Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení MĚJTE ZÁJEM O LIDI! (ŠESTÁ VELIKONOČNÍ NEDĚLE)

      V souvislosti s nastávající slavností Ježíšova nanebevstoupení mi přišla na mysl otázka, o čem bych psal, kdyby měl být toto můj poslední text. Odpověď je naprosto jednoznačná: Mějte zájem o lidi. Nejen o nejbližší v rodině, ale také o sousedy, kolegy, možná náhodně potkané lidi na ulici, v nemocnici či v obchodě. Každý z nich potřebuje slyšet slova o Ježíši, o vykoupení a o věčném životě. Aby nikdo z nich jednou u soudu nežaloval, že jsem mu o Ježíši nic neřekl. Miluji-li Ježíše, tak každodenní svědectví o jeho lásce k nám, o jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání má být samozřejmou součástí mého života. Pokud je třeba, i slovy. Pryč s individualismem, který se stará jen o vlastní spásu! Křesťan je člověk, který prožívá svou záchranu Ježíšem a touží, aby takovou záchranu prožíval každý kolem něho. Ještě dnes se začni modlit za lidi kolem sebe – aby byli otevření na slovo tvého svědectví. A pros Boha, aby ti poslal tento týden tři lidi, kterým budeš moci říci o tom, jak Ježíš změnil tvůj život. „Byl jsem alkoholik, a Ježíš mě osvobodil.“ „Byl jsem závislý na pornografii, a Ježíš mě očistil.“ „Byl jsem lhostejný vůči Bohu, a Ježíš mi uchvátil srdce.“ „Byl jsem bázlivý, a Ježíš mi dal odvahu.“ „Byl jsem jen formální křesťan, bez vztahu s Bohem, a Ježíš mi proměnil srdce i celý život.“ „Byl jsem nemocný, a Ježíš mě uzdravil.“ „Byl jsem arogantní a drzý, a Ježíš mi vložil do srdce i do úst laskavost.“ „Jsem nemocný a zoufal jsem si, a Ježíš mi ukázal smysl mého utrpení.“ „Rozpadalo se mi manželství, a Ježíš nás znovu spojil.“ „Zkrachoval jsem v podnikání, a Ježíš mi ukázal novou a lepší cestu.“ Co pro tebe udělal Ježíš? Pověz o tom někomu. Bůh ti ty tři lidi pošle, pokud o to poprosíš. On bere naše prosby vážně a rád je plní. Církev v naší diecézi zahyne, budeme-li mlčet.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení PEVNÉ SPOJENÍ (PÁTÁ VELIKONOČNÍ NEDĚLE)

      Ratolest musí být spojena s kmenem a čerpat z něho, aby mohla žít a přinášet ovoce. Nejen žít, ale také přinášet ovoce. Obojí je důležité. Jinak ji odříznou, nechají uschnout a hodí do ohně. Tak je tomu s každým z nás. Křtem jsme byli naroubováni na pravý vinný kmen, kterým je Kristus. Životem víry z něho čerpáme vše potřebné, abychom nezahynuli v tomto světě. Duch Svatý nás zahrnuje svými dary. A Otec čeká ovoce. Jaké? „Láska, radost pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, zdrženlivost“ (Gal 5, 22-23). Přijímáme-li dary Ducha, ale nepřinášíme ovoce, hrozí nám odříznutí a vhození na oheň. Jako příklad přinášení ovoce si všimněme Šavla v prvním čtení. Když přišel do Jeruzaléma a díky Barnabášovi se dostal k apoštolům, hned začal ohlašovat Ježíše jako Mesiáše. Nenechával si poznání Ježíše pro sebe, ale chtěl, aby každý kolem něho věděl a věřil, že v nikom jiném není spásy (viz Sk 4, 12). Přinášel ovoce. Zřejmě jeho horlivost neuměla strávit ani jeruzalémská církev, neboť když zjistili, že ho chtějí zabít, bez okolků ho poslali co nejdál - až domů do Tarsu. Tento vůči Šavlovi možná tvrdý krok však přinesl ovoce – klid pro Církev, její upevňování, život v bázni před Pánem a růst v útěše Ducha (viz Sk 9, 31). Ovoce Ducha, které apoštol Pavel zmiňuje v Listě Galaťanům, je velmi dobrým návodem k poznání, zda můj život je skutečně život v Duchu, podle Božích plánů a požadavků. Dnes je totiž mnoho křesťanů (možná se stačí podívat v blízké rodině), kteří šíří kolem sebe zlobu, aroganci, agresivitu, nepravdu, nenávist… Nezvítězíme, pokud se jim přizpůsobíme, přijmeme-li jejich způsob boje. Naším způsobem boje je zůstat pevně spojen s Kristem, dennodenně z něho čerpat a přinášet zmiňované ovoce. Pokud se totiž budeme mezi sebou kousat a žrát, tak podle Pavlových slov musíme dát pozor, abychom se navzájem nezničili… (viz Gal 5, 15). Zkontroluj dnes své spojení s Kristem. Zda je pevné (často posilované modlitbou, čtením Písma a přijímáním Eucharistie), dobře očištěné (například svátostí smíření nebo dokonalou lítostí). Zda v tobě proudí Kristova míza – Duch Svatý. A jaké je tvé ovoce – to nejlépe zjistíš tak, že se zeptáš nejbližších, jestli vidí na tobě zmiňovaných devět plodů ovoce Ducha.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení V NIKOM JINÉM (ČTVRTÁ VELIKONOČNÍ NEDĚLE)

