Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Sazovice zvou na mši s našimi biskupy

  • Zamyšlení BOJ! (12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    V některých filmech jsou nádherné scény, kdy vůdce vojska má před bojem burcující řeč ke svým bojovníkům. Pamatuji si na takovou scénu asi z filmu Vinnetou, kde na bojové poradě náčelníci vstávají, chytají své kopí a zabodávají je do země se zvoláním: Boj! Mám ty chvíle rád. Naskakuje mi husí kůže a říkám si: Chtěl bych mít takového vůdce, chtěl bych bojovat takový boj. Vzpomněl jsem si na ty scény při čtení dnešního evangelia. Ježíš nemá jemnou a laskavou řeč. On burcuje do boje: Nebojte se! Vyznejte! Rozhlašujte! Jeremiáš zase mluví o Bohu, že je mocný bojovník. Takový je i můj Bůh – mocný, hrozný, bojující, vítězný. Už teď se těším, jak zahrne věčnou, nezapomenutelnou hanbou ty, kdo mě pronásledují – tedy ďábla (viz Jer 20, 11). Při takovém pohledu nabývá jiný rozměr i žalm – hovoří sice o potupě, hanbě a urážkách, ale není nářkem nad vlastní bídou. Je mocným vyznáním Božího bojovníka, který ví, že Bůh nepohrdá svými, když jsou v zajetí (Ž 69, 34). Je vyjádřením důvěry v Boha, který vede vítězný boj. Takový můj myšlenkový sled se může zdát nečekaný a zvláštní. Ale má to svůj důvod. Tento týden se v posvátném čtení Liturgie hodin čtou úryvky z Knihy soudců. Velmi mi popisované události připomínají naši situaci, kdy roste útlak věřících, ale také lhostejnost a nezájem o Boží věci u pokřtěných. Při čtení těch textů ve mně rostla touha po boji. Burcovat, povzbuzovat, naléhat… Tak se nebojme! Ježíš je tady! Jsem-li s Ježíšem, pokud ho vyznávám před lidmi, i on se ke mně přizná před svým Otcem (srov. Mt 10, 23). Jedno nesmím – nesmím mlčet. Boj! Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Prázdniny s Vlčím doupětem

      Pro příjemně strávený prázdninový čas můžete využít seriály z Vlčího doupěte: Stop Start se svatými a Příběhy z Vlčího batůžku.   Na webu vlcidoupe.cz je možnost zaregistrovat se pro odběr informačních emailů a na začátku týdne či v den svátku světce Vám přijde odkaz na video.   Vlčí doupě – Nechte děti přicházet ke mně

