Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení Príbeh (Sviatok Svätej rodiny)

    Celý liturgický rok nám čítania zo Svätého písma a iné posvätné texty Cirkvi postupne predkladajú celý Ježišov príbeh. Prísľub Mesiáša, králi a proroci, očakávanie, zvestovanie, narodenie... I dnešné evanjelium o tom, ako Ježiš rástol a mocnel, plný múdrosti, je súčasťou tohto príbehu. Je však veľmi dôležité, nevy-hnutné, aby sme ho nesledovali zvonku ako nejaký film, ale vstúpili doň a stali sa jeho trvalou súčasťou. Tak polopatisticky povedané byť kresťanom neznamená chodiť v nedeľu do kostola, ráno i večer sa po-modliť, plniť nejaké prikázania..., ale žiť dennodenne, 24/7 s Ježišom, kráčať po Božích cestách, rásť a mocnieť, plný múdrosti. Len zapojenie do príbehu nám zaručuje prijatie vykúpenia a večnosť. Kto osta-ne mimo príbehu, kto si myslí, že si môže žiť vlastný príbeh, že dosiahne večnosť sám bez spojitosti s Ježišovým príbehom, ohrozuje svoj život. A to nie je rozumné. Keď dnes čítame pokyny Sirachovho syna, ako sa správať k rodičom, keď počúvame slová svätého Pavla, ako majú vyzerať naše vzťahy najmä v rodine, tak to nie je preto, aby Písmo na nás kládlo nejaké bremeno. Ale preto, aby sme svojou neznalosťou či priamo hlúposťou z príbehu nevypadli. Lebo neraz sa nám niečo môže zdať správne a chceme to robiť či podľa toho zmýšľať, no Boh nám vo svojom slove ukazuje mantinely – čo je v zhode s príbehom a čo mu odporuje. Robí to najmä cez Cirkev, ktorá je Kris-tovým tajomným telom, ktorej pápeži sú neomylní vo veciach viery a mravov, keď sa vyslovujú z moci svojho úradu. Náš príbeh je napínavý. Aj keď môže byť navonok úplne jednoduchý a niekomu sa môže zdať „abso-lútne nepodstatný“. Ale pre Boha je každý človek absolútne podstatný, lebo má miesto v jeho veľkom príbehu. Aj ty, čo čítaš tento text. Tvoje miesto je nezastupiteľné a si nenahraditeľný. Ani najmúdrejší a všemohúci Boh ťa nevie nahradiť. Tak vstúp dnes do chrámu s Jozefom a Máriou, so Simeonom a Annou a spolu s nimi hľaď na Ježiša, ktorý je svetlom, aby si videl. V jeho svetle potom pozeraj na svoj život, vyhadzuj z neho to, čo príbehu odporuje, a rozvíjaj to, čo ťa do príbehu vťahuje a zapája. Vo filme Kráľovstvo nebeské je scéna, pri ktorej veliteľ obrany Jeruzalema vyjednáva kapituláciu. Po dohodnutí všetkého sa Balian a Saladin rozchádzajú, keď sa zrazu rytier obráti a pýta sa: „Aká je cena Jeruzalema?“ Zaznie odpoveď: „Žiadna.“ A po chvíli: „Nesmierna.“ Tak je to aj s nami: náš život je zdan-livo bezvýznamný, ale v skutočnosti je nesmierne cenný. V Ježišovi. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    MARIA VE ŠKOLE (ČTVRTÁ ADVENTNÍ NEDĚLE)