      Chlap, co v nemocnici ležel na vedlejší posteli, mi říkal, že lékař ho poslal na nějaké odborné vyšetření. Termín dostal asi za dva týdny. Jelikož se mu to zdálo dlouho, tak zavolal manželce, ta zavolala „někomu“ a najednou měl termín druhý den. Je to fér? Asi všichni jsme zažili takové situace, kdy jsme „někoho“ požádali, aby nám pomohl posunout se v pořadníku, dostat se přednostně na nějaké vyšetření či operaci, aby se za nás přimluvil na tom „správném“ místě. Nehodnotím morálnost či nemorálnost takového jednání. V souvislosti s dnešními čteními se však ve mně vynořuje otázka: „Nehledáme v takových situacích „spásu“ někde jinde, mimo Ježíše?“ A důvodem ani nemusí být naléhavost situace či akutní zdravotní problém, ale jen to, že se nám nechce čekat. Prožívat pravdu, že v nikom jiném není spásy, lze proto procvičovat každý den. To neznamená, že nikomu nezavolám či nikoho nepoprosím o pomoc, ale že v první řadě naléhavý (a také zcela banální) problém nejprve předám Ježíšovi. On je dobrý pastýř. Schválně píšu dobrý s malým d, aby tak vynikla Ježíšova dobrota. Tedy že to není jen titul, ale fakt. A pak, když mi Ježíš řekne / dá znát například rozumem / ujistí mě, že je třeba se na někoho obrátit, že věc je naléhavá a je třeba „protekci“, tak jednám jako můj soused na vedlejší posteli. Přestože při něm mi bylo jasné, že se mu nechce čekat a jelikož má příslušné „známé“, tak si to vyřídí. A pokládám to za nefér jednání. Nebo možná právě proto se nedostane k danému vyšetření někdo, kdo ho akutně potřebuje, ale nemá známé… Kdo je tvým Spasitelem? Patřit k Pánovým chudým znamená nehledat protekci, nepředbíhat v řadě, nesnažit se věci si „zařídit“. Pánův chudý trpělivě čeká (například i v čekárně u lékaře), než na něj přijde řada. Víte, kolik růženců se dá pomodlit během tří-čtyř hodin čekání? Kolik kapitol Písma lze přečíst (například pokud jej máte stažené v mobilu)? Kolik lidí kolem sebe můžete povzbudit svým klidem (možná i milým slovem), který je darem Milovaného?  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení KDO NÁM UKÁŽE ŠTĚSTÍ? (TŘETÍ NEDĚLE VELIKONOČNÍ)

    Na tento víkend jsem zatím zůstal v nemocničním pokoji sám. Jaký je to dar, mi před chvílí připomněla zdravotní sestra, která zde nakoukla a řekla: "Jaké tady máte ticho!" Narážela na pacienty, kteří se zde tento týden vystřídali a věru byli dost hluční. I oni byli pro mě darem a stali se součástí mých modliteb. Ale někdy jsem byl z jejich neustálého mluvení či způsobu vyjadřování vnitřně podrážděný a nervózní. Nedokázal jsem je stále vnímat jako dar a úkol… Pane, smiluj se! Když teď nastalo ticho, tak jsem se jako první zeptal Pána, co mám dělat. "Zpívej." Tak jsem zpíval. A pak jsem začal psát tento text. Vnímám, že moji spolupacienti byli pro mě odpovědí na otázku v nadpisu. Je ze 4. žalmu. I sestra, která mě upozornila na dar ticha, mi ukázala štěstí. Nakonec jsou to i texty této neděle, když Petr mluví o cestě pokání a obrácení, Jan o Přímluvci, který řeší problém našeho hříchu, a konečně Lukáš nám dává smysl života – být svědky Ježíšova zmrtvýchvstání. Mně to všechno dává odpověď na otázku: "Kdo nám ukáže štěstí?" Ale v první řadě slova Písma, ale i každý člověk na naší cestě, pokud ho vnímáme jako dar od Boha. Kristus vstal z mrtvých! Aleluja! Opravdu vstal! Aleluja!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    PŘEMÁHAT SVĚT (NEDĚLE BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ)

