidskou moudrost, ale pošetilost kříže… Teprve potom nám vzejde světlo, pak v nás zazáří sám Kristus a on v nás pak přitáhne mladou generaci a celé národy. Pokud jim nenabídneme setkání s živým Bohem v nás a mezi námi, nemáme jim co nabídnout. Jedině Bůh je může uchvátit. Udělejme to pro ně.“

V Praze zazněla Boží moudrost. Doufám a prosím Boha, aby odpovědí na ni nebyly akce, konference, projekty, aktivity, ale množství setkání malých společenství s živým Kristem.

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/