      Nemám ve zvyku v těchto textech popsat o Panně Marii, pokud nepadne nějaký její svátek přímo na neděli. Dnes to však bude o ní… Když jsme kdysi ve formaci několik týdnů probírali téma Panna Maria, přečetli jsme z lekcionářů všechny texty Starého i Nového zákona, které Církev na Boží Matku vztahuje. Je jich kolem třiceti. Dávají velmi ucelený pohled na to, kým vlastně Maria je. Ale ze všech vlastností, které jsme probírali, mi nejvíc v paměti i srdci utkvěl pohled na Marii jako na Ježíšovu učednici. Vzpomněl jsem si na to při čtení dnešního evangelia o Zvěstování, které bych nazval: Maria vstupuje do Ježíšovy školy. V mnoha věcech, které Maria prožívala, ji neumíme následovat. Matka a zároveň panna, milostiplná, nanebevzatá, sedmibolestná… to vše jsou pro nás nedosažitelné mety. Ale žít s Ježíšem a být mu k dispozici je něco, v čem můžeme Marii ochotně a úspěšně napodobovat. Základem toho všeho u Marie bylo rozhodnutí – to z dnešního evangelia. A pak jeho věrné dennodenní uskutečňování. „Potřebuji Ježíši navařit. Musím mu zalátat tu díru na šatech. Dnes budu prát. Je třeba zamést. Půjdeme pro vodu, vezmu Ježíše s sebou…“ Celý den naplnit jednáním, mluvením, myšlením, které je soustředěno na Ježíše. Jak jsem to psal v jednom z nedávných textů, potřebujeme být Ježíši k dispozici. To je Ježíšova škola. Už jsi do ní vstoupil? Pokud nevíš, jak se v ní chovat, koukej na Marii. Pere, vaří, uklízí… s Ježíšem. To vše jsou obyčejné věci, které však ve spojení s Bohem dostávají rozměr věčnosti. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení BŮH MI DŮVĚŘUJE (TŘETÍ ADVENTNÍ NEDĚLE)

      Dnes ráno při modlitbě mě Pán Bůh zaskočil. Řekl mi: „Důvěřuji ti, že tento den zvládneš.“ Vždy mě taková slova překvapí. Já bych měl důvěřovat Bohu. Ale Bůh říká, že on důvěřuje mně. Je to až neuvěřitelné - Bůh stvořil nový den, daroval mi ho a chce, abych toto dílo dokončil. Chápeš? Já, obyčejný človíček, mám pracovat na dovršení toho, co Bůh začal. Bůh mi věří, že to zvládnu! Je to jakoby Michelangelo rozpracoval Pietu a pak mi řekl: „Dokonči to!“ Dnešní texty k tomu uvádějí, že Bůh mi dal vše potřebné k tomu, abych tento den zvládl. Pomazal mě, oděl rouchem spásy, zahalil pláštěm spravedlnosti (viz Iz 61, 1. 10). Maria ve svém chvalozpěvu k tomu přidává: „Velké věci mi učinil ten, který je mocný“ (Lk 1, 49). Bůh ze své strany udělal všechno, abych tento den prožil na jedničku. Mým úkolem je – jako Maria – spolupracovat s touto milostí. Jak konkrétně? Možná tak, jak nás k tomu volá apoštol Pavel: „Radujte se! Modlete se. Vzdávejte díky. Vše zkoumejte. Držte se toho, co je dobré. Chraňte se zla v jakékoli podobě“ (srov. 1 Sol 5, 16–22). Evangelista Jan k tomu přidává úkol dávat svědectví o světle. Dostal ho sice přímo Jan Křtitel, ale každý, kdo se setkal se Světlem, je povolán vydávat o Světle svědectví. Někdy až bolestně vnímám, jak mnozí křesťané stále nerozlišují mezi světlem a temnotou. Stav naší společnosti (kde se ještě hodně lidí hlásí ke křesťanství) je toho jasným důkazem… I reakce na poslední pastýřský dopis našeho otce biskupa odhalují, jak mnozí upřednostňují temnotu svého „já to tak cítím“ před světlem jasného učitelského úřadu (pastýřský list žilinského biskupa). Jak Jan vydával svědectví o světle? Nejen tím, že ukázal na Ježíše, ale také tím, že poukazoval na temnotu: „Nesmíš žít s manželkou svého bratra!“ (Mk 6, 18). Stálo ho to život. Neboť chránil sebe i tehdejší společnost před zlem. Pokud bych měl poradit někomu předsevzetí na Advent či do nového roku, asi bych mu doporučil učit se rozlišovat temnotu od světla. Učit se hledět na svět a všechno, co je v něm, Božíma očima. Chránit se zla v jakékoli podobě. Ale k tomu potřebuji denně být se Světlem. V hloubce srdce.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení POTĚŠUJÍCÍ BEZMOCNOST (DRUHÁ ADVENTNÍ NEDĚLE)