    Vo štvrtok som sa dostal znova do nemocnice. Už bol večer, keď sa vo dverách izby objavil nemocničný kaplán a ponúkol možnosť prijať sviatosti. S radosťou som prijal Ježiša v Eucharistii. No keď som potom posielal sms manželke, vôbec som sa o tom nezmienil. Až pri čítaní textu tejto nedele z Jánovho listu som si uvedomil, že aj to je spôsob, akým nás svet premáha. Infúzie, odbery, teploty mi prekryli najdôležitejšiu udalosť dňa. Ale my sme povolaní premáhať svet! Dokonca sme k tomu plne vyzbrojení, lebo sme sa narodili z Boha a žijeme v jeho moci. Neviem, ako dlho budem v opatere našich zdravotníkov, ale využijem tento čas na to, aby som spoznával takéto drobné úskoky sveta a nikdy nezabudol na Ježiša a jeho lásku ku mne.    Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení DÁ SE ŽÍT BEZ HŘÍCHU! (VELIKONOČNÍ NEDĚLE PÁNOVA ZMRTVÝCHVSTÁNÍ)

      Když nadpis dnešního textu zakončíme otazníkem, tak asi mnozí věřící odpoví „ne“. Ale slavíme Velikonoce právě proto, že bez hříchu se dá žít. Je to čas mezi dvěma hříchy, pokud po každém hříchu konám pokání hned, jak si ho uvědomím - vzbuzuji si dokonalou lítost a nechávám se naplnit Duchem Svatým. To, že v mém životě hřích má stále méně místa a času, není mou zásluhou – je to dar, milost, kterou nám získal a daroval Ježíš Kristus, Boží Syn a Syn člověka, svým životem, utrpením, smrtí, pohřbením a zmrtvýchvstáním… Zásluhy svého vykupitelského díla si nenechal pro sebe, ale neustále je nabízí a dává každému, kdo ho přijímá jako svého Pána a Spasitele. Čas velikonoční radosti, který jsme začali slavením Velikonočního třídenní, můžeme využít k tomu, abychom si navykli žít bez hříchu, naučit se, že hřích v mém životě nebude mít místo ani čas. To se nedosahuje ani tak neustálým zápasem (i když je jistě důležité být vnímavý na pokušení ďábla, světa i těla), jako spíše neustálým spojením s Ježíšem. Jak píše svatý Pavel: „Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla.“ (Gal 5, 16). Pokud vnímáš, že hodně času trávíš v hříchu, tak se podívej, jestli po uvědomění selhání vzbuzuješ lítost, nebo nad sebou naříkáš a štve tě, že jsi selhal. První (lítost) tě vede k pokání a očištění, druhé (nářek) k ubolené pýše, zraněné poznáním, že nejsi dokonalý. Takže vzhůru a žijme bez hříchu. Možná zpočátku budeš muset vzbuzovat lítost stokrát denně. Ale po čase zjistíš, že když jsi bez hříchu (mezi dvěma hříchy), tak jsi vnímavější na přítomnost Boha ve tvém životě a na hledání jeho cest, vůle. Když jsi bez hříchu, tak spíš usiluješ o dobro ve smýšlení, mluvení i jednání. Jakou radost bude mít z nás Bůh, když budeme 23 hodin a 59 minut denně s ním a jen jednu minutu ztratíme něčím nedobrým. A i to se dá ještě vylepšit. Neboť Ježíš žije v nás. Vždyť vstal z mrtvých a křtem jsme se s ním spojili. Zvítězíme!   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení PRO BOŽÍ SLÁVU - KVĚTNÁ NEDĚLE

