Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Pastýřský list biskupů ke Svatému roku 2025

    Drazí bratři a sestry, rádi bychom Vás dnes pozvali ke slavení jubilejního Svatého roku 2025, který bude časem mimořádných milostí. Je vyhlašován Petrovým nástupcem jako projev moci, kterou hlava církve dostává přímo od Krista: „Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi“ (Mt 16,19). Navazuje také na starozákonní Milostivé léto, rok, kdy se propouštěli zajatí, odpouštěly se dluhy a úroky, narovnávalo se každé bezpráví (srov. Lv 25,8–16). Svaté roky (nebo též Jubilejní roky) se slaví pravidelně jednou za čtvrt století a mezi těmito Svatými roky mohou být vyhlášeny Svaté roky mimořádné. Svatý rok 2025 bude zahájen otevřením Svaté brány vatikánské baziliky svatého Petra o letošní vigilii Narození Páně, o Štědrém dnu, a skončí uzavřením bran o slavnosti Zjevení Páně, 6. ledna 2026. V jednotlivých diecézích proběhne zahájení Jubilejního roku o svátku Svaté rodiny v neděli 29. prosince 2024. Jak plyne z již řečeného, význam Svatého roku dalece přesahuje pouhou oslavu výročí v kalendáři. Společně vstoupíme do Milostivého léta, v němž církev jako tajemné tělo Kristovo bude zvlášť hojně čerpat z pokladnice Božího milosrdenství. Ježíšův příkaz z dnešního evangelia – „Effatha“ –, což znamená „otevři se“, může být pro nás povzbuzením, abychom se ani my nebáli při této příležitosti otevřít svá srdce a čerpat u Boha vše, co potřebujeme, především odpuštění a duchovní uzdravení. S Božím odpuštěním jsou v průběhu Svatého roku spojeny také mimořádné odpustky, udělované při poutích na svatá místa a při návštěvě těchto míst. Tyto odpustky lze také získat skrze skutky milosrdenství a pokání. Zvláštním cílem poutí z celého světa se stane Řím, hlavní město církve, kde budou kromě katakomb a bazilik otevřeny i nové cesty po stopách víry a církevních dějin. V bule s názvem Spes non confundit, Naděje neklame (srov. Řím 5,5), jíž papež František Svatý rok 2025 vyhlásil, nazývá křesťany „poutníky naděje“. Naděje, která je hlavním tématem Svatého roku, se rodí z lásky a stojí na lásce, jež tryská z Ježíšova srdce probodeného na kříži: „Neboť jestliže jsme s Bohem byli usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše ‒ po usmíření ‒ budeme zachráněni jeho životem“ (Řím 5,10). Jeho život se projevuje v našem životě víry, který má svůj počátek ve křtu, rozvíjí se přijímáním milosti Boží a je oživován stálou nadějí, posilovanou Duchem Svatým. Právě Duch Boží nám dává stálé světlo naděje a udržuje je zažehnuté jako pochodeň, která nikdy nehasne. Křesťanská naděje se nemýlí ani neklame, protože stojí na jistotě, že nic a nikdo nás nemůže odloučit od Boží lásky. S nadějí chceme prožít Svatý rok také v našich diecézích. Proto Vás všechny ve dnech 28. až 30. března srdečně zveme na národní pouť do Říma. Avšak i těm, kteří cestovat nemohou, dává Svatý otec možnost získat dary Božího milosrdenství: při návštěvě lokálních svatých míst ve spojení se skutky křesťanské lásky a pokání. Způsoby a možnosti, jak tyto dary Božího milosrdenství získat, jsou uveřejněny na internetových stránkách www.cirkev.cz, kde také najdete veškeré informace o národní pouti do Říma. Podrobnosti se dozvíte rovněž od duchovních správců farností. Boží milosrdenství, z něhož chce církev v průběhu Svatého roku čerpat a upozorňovat na ně věřící i svět, není pro křesťana jen nabídkou, ale i povoláním. Pán zve každého z nás, abychom vnášeli do světa Jeho milost a rozmnožovali ve světě dary, které z ní plynou. Poklady Božího milosrdenství spravujeme ve společenství církve, proto je Svatý rok naším společným úkolem. V první řadě je příležitostí k novému začátku, pobídkou zastavit se v běhu všedních dní, smířit se s Bohem, přehodnotit svůj život, zkoumat, zda je vzkříšený Kristus jediným smyslem a cílem našeho života. Takový postoj vyžaduje přípravu, k níž nás papež František vyzývá již v roce letošním, který vyhlásil Rokem modlitby. Navrhuje, abychom v něm častěji přistupovali ke svátosti smíření a pokusili se změnit své smýšlení tam, kde není postaveno na Kristu. Přeje si, aby síla pokání věřících a jejich touha po obrácení zastínila bezbožnost světa, zmítaného neklidem, válkami, zmatky a nenávistí, které vedou ke smrti. Svatý otec nás již v tomto roce prorocky volá k intenzivnější modlitbě, která nás spojuje s Pánem, uvádí nás do osobního vztahu s Kristem a probouzí v nás vědomí, že bez Boha nic nezmůžeme, že on je naší jedinou nadějí, vedoucí od smrti k životu. Také k Roku modlitby jsou na zmíněných internetových stránkách k dispozici materiály včetně modlitby papeže Františka, která by již nyní měla znít po celém světě, ve všech kostelích a společenstvích, kde se slouží mše svatá. „Kéž nás již od této chvíle naděje přitahuje a dovolme, aby se jí naším prostřednictvím nakazili ti, kteří po ní touží,“ píše Svatý otec v závěru své buly. Totéž Vám vyprošujeme také my a ze srdce Vám žehnáme, aby Svatý rok 2025 nebyl pro nikoho z Vás promarněnou příležitostí, ale aby se stal naopak Vaším novým začátkem na cestě k plnosti Božího milosrdenství.   V Kristu a Marii Vaši čeští a moravští biskupové