      Bůh prostřednictvím proroka Izaiáše dnes dává velmi důležitý pokyn pro všechny kazatele: „Mluvte k srdci“ (Iz 40, 2). Pokud chci někoho potěšit, povzbudit, odklonit od zla, tak jen mluvení k srdci může být účinné. Samozřejmě, ve spojení s Boží milostí. Tak se pokusím nyní promluvit k tvému srdci, milovaný čtenáři těchto písmenek. Kráčení cestou radosti, jak jsem nazval svá zamyšlení v tomto liturgickém roce, přináší pro mě dnes nečekaný pohled. Prorok totiž říká známé věty o kopcích, které mají být sníženy, a údolích, která se mají zvednout. Obvykle se přitom připomíná naše úsilí něco s sebou udělat (například adventní předsevzetí). Ale mně dnes přišla na mysl bezmocnost: „Copak dokážu snížit nějaký kopec? Nebo zvednout údolí?“ A tehdy jsem pochopil, že vyrovnání cest, vyplnění údolí, snížení hor je výsledkem působení Boží moci. Bůh řekl a stalo se. Velmi mě toto poznání potěšilo. Ne moje námaha, ale moje ochota nechat Boha jednat v mém životě zajišťuje uskutečnění tohoto Božího slova. Toto poznání je pro mě osvobozující. Není totiž podstatný výkon, ale spolupráce s milostí – být Bohu k dispozici, aby mě mohl přetvářet. Jsou za tím denně možná desítky drobných rozhodnutí, když se vzdávám svých cest a snažím se být na té Boží. Před pár lety mi jedna známá vyprávěla o tom, jak léta bojuje s jistým problémem. Řekl jsem jí na to, aby přestala bojovat, ale šla k Bohu a dala mu svůj problém k dispozici. Ohromně se jí ulevilo, neboť najednou pochopila, že změnu nepřinese její úsilí, ale přijetí Boží moci. Izaiáš i žalmista dnes mluví k srdci věřícího člověka. Ne výkon, ale důvěra: Bůh jedná! A přestože svatý Petr mluví o tom, jak svatě a nábožně musí žít ti, co očekávají toužebně příchod Božího dne (viz 2 Pt 3, 11–12), „svatě a nábožně“ vůbec nemusí znamenat množství modliteb, mší, zpovědí… Ale být Bohu k dispozici pro konání dobra, což je v podstatě jednoduché, máme-li srdce osloveno Božím slovem. S námi je ten, který nás křtí Duchem Svatým (viz Mk 1, 8). Dovolme Ježíši jednat to každý den. Potom sám Boží Duch v nás připraví cestu Pánu.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - ADVENT - Jsem tvé uzdravení

      Seriál na každý den doby adventní. Pomáhá objevit, kým pro nás Bůh je.   Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz   ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod   INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe   FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe   MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   P. Roman Vlk | ADVENT | Jsem tvé uzdravení

  • Zamyšlení RADOSTNÉ BDĚNÍ (PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLE)