    Závěr Postní doby je poznamenán tím, že se v něm prolínají dvě témata. Do liturgické modlitby odpolední modlitby Čtvrtka Svatého týdne je ještě postní doba, čas pokání a obrácení se k Bohu. Ale již nyní Květnou nedělí zároveň začínáme slavit dílo našeho vykoupení – utrpení, smrt a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista, které vyvrcholí Velikonočním třídním. Ono není součástí Postního doby, ale je samostatnou slavností. Možná právě pohled slavení nám pomůže lépe prožít týden, který je před námi. Oslavou Boha není jen hosanna, které znělo při Ježíšově příchodu do Jeruzaléma a které zpíváme při každé mši svaté. Oslavou Boha je také umět milým slovem posílit unaveného (Iz 50, 4). Oslavou Boha je umět i na kříži, v opuštěnosti „tvé jméno zvěstovat svým bratrům a uprostřed shromáždění tě velebit“ (srov. Ž 22, 23). Nevíme, ale možná se Ježíš na kříži modlil celý tento žalm, nejen první verš, jako je to uvedeno v evangeliu. Oslavou Boha je také vyznávat: „Ježíš Kristus je Pán!“ (Flp 2, 11). Ten Ježíš, který se ponížil, zřekl sebe sama, byl poslušný až k smrti na kříži. Proto ho Otec povýšil… A oslavou Boha je také vnímat popis Ježíšova umučení, smrti a pohřbení jako příběh spásy. Pokud bychom ho poslouchali jen jako lidskou událost, tak v nás vyvolá hrůzu, zděšení ze zloby lidí. Ale pokud v něm vidíme Boží tajemství – Bůh vstupuje do našeho pozemského jednání (zde konkrétně do popravy jeho Syna) a dává mu úplně jiný rozměr, jaký lze vidět našima očima –, vede nás to k oslavě Boží moci, krásy, dobroty, lásky, moudrosti… Bůh nesmírnou zlobu lidstva proměňuje na dílo vykoupení téhož lidstva. Není to důvod k oslavě? Tedy oslavujme. Celý týden trénujme zpěv Aleluja, abychom za týden nemlčeli, když vyjdeme z kostela po slavení Velikonoční vigilie. Ať všichni vědí, že Ježíš žije! Ježíš Kristus je Pán!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení NECHAT SE PŘITÁHNOUT - 5. NEDĚLE POSTNÍ

    Letos zvláště prožívám „pasivní“ rozměr postní doby. Není zaměřen na výkon, ale na „sezení“ před Pánem. Jsem volán přijímat Boží jednání – a to je jediná aktivita, kterou vnímám, že Bůh ji letos ode mě očekává. Dnešní liturgické texty to vyjadřují slovy, která hovoří o aktivitě Boha ve vztahu ke mně. Nejprve prorok Jeremiáš: „Svůj zákon vložím do jejich nitra a vepíšu ho do jejich srdce“ (Jer 31, 33). Pak žalmista: „Bože, stvoř ve mně srdce čisté a v mém nitru obnov ducha pevného“ (Ž 51, 12). A konečně sám Ježíš: „Až budu vyzvednut od země, všechny přitáhnu k sobě“ (Jan 12, 32). „Vložím, vepíšu, stvořím, obnovím, přitáhnu…“ – všechna tato slovesa hovoří o tom, co chce udělat Bůh. Ode mě se vyžaduje jen jedno – dát mu prostor. A tak se snažím trávit čas před Pánem a vnímat, co dělá s mým srdcem, co dělá s mým nitrem. Jelikož pro nemoc nejsem schopen nějakých půstů či sebezapření, poslal mě letos Bůh na cestu, kterou v nějaké míře prožívám už dlouho, ale v této době intenzivněji – nechávám se jím přitáhnout, proměňovat, naplňovat. Je to někdy těžké, neboť se ve mně ozývá pokušitel, který mi naléhavě opakuje otázku, zda si myslím, že toto je správný způsob prožívání půstu, vždyť téměř všude v kostelech i katolických médiích převažují myšlenky o třech pilířích postní doby – o modlitbě, půstu a almužně, které od člověka vyžadují aktivitu. Té však nejsem schopen. A právě útoky Zlého mě utvrzují v tom, že jednám správně. Jen tak sedím s Ježíšem a vnímám, že mě přitahuje k sobě. Možná je to cesta i pro tebe, když nedokážeš, když se neumíš soustředit, když jsi utahaný a máš pocit, že jsi neschopný jakékoli změny. Bůh ti změnu nabízí. Přitáhne si tě. Budeš-li chtít, pokud mu dáš souhlas.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení 4. NEDĚLE POSTNÍ - VRCHOL MÉ RADOSTI