  •

    Zamyšlení SKVĚLÁ PERSPEKTIVA (23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Evangelium hovoří o jednom hluchoněmém, kterého Ježíš uzdravil. Prorok Izaiáš škálu Božích děl rozšiřuje – hovoří o uzdravení slepých i hluchých, o skákání chromých a mluvení němých. Přitom slibuje vodu na poušti, potoky na pustině, jezera a prameny vod. (Nám, kterým stačí otočit vodovodní kohoutek, nám tento obraz nic nemusí říkat, ale lidé pouště vědí své!) A nakonec žalmista přichází s dalším seznamem Božích skutků – utlačovaným přisuzuje právo, hladovějícím dává chléb, vězňům přináší vysvobození, zvedá sklíčené, miluje spravedlivé, ochraňuje cizince, stará se o sirotky a vdovy. A tak jeden Ježíšův skutek ve spojení s dalšími texty Písma poukazuje na to, jak skvěle a rozmanitě se Bůh stará o lidi. Ne o lidstvo, ale o každého jednotlivce. O mě, o tebe. A k čemu nás má taková Boží péče vést? K oslavě. Proto jako responzorium zpíváme: „Duše má, chval Hospodina!“ Je to odpověď na velké skutky Boha v životě každého z nás. Tato oslava má však i opačný efekt – když slavíme Boha, vede nás to k připomínání toho, co pro nás udělal; možná si přitom vzpomeneme i na jeho zásahy, na které jsme už dávno zapomněli nebo jsme si jich vůbec nevšimli. A tak platí, že čím více Božích projevů lásky, tím více oslavy. A také naopak – čím více slavíme Boha, tím více Božích skutků uvidíme. Skvělá perspektiva na celý život!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - Áronské požehnání

    Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Áronské požehnání

  • P. Jan Plodr spolu s P. Ladislavem Kuncem zvou na kulaté chvály

  • Zamyšlení BŮH JE BLÍZKO (22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Kdo dokáže naplnit všechny požadavky, které na nás dnes kladou slova 15. žalmu? Kráčet bez poskvrny, jednat spravedlivě, mít upřímné srdce, mluvit pravdu, nepodvádět, nekřivdit, netupit, nespolupracovat s ničemníkem (jak aktuální!), mít v úctě bohabojných lidí, nepůjčovat na úrok, nedat se uplácet - to je jen jeden seznam požadavků na toho, kdo aspiruje na věčný život v Božím království. Jak to zvládnout? Odpověď nám dává Mojžíš: „…jak je nám blízko Pán, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme?!“ (Dt 4, 6). A také Ježíš, byť v negativním vyjádření: „…jejich srdce je daleko ode mě (Mk 7, 6). Abychom zvládli požadavky Boha na svatý život, potřebujeme být blízko u něho. On u nás je, nemůže nebýt. Ale naše srdce může být vzdáleno od něj. Můžeme ho vzývat, ale jako Boha vzdáleného, ​​kterého je třeba přesvědčit, aby se o nás zajímal. Možná to měli pohané snazší, když si své modly – ​​své bohy – nosili s sebou. Vždy je měli u sebe, měli je na očích. Náš Bůh je neviditelný a potřebujeme věřit, že je s námi. Potřebujeme si touto vírou naplňovat mysl, srdce… Proto máme doma kříže, obrazy svatých, proto jsou kostely vyzdobeny posvátnými motivy - aby nám vše připomínalo, že náš Bůh je blízko, je stále s námi. Pokud si tuto víru budeme rozvíjet, bude nám mnohem obtížnější konat zlo, ale mnohem snazší konat dobro. Vyzkoušej si to tento týden. Polož si k televizoru (počítači, mobilu) kříž a vždy, když ho budeš zapínat, používat, připomeň si, že Bůh je s tebou, a polož si otázku, zda to, co jdeš dělat, děláš s Bohem. Dej si kříž ke vchodovým dveřím, a když budeš vycházet, podívej na něj a pros Boha, aby šel s tebou. Najdi si způsob, jak více vnímat Boží blízkost. A po týdnu si udělej malou inventuru, kolik zla si dokázal díky takovému cvičení odmítnout a kolik dobra jsi dokázal udělat.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/  

  • Chválový večer na Nové Dědině

      Přijměte pozvání na Chválový večer u kapličky na Nové Dědině. Tato kaplička stojí na místě archeologických nálezů více jak 200 hrobů, které dokládají osídlení této oblasti již v 11. stol. Tyto nálezy taky dokládají, že zde dříve stával malý kostelík. V roce 2022 byla vysvěcena na tomto místě nová ekumenická kaplička zasvěcená Panně Marii a sv. Cyrilu a Metodějovi. Pojďte se s námi modlit na místo, které archeologicky dokládá nejstarší zmínku o přítomnosti křesťanství v našem okolí. Kapličku najdete zde: https://mapy.cz/ Pokud potřebujete sedět, vezměte si stoličku nebo deku. Po chválách bude možnost opékání, vezměte si sebou něco na oheň.   O vzniku této kapličky   Z historie tohoto místa  

  •

    FILMOVÝ APOŠTOLÁT ZVE NA FILM Kdo chce být milován?

      Srdečně Vás zveme v pondělí 9. září v 18:30 v sále pod kostelem sv. Vojtěcha k promítání filmu Kdo chce být milován. Vstup volný, občerstvení zajištěno. Antoine je profesně úspěšný čtyřicátník, má hezkou ženu, dvě děti, zkrátka úspěšný život. Jednoho dne se však zcela nečekaně a naprosto iracionálně setkává s Boží láskou... Film natočený podle knihy Thierryho Bizota „Anonymní katolík“.  

