Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení ZNOVA ZÁJEM O LIDI (26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Jak povzbuzující jsou dnešní čtení – tedy ta, která spolu souvisí, to znamená první, žalm a evangelium. Bůh dává šanci změnit se každému, i tomu nejhoršímu člověku. A nejen to, že volá ke změně, ale dává také schopnost uskutečnit ji – „…ukazuje cestu hříšníkům. Pokorné vede ke správnému jednání a tiché poučuje o svých cestách" (Ž 25, 8b-9). Zakusil jsem to velmi výrazně ve svém životě, jednou zde možná napíšu své svědectví o tom, jak mě Bůh nikdy neopustil, ačkoli jsem kdysi nechodil po jeho cestách a nehledal jsem jeho smýšlení. „Pokud se bezbožný odvrátí od své bezbožnosti, kterou páchal, a jedná podle práva a spravedlnosti…“ (Ez 18, 27). „‘Nechce se mi.‘ Ale pak toho litoval a šel.“ Vždy je možnost vykročit na Boží cesty. Problémem mnoha křesťanů však velmi často je, že si myslí, že to (velmi zjednodušeně řečeno) znamená chodit do kostela a ráno i večer se modlit. Jistě, je to důležité, ale podstatnější je být svědkem Ježíšova zmrtvýchvstání a jeho moci, kterou nás zachraňuje. Na mši svatou chodím a modlím se, abych poznával Boží cesty při ohlašování evangelia, nejen pro vlastní svatost. S Kristem žiji, abych o tom mluvil lidem kolem sebe. Pokud je třeba, tak i slovy. Pokud nám toto smýšlení chybí, kdesi v nás je chyba. Brzy začne v Římě zasedání biskupského synodu o synodalitě. Všechno se o tom píše, objevují se různé obavy… Ale my si už nyní můžeme vzít jedno z hlavních ovocí dosavadních synodálních setkání – vytvářet skupinky, které se pravidelně setkávají nad Božím slovem a v modlitbě a hledají, jak přečtené slovo žít. Nejde o hledání problémů, ale o vztahy, o zájem o lidi. Pokud to nebudeme dělat, tak rok od roku bude v naší Církvi méně lidí, neboť naše víra nebude plodná – nebude přinášet život lidem kolem nás. Bůh se o lidi zajímá. My nemůžeme být jiní. Rozumíš tomu, co jsem napsal? Jestli ano, tak tento týden pozvi někoho, aby se s tebou modlil, četl Písmo a konal dobro. Trvale, nejen jednorázově. Boží Duch ti pomůže a povede tě zanechat individualismus, lhostejnost a imobilitu (vyjádřenou slovy: „Vždycky to tak bylo, tak proč to měnit?“) a milovat lidi tak, aby poznali tvého milovaného Ježíše.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - Pancíř spravedlnosti

      Seriál - BOŽÍ ZBROJ - V tomto seriálu si povídáme se svatým Martinem o Boží zbroji a objevujeme, jaký úžasný dar pro každodenní použití nám v ní Bůh nabízí.   Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe  

  • Zamyšlení ZÁJEM O LIDI (25. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Přestože Izaiáš říká, že Boží cesty jsou daleko od našich, přece nás celý Nový zákon (a také ve Starém se dá najít mnoho míst, která k tomu vedou) učí hledat je a kráčet po nich. Poznáváním Ježíše totiž poznáváme smýšlení Boha a učíme se smýšlet i jednat podobně jako on. Také apoštol Pavel k tomu vyzývá: „Jen žijte tak, aby to odpovídalo Kristovu evangeliu“ (Flp 1, 27a). Čemu nás tedy učí dnešní texty při poznávání Boha? Zájmu o lidi. O konkrétní lidi kolem nás. Je velmi důležité, aby hledali Pána, neboť Boha lze nalézt (viz Iz 55, 6). Ale k tomu potřebují mé svědectví o tom, jak já hledám a nacházím Pána. Pavel zase projevuje svou lásku k lidem tím, že ačkoli touží být s Ježíšem: „…pro mě žít je Kristus a zemřít zisk“ (Flp 1, 21), ale pro dobro lidí, kteří jsou kolem něho, v tomto případě konkrétní Filipané, je ochoten ještě být s nimi a pomáhat jim žít tak, aby to odpovídalo Kristovu evangeliu, to je i můj úkol. A nakonec Ježíš říká podobenství, které až extrémně vyjadřuje zájem Boha o záchranu každého člověka. Od rána do večera bere lidi do své vinice. Pokud by šlo jen o práci, tak