Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

Zpět

ZAMYŠLENÍ 3. NEDĚLI POSTNÍ: BŮH NEPOTŘEBUJE VĚDRO

Když Ježíš nabídl Samaritánce živou vodu, hned ho prokoukla: „Ani vědro nemáš“ (Jan 4, 11). Jak lze někomu dát vodu bez nádoby? Ale Bůh nepotřebuje vědro. Neboť on je zdrojem, pramenem živé vody.

Bůh nás často obdarovává nebo naplňuje naše potřeby skrze jiné lidi. Ti nás povzbudí milým slovem, dají peníze či nějaké věci, pokud je potřebujeme, umí s námi plakat i smát se, darují nám svůj čas. Případně jako Mojžíš udeří na skálu a z té poteče voda – vysvětlí nám Písmo, pomodlí se s námi a za nás… Ale je něco, co nám může dát jen Bůh – živou vodu. Ne tu ve smyslu vody pramenité, ale vodu života, Ducha Svatého.

Umíráme žízní…

Ježíš oslovil Samaritánku a pro její svědectví uvěřil celý Sychar. Jedna se napila z pramene a všichni pookřáli, občerstvili se, byli umytí milostí. Kéž by se něco takového začalo dít v našich farnostech. Pokud po tom toužíš, nečekej, že někdo jiný přijde a řekne: „Řekl mi všechno, co jsem udělala. Nebude to Mesiáš?“ Ty vykroč, přijmi Ježíšovu nabídku živé vody a pak jdi k lidem a vyprávěj jim o tom, co ti řekl/učinil Pán.

Mojžíš udeřil holí na skálu, vytryskla voda a lid se napil. Dovol novému Mojžíšovi, Ježíši, aby udeřil na skálu tvého srdce, ať z něho může vytrysknout pramen k uzdravení tvé rodiny, tvé farnosti, tvé diecéze. Ne tvé vody, ale živé vody Ducha, který ve tvém nitru pokřtěného člověka toužebně čeká, kdy bude moci uzdravovat, zachraňovat, vést k Ježíši, ke spáse, k věčnému životu s Otcem.

Jak to lze udělat? Rozhovorem s Ježíšem. Třeba i takovým, že budeš přesně citovat Samaritánku a uslyšíš přesně tytéž odpovědi. Čti Písmo (Jan 4, 5–42) a vnímej, že to, co Ježíš řekl té ženě, říká doslovně tobě. Uvěř a pak jednej.

Nezapomeň: Bůh nepotřebuje vědro. I bez něho tě naplní živou vodou, svým Duchem. Pokud chceš.

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/