      S končícím liturgickým rokem se ve mně stále naléhavěji ozývala otázka: „Jaké téma zvolit pro nový liturgický rok? Psát vůbec?“ Odpověď na druhou otázku byla jasná. Otec biskup mi v rozhovoru, když mi volal po mé operaci, řekl, že mám psát, pokud budu moct. Biskupa je třeba poslouchat, a protože ještě zvládám, tak píšu. Ale na jaké téma? Odpověď mi před pár týdny dala píseň. Při rekapitulaci toho, co jsem uplynulý rok popsal, se mi totiž v srdci objevila dávná mládežnická píseň: „Našel jsem cestu do radosti, našel jsem cestu do ráje. Po této cestě do věčnosti kráčíme spolu ty a já. Aleluja…“ (Celý text najdeš například zde: http://www.iskra.sk/duurko/texty/spevnik/0085.htm) Při hledání Boha se mi stále jasněji rýsovala cesta radosti. Radost z probuzení. Radost z toho, že Pán otevírá mé rty a má ústa hlásají jeho slávu. Radost z toho, že můžu do nového dne vstupovat s písní chvály… Nerozepisuji další radosti, neboť by to bylo několik A-čtyřek radosti za jediný den. Tak jsem zmínil jen radosti při první modlitbě dne, při pozvání, kdy se modlím Žalm 100. A tak vám nabízím možnost projít takovou cestou radosti při čtení mých textů nejbližší liturgický rok - tedy pokud budu zvládat psát. Bude to cesta jednoduchá, snadná. A bojovná. Prvním krokem této cesty v této době je důvěra. Neboť nám Bůh dal všechno, „nechybí nám žádný dar milosti“ (srov. 1 Kor 1, 7). Copak nás přesně to neučí Boží Milosrdenství? „Ježíši, důvěřuji ti!“ Důvěru vyjadřuje také prorok: „Pane, ty jsi náš Otec!“ (Iz 63, 16; 64, 7). I druhý krok je nenáročný, obyčejný: „Bděte!“ (Mk 13, 37). Dávám pozor na to, co dívám, co poslouchám, co říkám, co dělám. Všechno s Bohem, nic bez Boha. Ano, je třeba se to učit, což může být namáhavé, ale velmi to usnadňuje směřování k věčnosti. Důvěra a bdění přinášejí radost prožívání blízkosti Boha. On přijde a já se ho nemusím bát (jen mám před ním bázeň), neboť ho čekám s důvěrou. Našel jsi cestu do radosti? Pojď se mnou a najdeš. Jdeme domů, k Ježíši.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk – videa na každý den adventu

      Každý den doby adventní vyjde brzy ráno na YouTube kanálu Vlčí doupě krátké video, ve kterém budeme objevovat, kým pro nás náš Bůh je.   Na stolíku v kostele najdete k těmto videím taky sadu karet.  Na kartičce je obrázek s nápisem, co o sobě Bůh říká (vychází z liturgických čtení); krátké povídání, co to znamená pro tvůj život a QR kód odkazující na playlist videí na každý den adventu, ve kterém se dozvíš více. Zároveň můžete soutěžit.   P. Roman Vlk | ADVENTNÍ SOUTĚŽ | Úvodní video    

  •

    KOMU PATRÍM? (34. NEDEĽA V CEZROČNOM OBDOBÍ – NÁŠHO PÁNA JEŽIŠA KRISTA, KRÁĽA NEBA I ZEME)