majitel vinice je nespravedlivý vůči těm, co dřeli od rána. Ale jde-li o věčný život, jde-li o odměnu, jaký „větší“ denár může člověk dostat jako život s Bohem? Je nějaká odměna, kterou lze k tomuto „denáru“ přidat? Vzpomeňme si na kajícího lotra. Spása za jednu větu… Když se už dva roky motáme (či více nemotáme) kolem synodu o synodalitě, tak dnešní texty by nám ji měly velmi výrazně připomenout. Zájem o lidi. Ne, nemusíš hned myslet na lidi v Africe či Asii. Projdi si v mysli všechny své sousedy a uvažuj, komu z nich dlužíš svědectví o hledání Boha. A pros Ducha Svatého, ať ti ukáže, jak můžeš tento dluh co nejdříve splatit, aby i ten tvůj soused měl naději na věčný život v nebi, aby i on dostal denár od samého Pána. Možná to bude trvat roky, protože sousedy ani neznáš, ale kráčej cestou zájmu o lidi.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - BOŽÍ ZBROJ

      Seriál - BOŽÍ ZBROJ - V tomto seriálu si povídáme se svatým Martinem o Boží zbroji a objevujeme, jaký úžasný dar pro každodenní použití nám v ní Bůh nabízí.   Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | BOŽÍ ZBROJ | Přilba spásy

  • Zamyšlení PAMATUJ A MYSLI (24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Téma této neděle je naprosto jasné a asi se mu nejde vyhnout – odpuštění. A přece se pokusím jít jiným směrem. Sirachův syn totiž k tématu hněvu, urážek a odpuštění přidává pokyny, směrovky, jak se tomu vyhnout, to jest jak se vyhnout následnému (většinou náročnému) úsilí o odpuštění, ať už jako ten, kdo se provinil, nebo jako ten, komu se dostalo urážky. „Pamatuj na svůj konec… Mysli na rozklad a smrt… Pamatuj na přikázání… Vzpomeň si na smlouvu s Nejvyšším…“ (Sir 28, 6–9). Memento more není jen pro kamalduly či kartuziány. Je to pro mě, pro tebe. V těchto dnech po operaci a pobytu v nemocnici mi tato slova častěji přicházejí na mysl, protože jsem zažil, jak jsem se na hranici smrti/návratu domů dostal za pár hodin v důsledku obyčejného zánětu v krku. Nevím, jestli to byl jen první nácvik, nebo to byla už generálka ☺. Ale chci být připraven právě tím, co mi radí Sirachův syn – mysli na rozklad a smrt; pamatuj na přikázání… Když jsem ležel na ARU, tak jsem si nějaký čas po probuzení z umělého spánku vzpomněl, že bych se mohl i modlit. Umím nazpaměť dost žalmů na to, abych si nějak vyskládal ranní chvály či nešpory. Ale tehdy jsem si nedokázal na žádný vzpomenout. Jen jsem si čtyři dny dával dohromady žalm 91, který se modlíme v kompletáři: „Kdo pod ochranou Nejvyššího přebývá a ve stínu Všemohoucího se zdržuje… Svým andělům dá příkaz o tobě, aby tě hlídali na všech tvých cestách…“ Čtyři dny mi trvalo, než jsem si povzpomínal na všechny jeho verše – i to asi ne úplně přesně. Byl to čas vzpomínání na smlouvu s Nejvyšším. A bylo mi skvěle. Ano, v nemocnici jsem zažil nádherný čas s mým Bohem. Dokonce i na smrt jsem zapomněl. Přebýval jsem pod ochranou Nejvyššího. Celé toto mé uvažování mi dnes potvrzuje apoštol Pavel: „Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu“ (Řím 14, 8b). Nikomu jinému, jen Pánu. Aleluja!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení TĚŽKÉ TÉMA (23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Nejraději bych dnešní téma – napomínání a zodpovědnost za bezbožné – přeskočil. Mám dojem, že jsme v tomto v Církvi tak tiší, jak jen to jde. I já jsem zticha. Jen abych se nikoho nedotkl. A přitom jde o moji spásu… Dnešní texty mi dávají k tématu jeden klíč. Je obsažen v alelujovém zpěvu: „V Kristu Bůh smířil svět se sebou. A nám předal slovo smíření.