  •

    Zamyšlení JÁ A MŮJ DŮM (21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Dnešní nedělí končí čtení Ježíšovy řeči o eucharistickém chlebu, kterou jsme poslouchali pět neděl. Vždy k ní bylo připojeno starozákonní čtení, které zdůrazňovalo některý aspekt toho, co Ježíš říkal. Nejprve to byl příběh o tom, jak Elíša nasytil dvaceti ječnými chlebíčky stovku chlapů (2 Kr 4, 42-44). Další neděli to bylo čtení o maně, andělském chlebu na poušti (Ex 16, 2-4. 12-15). Potom jsme slyšeli příběh o Eliášovi, který po snězení chleba, který mu donesl anděl, kráčel čtyřicet dní a nocí k hoře Choreb na setkání s Pánem (1 Kr 19, 4-8). A konečně minulou neděli nám Bůh mluvil o moudrosti, která připravila hostinu pro všechny, dokonce i pro pošetilé, pokud zanechají dětinství a začnou kráčet cestami rozumnosti (Přís 9, 1-6). Dnes máme k závěru Ježíšovy řeči, kterou mnozí jeho učedníci odmítli, pevné slovo Jozueho, který dává Izraelitům na výběr, komu chtějí sloužit. Zároveň však rozhodně prohlašuje, že on a jeho dům budou sloužit Pánu (Joz 24, 1–2a. 15–17.18b). Podobně i Petr mluví za sebe i ostatní apoštoly, že neopustí Ježíše, neboť on má slova věčného života (Jan 6, 60 – 69). Všimněme si pedagogického rozměru takového výběru starozákonních čtení. Pět neděl nás učí vnímat různé rozměry Eucharistie, přičemž zdůrazňují, že ona nám dává sílu konat Boží skutky, jít po Božích cestách a k tomu věčný život! Důležité je však uvěřit a rozhodnout se podle této víry žít – sloužit Pánu. A důležitým dodatkem k této škole o Eucharistii je 34. žalm, který jsme zpívali poslední tři neděle vždy se stejným responsoriem: „Okuste a vizte, jak dobrý je Pán“ (Ž 34, 9a). Mnoha způsoby popisuje, jak se Pán stará o ty, co ho přijímají a milují, ale také jak zavrhuje hříšníky – ne ty, co hřeší (vždyť všichni hřešíme), ale ty, kteří svého hříchu nelitují a nekonají pokání, co nechtějí zanechat zlo, aby mohli přijímat Chléb života. Jaké je tedy tvé rozhodnutí po pěti týdnech v eucharistické škole? Komu budeš sloužit? Čím budeš naplňovat svůj život, svou mysl, své srdce, svoji paměť? Co bude hlavním tématem tvých slov, o čem budeš přemýšlet a na co zaměříš svou představivost? „Já a můj dům, my budeme sloužit Pánu“ (Joz 24, 17). Ať všechno, čím jsi, slouží Pánu. Eucharistie ti k tomu dává sílu a všechny schopnosti, abys to dokázal. Pro Boží slávu a pro spásu tvou i tvého domu!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    1. setkání klubu maminek bude 6. září

      Zvu všechny rodiče na mateřské dovolené s nejmenšími dětmi do malého společenství – klubu maminek. Budeme si hrát, zpívat, modlit se či tvořit. Začneme se scházet v září 2024 - každý pátek od 9 do 11 hodin v suterénu kostela sv. Vojtěcha. V případě hezkého počasí budeme moct využít i hřiště za kostelem a časem třeba podnikneme i různé výlety. V případě zájmu mě prosím kontaktujte a já vás přidám do skupinky, kde bude více informací. Je to nezávazné a na všem se společně teprve domluvíme, abychom si hlavně užívali společný čas spolu a dětmi. V suterénu bude možnost využít i kávovar, můžeme vždy donést něco dobrého a věřím, že si to společně uděláme hezké.Kdyby vás cokoli zajímalo, klidně mě kontaktujte. Na všechny se předem moc těším.Kačka Rafajová (ka.rafajova@gmail.com, 737 572 608)

  •

    MOUDROST (20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Velmi se mi líbí, že Ježíšovu řeč o eucharistickém chlebu (Jan 6, 51–58) dnes Církev v liturgii spojuje s moudrostí (Přís 9, 1–6). Neboť jen Moudrost umí vymyslet něco takového, jako je Nejsvětější svátost oltářní, Eucharistie. Bůh se dává za pokrm těm, kdo v něho věří, a proměňuje je na sebe. Zbožšťuje nás… To sice přesahuje náš rozum, ale to neznamená, že je to bláznovství, jak si to mysleli mnozí z těch, kdo poslouchali Ježíše. Věříme-li Bohu, tak naší největší moudrostí je poslouchat jeho slovo a s vírou přijímat Chléb života, neboť to nám zajišťuje věčný život. Ano, jednou zemřu (pokud se do té doby Ježíš nevrátí), ale víra ve vzkříšení těla mi říká, že jednou vstanu z mrtvých a budu žít věčně. Neumím si to představit, ale je jisté, že ten věčný život je mnohem lepší, než ten nejlepší život zde na zemi. Možná řekneš, že tomu nevěříš a že nevěříš ani v přítomnost Krista v eucharistickém chlebu. A že když zemřeš, stejně už nic nebude. Pokud máš pravdu ty, tak oba po smrti už prostě nebudeme. Ale pokud mám pravdu já, co bude s tebou, když zemřeš? Moudrost připravila hostinu. Tady nám dává její závdavek, abychom jednou hodovali celou věčnost. Vůbec si to neumím představit. Ale pokládám za rozumné věřit tomu a podle toho jednat, abych po smrti nebyl zaskočen a nepřipraven.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/