    Během celého liturgického roku možná nejsou tak hutně vybrané texty z Písma svatého jako ty, které jsou čteny tuto neděli. Vyjadřují základní pravdu křesťanství – vykoupení je dar. Zdarma. Milost. Nijak si ho nemůžeme zasloužit. Naším úkolem je jen přijmout ho, radovat se z něj a žít vykoupení. Zajetí Židé v Babylonu věšeli své citery na vrby a odmítali zpívat Pánovy písně v cizí zemi (srov. Ž 137), neboť dbali o to, aby nikdy nezapomněli na Jeruzalém, vrchol své radosti. I my jsme v jistém smyslu zajati v tomto světě, ale na rozdíl od Židů zde máme zpívat Pánovy písně – doslova i svým životem –, aby lidé tohoto světa poznali, že vrcholem naší radosti je Ježíš, a aby tak uvěřili a také přijali spásu. Vrcholem mé radosti je Ježíš. Každý den si to připomínám, každý den se snažím zpívat Pánovy písně. Takový postoj mi velmi usnadňuje život. Učím se nenaříkat (například nad tím, že jsem nevyléčitelně nemocný), ale zpívat. Téměř každé ráno se v této postní době probouzím s nějakou písní. Chci slavit svého Pána… Pojďme k Srdci Ježíšovu… Dnes je ten čas vzdávat Bohu chválu… Ta mě pak provází celý den, zvláště ve chvílích, kdy mě zaujme něco, co by chtělo vytlačit Ježíše z trůnu mého srdce. Ježíš je vrchol mé radosti a dělám vše pro to, aby tomu tak bylo v každé chvíli. I to je dar, milost. Dostal a přijal jsem dar vykoupení, už nic většího se mi zde na zemi nedostane. Chci zpívat Pánu. Ať mi odumře pravice, ať se mi jazyk přilepí na patro (srov. Ž 137, 5-6), kdybych dal lecčemu přednost před Ježíšem. A kdyby se to přece stalo, tak prosím o milost, abych to dokázal poznat a hned konat pokání.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení OSVĚŽOVAČ 3. NEDĚLE POSTNÍ

    Žalmista prohlašuje za osvěžovač duše Pánův zákon (Ž 19, 8). Ověř si to a pak už nehledej osvěžení pro duši jinde. Při čtení Desatera mi přišlo na mysl, jak nás Bůh vábí. Jako by říkal: „Stvořil jsem tě ke svému obrazu, jsi mi podobný. Dávám ti tyto směrovky, aby ses nezahleděl na jiné bohy (však jiní ani nejsou), na falešné modly, a – co by bylo nejhorší – na sebe. Budeš-li mít na očích mě, budeš prožívat radost a pokoj. Když nebudeš hledat jiné bohy, budeš mít méně starostí, neboť budeš hledat jen to, jak uctívat jen mě. Když budeš v sobotu odpočívat, bude tě naplňovat poznání, že se mi tím stáváš stále podobnější, neboť i jsem po stvoření odpočíval. Znáš větší radost než být se svým Bohem, být s ním jedno?“ Osvěžuje tvé srdce tento pohled na Pánův zákon? Dívám se na Ježíše a jeho zásah v chrámu, který mě také osvěžuje. Tak obyčejně lidsky – konečně se našel někdo, kdo zatrhl byznys tam, kde měl být prostor k oslavě Boha. Kdo ví, kolika lidem se to už dlouho nelíbilo, ale neměli odvahu ozvat se. Možná se totiž někdy někdo ozval a špatně skončil. Ale na Ježíše si netroufli – jen se ho (relativně slušně) ptali, jakým právem to dělá. Neviděli, že Ježíš je naplněním Zákona, že jeho jednání osvěžuje duši. Osvěžuje tvé srdce Ježíšova přítomnost a jeho horlivost pro Pánův zákon? Spása (apoštol Pavel to jasně říká) přichází skrze hlásání. Bůh dal svému slovu v ústech věřících moc, aby měnilo srdce posluchačů a vedlo je k rozhodnutí pro Krista. Je to bláznovství, neboť slovo je jen zvuk; jak může mít moc? A přece ji Boží slovo má. Ať mi osvěží duši toto poznání a ať mě vede k hlásání s důvěrou, že Boží slovo i v mých ústech má moc dotknout se srdcí lidí, kteří mě poslouchají...  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/