“ Tato Pavlova slova (2 Kor 5, 19) nám mohou napomínání a starost o bezbožné usnadnit. Neboť nejprve jsme my byli smířeni s Bohem. Nám, mně bylo odpuštěno. Tuto zkušenost – zkušenost ve víře –, celé mé úsilí pomoci bratrovi, který se proti mně prohřešil (!), aby se se mnou smířil, může být mnohem snazší, vychází totiž ze zkušenosti odpuštění, kterého se dostalo mně. A Pavel nám dává i druhý klíč – ve druhém čtení, kde říká, že naplněním zákona je láska. Jdu-li tedy napomínat, jdu-li domlouvat bezbožnému, tak jen proto, že ho miluji tak, že s ním chci být jednou v nebi. Ale kvůli tomu musíme najít cestu smíření už tady, na zemi. Není to snadné, vím. Ale je jiná cesta? Ke slovu „prohřešil“ jsem dal výše do závorky vykřičník. Chci tím zdůraznit, že skutečně musí jít o prohřešení čili provinění proti Božímu či přirozenému zákonu. Nejde totiž o to, že se mi na jeho jednání/mluvení něco nelíbí, ale že jde o skutečné prohřešení se, na to potřebuji citlivé svědomí, abych to uměl rozeznat, protože jinak reagujeme ani ne na to, co někdo řekl/udělal, ale na to, co si myslíme, že řekl/udělal. Tento týden máme v tomto na Slovensku názorný příklad v souvislosti se slovem pliaga (neřád). Politik něco řekl, ale mnozí \“slyšeli\“ něco jiného. Není to hřích domýšlivosti? A právě domýšlení si je pliaga naší společnosti… Myslím, že by to mohlo být dobré téma pro pastýřský list celé biskupské konference. Ať nás dnešní texty učí hledat pravdu a poslouchat Pánův hlas, abychom nezatvrdili svá srdce!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ZAMYŠLENÍ PŘÍLIŠ SVATÝ (22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Tak jsem zase tady. Operace, umělý spánek, 4 dny na ARO a poté týden na ORL oddělení. Ještě zřejmě mám něco napsat, když jsem tím vším byl obdarován :-). Když budete mít mých textů dost, dejte vědět správci webové domény :-). Podívejme se dnes na apoštola Petra. Byl příliš svatý. Víc jak Bůh. Přesně věděl, co je třeba a není třeba. Až mu Ježíš musel připomenout, kde je jeho místo. Řekl mu (i ostatním apoštolům), že svatost je v oběti. Jak jsme na to slovo zapomněli… Děkuji každému, kdo se za mě v tyto složité dny modlil, přinášel oběť. Nezapomeňme přitom, že pacienta potěší, pokud se o tom i dozví. Větička do e-mailu… Každý z vás, kdo čtete tato písmenka, jste drazí mému srdci. Po probuzení z umělého spánku jedny z mých prvních myšlenek patřily vám s touhou, aby vám někdo přinesl nejdůležitější vzkaz této události mého života: „Ježíš žije!“ Prosím, dovolme, aby to na nás bylo vidět. Jinak budeme příliš svatí…  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení - OTÁZKY (21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Ježíš se ptá učedníků: „Za koho pokládají lidé Syna člověka?“ Každému normálnímu člověku záleží trochu i na tom, co si (po)myslí ti druzí. Pokud nás to nesvádí k pokrytectví, je to docela dobrý sebekontrolní mechanismus. Ale, jak to vidět i z nedělního evangelia (Mt 16,13-20), jak zrcadlo spíše poslouží blízcí než vzdálení. Někteří současníci pokládali Ježíše „za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků. Ale výstižná byla spíše odpověď Petra, který s ním strávil už nějaký ten měsíc. Ježíš je pro něj „Mesiáš, Syn živého Boha.“ Tak, a kým je Ježíš pro tebe? Fascinuje mě Ježíšova odpověď Petrovi. Říká mu: „Ty jsi Petr a na této skále postavím svou Církev a pekelné brány ji nepřemohou.“ Někdo možná viděl v Petrovi zbrklého nerváka, který slibuje hory doly a vzápětí udělá úplný opak… Ale Ježíš v něm vidí více, vidí nejen to slabé, ale také pevné, to, na čem se dá stavět. Víš, kým jsi pro Ježíše ty? Vyznej mu, co On znamená pro tebe. A pak naslouchej.   PS: Maroš, autor těchto zamyšlení, je stále v nemocnici. Ale máme naději, že už za týden, dva bude moci psát dál. Prosím o modlitbu za něj. Zatím všem vzkazuje: „Obětuji tento čas za všechny čtenáře mých psaníček, Nezapomeňte: Ježíš žije!