      Teším sa, že Ježiš príde. Lebo viem, že mu patrím. Som z tých rozptýlených oviec, ktoré Boh vyslobodil a ujal sa ich, keď sa rozpŕchli v oblačnom a hmlistom čase (pozri Ez 34, 12). Teším sa na deň, keď znova ožijem v Kristovi (pozri 1 Kor 15, 22). Môžem sa na to pokojne a s dôverou tešiť, lebo patrím Kristovi. Možno si pomyslíš, že to je odvážne tvrdenie. Ale je pravdivé. Lebo som zažil čas, keď som mu nepatril, preto viem, aké to je patriť Kristovi a aké to je Kristovi nepatriť. Ak sa chceš aj ty tešiť na Ježišov príchod, tak len skontroluj, či mu patríš. Či Ježišovi patrí tvoje zmýšľanie, tvoje hovorenie, tvoje konanie. Či je Ježiš pre teba prvý vždy a všade. Ak je, tak sa raduj, lebo Ježiš príde! Ak nie je, rýchlo to naprav. Stačí „ľutujem". Sviatosť zmierenia, ak treba. „Spomeň si na mňa..." Je také jednoduché patriť Ježišovi. Vždy, stále, za každých okolností. Ale treba na to vynaložiť každodenné úsilie. Od otvorenia očí až po nočný sen... Ak si celý liturgický rok so mnou hľadal Boha (tak som nazval tohoročný seriál textov – Hľadači Boha), tak si myslím, že patríš medzi tých, čo sa tešia na Ježišov príchod. Povedz o tom niekomu... A pre všetkých, ktorí sledujú – strácajúc Boží dar: čas – všelijaké kanály vyvolávajúce strach z konca sveta, pridávam slová svätého Augustína: „Kto je bez starosti, spokojne čaká, kedy príde jeho Pán. Lebo aká je to láska ku Kristovi, báť sa, aby neprišiel? Bratia, nehanbíme sa? Milujeme, a bojíme sa, aby neprišiel. Máme ho naozaj radi? Nemáme radšej svoje hriechy? Znenáviďme teda svoje hriechy a milujme toho, ktorý príde potrestať hriechy. Príde, či chceme alebo nechceme. To, že ešte neprichádza, neznamená, že nepríde. Príde, a nevieš kedy. Ale ak ťa nájde pripraveného, nijako ti neuškodí, že to nevieš" (z Výkladu žalmov, Ž 96).  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení PÍLE (33. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Přestože dnešní čtení nám nabízí několik témat k uvažování, mně se při jejich čtení vynořilo slovo píle. Je to v jakési návaznosti na čtení minulé neděle, které nás vyzývaly učit se moudrosti. Napsal jsem k tomu, že k jejímu dosažení je nutná vytrvalost. A dnes dodávám, že i píli. „Pracuje s chutí“ (Přís 31, 13). „Budeš jíst z práce svých rukou“ (Ž 128, 2). „Pět hřiven jsi mi dal a hle, dalších pět jsem získal“ (Mt 25, 20). Není to všechno o píli? Chceme-li být moudří, chceme-li být před Bohem bohatí, chceme-li jednou být „ustanoveni nad mnohými“ srov. (Mt 25, 21), potřebujeme být pilní ve všem, co děláme pro budování Božího království. Vlastně nic jiného bychom ani neměli dělat. Co to znamená v praxi? Odpovědně pracovat v zaměstnání, poctivě podnikat, s chutí se vzdělávat… vařit, péct, uklízet… Pro mě to teď znamená i přesně brát léky a příštích šest měsíců se tělesně šetřit, jak mi to přikázal lékař. To první by neměl být problém, to druhé mi jde těžko… Vzpomínám si na příběh, který mi říkal kamarád. Ještě za totality navštívil řeholní sestry, které bydlely na hradě ve Slovenské Ľupči. Byla tam sestřička, která měla sto let. Zeptal se jí, co dělá celé dny, protože už jen ležela, z pokoje nevycházela. Odpověď ho zaskočila: „Učím se zpívat aleluja.“ Každý může být usilovný při budování Božího království. Samozřejmě, každý podle svých schopností, postavení, situace. Usilovně nést svůj kříž… Kdoví, možná jednou dostanu na starost celou galaxii :) za píli při psaní těchto písmenek.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk – BOŽÍ ZBROJ – Celý film

      Seriál - BOŽÍ ZBROJ - V tomto seriálu si povídáme se svatým Martinem o Boží zbroji a objevujeme, jaký úžasný dar pro každodenní použití nám v ní Bůh nabízí. Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   P. Roman Vlk | BOŽÍ ZBROJ | Celý film