“  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení ZMĚNA PLÁNŮ (20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Ježíš má jasný plán – spásu lidí. Anděl to ještě před jeho narozením vyjádřil slovy: „On vysvobodí svůj lid z hříchů“ (Mt 1,21). Aby tento plán naplnil, postupuje tak cíleně, až to v Matoušově evangeliu vypadá, že má všechno přesně rozplánované. Má svůj plán (spása) a své plány (itinerář jednotlivých etap cesty). První část veřejného působení je situována do Galileje (s občasnými krátkými cestami do okolních pohanských krajů, jak to vidíme i v nedělním evangeliu). Druhou etapu představuje cesta do Jeruzaléma, třetí část evangelia věnuje Matouš Ježíšovu působení, umučení a smrti v Jeruzalémě. Všechno to nakonec „končí“ nanebevstoupením, zase v Galileji. Ježíš má plány, které nesnesou odklad. I to je jeden z rysů Matoušova evangelia, jako by stále spěchal „k ovcím ztraceným z domu Izraele“ (Mt 15,24). V tomto smyslu jsou „stravitelnější“ i jeho (z dnešního pohledu poměrně příkrá) slova kanaánské ženě. Na druhé straně i způsob, jakým na něj vykřikovala, byl zřejmě ve své době více než nepřiměřený. Tušíme to i z reakce učedníků. Ti si nemyslí, že by se s ním měl zabývat. Prosí: „Pošli ji pryč, neboť za námi křičí“ (Mt 15,23). Co Ježíše nakonec přimělo pozměnit plány, zastavit se u ní, vyslechnout, pomoci, ačkoli ho bylo třeba i jinde? Ne trapně vykřikované požadavky, ale pokorná, uctivá prosba, plná víry: „Přišla k němu, poklonila se mu a řekla: ‚Pane, pomoz mi!'“ (Mt 15,25) Maroš, autor těchto zamyšlení, se nečekaně ocitl v nemocnici. Dnes (pátek) je již po operaci a zdá se, že všechno dobře dopadne. Telefonoval jsem s jeho manželkou a poprosila mě, abych napsal pár řádků místo něj. A tak vás chci poprosit, zvláště pokud vám jeho zamyšlení pomáhají na cestě s Kristem, o modlitbu za něj. Ježíšův plán s jeho životem je jasný, je to tentýž, který má i s námi ostatními - spása. Jaké jsou Ježíšovy plány s Marošem v této etapě jeho putování, to nevíme. Ale můžeme přijít před Ježíše jako Kanaančanka, poklonit se a říci: „Pane, pomoz mu!“ PS: Maroš se probral z umělého spánku. Nemůže ještě moc mluvit, ale něco se mu přece jen říct podařilo. Řekl manželce: „Řekni všem, že Ježíš žije.“ A to mě přivádí ještě k jedné myšlence: Pokud mu chcete něco vzkázat, napište na moziesik@dcza.sk, já mu to přepošlu. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    ČAS NA TICHO (19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Zdá se mi, že v dnešních čteních vůbec nejde o Petrovo chození po vodě ani o samotnou bouři na jezeře. Vždyť první čtení je jakoby uťaté – končí ve chvíli, kdy Eliáš poznává, že Pán je tady. Neboť kde přichází Pán, nastává ticho, pokoj. Šum jemného vánku. Vítr se utišil. A to vede k víře – Eliáš si zahalí tvář a vyjde z jeskyně před Pána, aby si vyslechl další pokyny pro svůj život. Apoštolové na loďce vyznávají: „Opravdu jsi Boží Syn!“ I žalm se přiklání k této myšlence. Vždyť hned na začátku říká: „Budu poslouchat, co řekne Pán, Bůh“ (Ž 85, 9a). A poslouchat Pána lze téměř bez výjimky jen v tichu… Více dnes nepíšu. Je čas na ticho. PS. V těchto dnech bylo zveřejněno, že 23,8% obyvatel Slovenska při ostatním sčítání lidu uvedlo, že je bez vyznání (Sčítání obyvatel, domů a bytů 2021: Národní analytická zpráva, vydal Statistický úřad SR). (V Česku se k víře přihlásilo jen 23 % respondentů. Za nevěřící se považuje 43 % a vysokých 30 % se přihlásilo k ateismu, což zajišťuje naší zemi čtvrtou příčku ve světovém žebříčku).  Je to důvod k pokání, protože jsme selhali v ohlašování vykoupení Ježíšem Kristem. A zároveň důvod k novým iniciativám v evangelizaci. Máme-li „v srdci velký žal a neustálou bolest“ jako svatý Pavel, který raději chtěl být sám zavržen místo svých bratrů podle těla… (viz Řím 9, 1-5).   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/