  • Zamyšlení NIKDY NEBUDU APOŠTOLEM (11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Přestože se na první pohled může zdát, že povolání apoštolů je hlavním tématem dnešního evangelia, dovolím si tvrdit, že tato událost je jen ilustrací jiné, mnohem důležitější události – povolání izraelského národa a v konečném důsledku povolání Církve k tomu, aby byly vlastnictvím Boha, jeho královským kněžstvím a svatým národem (viz Ex 19, 5–6). Teprve z tohoto povolání a jeho přijetí pak vyplývá úkol ohlašovat „nebeské království“ (Mt 10, 7). Izraelité sice přijali pravdu, že jsou zvláštním Božím vlastnictvím, ale další povolání – královské kněžství a svatý národ – nenaplnili. Zaměřili se na svou svatost a nekompromisně se oddělovali od pohanů. Přitom jejich úkolem jako kněží bylo nejen přinášet oběti, ale i pohanům zvěstovat pravého Boha a umožnit jim, aby se staly součástí Božího království. Jako svatý národ měli ostatním ukazovat příklad radostného života s Bohem a tímto svědectvím je přitáhnout k Bohu. I my jsme povoláni – namísto Izraele – ohlašovat vykoupení, přinášet oběti a dávat příklad svatého života. I my jsme však zároveň ohroženi stejným pokušením - pýchou na to, že jsme Božím vlastnictvím, a zájmem jen o "svou svatost". Proto Ježíš ilustruje toto povolání konkrétním povoláním svých učedníků, kterým svěřuje úkol ohlašovat a dává jim moc jednat Boží skutky, aby i lidé „mimo“ uvěřili a stali se součástí vyvoleného lidu. Pokud chceme dosáhnout svatosti, nepodaří se nám to bez plnění úkolu ohlašovat a svědčit. Něco jako „moje svatost“ totiž neexistuje, pokud mi na srdci neleží svatost – spása – lidí, se kterými žiji. Pro někoho to může být jeho nejbližší rodina, jiný se dokáže starat o spásu kolegů v práci či sousedy na ulici, jsou takoví, co usilují o záchranu politiků… Písmo to vyjadřuje slovy Jeruzalém, Judea, Samaří, kraj země (viz Sk 1, 8). Když po těchto úvahách čteme či slyšíme stý žalm, najednou ho můžeme vnímat z jiné perspektivy. Je voláním k pohanům, aby jásali na chválu Pánu. Nelogické? Asi ano, ale je to plnění úkolu ohlašovat. Neboť žalmista dále říká, jak je jeho Bůh - dobrý, milosrdný, věrný. Vyplatí se věřit takovému Bohu? Nikdy nebudu apoštolem. To bylo specifické povolání Dvanácti. Ale jsem povolán být Božím vlastnictvím, královským knězem, členem svatého národa. Přijal jsem toto povolání? Jak ho dnes/zítra/tento týden naplním? Koho vyzvu k jásotu k Boží chvále, neboť Pán je ke mně dobrý a milosrdný? Pohané, jásejte! Vy všichni, co nevěříte Bohu, jásejte! Vy, co jste křesťany jen podle jména, ale ne životem, jásejte! Nebo náš Pán je Bůh! Ne váš, ale náš! Jásejte, neboť tento Bůh, který je dobrý, věrný a milosrdný, se chce stát i vaším Bohem, abyste prožívali to, co my. A my jsme jeho lid, on je nás stvořitel a jemu patříme. Pohané a všichni nevěřící, jásejte, neboť se přiblížilo nebeské království! My jsme jeho předvojem, neboť patříme Kristu. On křísí mrtvé, uzdravuje nemocné, léčí malomocné, vyhání zlé duchy. Zkuste a přesvědčte se, jak dobrý je Pán. A pak s jásotem vstupte před jeho tvář. Bůh vás rád přijme za své vlastnictví. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení CO JE VÍC, NEŽ MŠE SVATÁ? (10. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Všimni si, jak nás Ježíš učí poznávat Boha. Nejprve jedná – projeví milosrdenství Matoušovi a pak na hostině u něho i mnoha celníkům a hříšníkům. Když se do toho strážci zákona „obují“, tak je učí o Bohu, který žádá milosrdenství, ne oběť. Ježíš tak přímo navazuje na slova proroka Ozeáše, který hovoří o lásce, kterou Bůh požaduje, nikoli oběť. K tomu dodává větu, na kterou často zapomínáme: Bůh chce, abychom ho poznávali. I to je důležitější než oběť. Kdybychom si Ozeášův výrok (i Ježíšovu citaci) přeložili do dnešního jazyka, tak se dostaneme k nečekanému vyjádření: Bůh chce lásku a poznání více než naše mše svaté. Neboť když jdu na mši svatou, ale neprojevuji lásku, nejsem milosrdný, tak taková mše je pak jen modlou, které se klaním („vždyť jsem byl v neděli na mši, splnil jsem příkaz“), ale není slavností, kterou poznávám a slavím Boha ve společenství věřících. Aby tomu tak nebylo, aby naše přinášení oběti v neděli bylo Bohu vždy milé, musí naše slavení předcházet láska a milosrdenství. A po takovém slavení zase mají následovat skutky lásky a milosrdenství, neboť slavení liturgie nás k tomu zavazuje. Naše dnešní poznávání Boha nás proto bude bolet. Neboť je jednodušší plnit nějaký příkaz (v neděli a zasvěcený svátek se účastnit mše svaté), než celý týden být plný lásky a milosrdenství. Je snazší jít v neděli na mši svatou, než celý týden usilovat dennodenně poznávat Boha. Jak budu tento týden poznávat Boha? Komu dlužím projevy lásky, komu mám projevit milosrdenství? Zkus si dát na tyto otázky konkrétní, jmenovité odpovědi. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - JAK NA TO: Zpověď - otázky a odpovědi

    Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Zpověď – otázky a odpovědi

  • Zamyšlení ZJEVENÍ BOHA (SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE)

    Pravdu víry o Nejsvětější Trojici známe ze zjevení. Je to tak obrovský rozdíl mezi naším rozumem a představivostí, že je to prostě nepředstavitelné. Snad proto je skladba dnešních liturgických čtení jakoby náhodná, jako by chyběly souvislosti. Jedno se mi však vynořilo. V prvním čtení Hospodin prochází kolem Mojžíše a mluví o sobě v jedné z nejvýznamnějších definic Boha ve Starém zákoně: Bůh o sobě zjevuje: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" (Ex 34,6). Jak nečekané to muselo být pro Izraelity, když všude kolem sebe měli národy s bohy, kteří byli krutí, pomstychtiví, závistiví… Náš Bůh je jiný, úplně jiný. Je dobrý! I v evangeliu Ježíš zjevuje, jaký Bůh je: "Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný" (J 3,16). Zjevuje, že Bůh je láska, jak později potvrzuje evangelista Jan ve svém Prvním listu (4,8). To bychom si nemohli vymyslet… Apoštol Pavel nezůstává v odhalování našeho Boha pozadu a říká: "Bůh lásky a pokoje… Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha Svatého ať je s vámi všemi" (2 Kor 13,11.13). Jak blízko je nám náš Bůh. Ne jako neosobní síla, ale jako Bůh ve třech osobách, který má v sobě ověřené všechny projevy lásky - vždyť Otec plodí Syna, Syn poslouchá Otce, jejich vzájemné darování se je dokonce další osobou, která vytváří společenství… Toto Boží zjevení je tak nesmírné a přesahuje naše chápání, že v odpovědi na Boží slovo máme dnes (jako vždy) další Boží slovo - text z chvalozpěvu o třech mladících v ohnivé peci. "Slavný jsi, Bože…" (Dan 3,52-56), zatímco jako responsorium nadšeně voláme: "Chvála a sláva tobě na věky." (Dan 3,52-56). Oslava, neboť náš Bůh je slavný! Kéž je tedy pro nás tato oslava časem úžasu, úcty, ale i nadšení a radosti. Ačkoli totiž tajemství Trojice nechápeme, dnešní svátek nám zjevuje, že Bůh je nám nesmírně blízko, vždy na naší straně. Až budete tento týden trávit svůj osobní čas s Bohem, můžete s ním procházet vším, co prožíváte - dobrým i zlým, útěšným i zdrcujícím - a vnímat, jak je váš Bůh ve všem s vámi. Ne někde daleko, ale přímo ve vašem srdci. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení BÝT POHROMADĚ (SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO)

    Chceš být naplněn Duchem Svatým? Toužíš po daru uzdravování či po daru pohotovosti hlásat evangelium? Láká tě prorokovat? Chceš říkat slova moudrosti nebo mít slovo poznání? Apoštol Pavel říká, že o tyto dary je třeba usilovat. To znamená nejen o ně prosit (!), ale také poznávat, co obsahují a jak jimi lze sloužit. Protože dary nejsou pro osobní posvěcení, ale pro službu. Možná pávě toto poznání mě vedlo k tomu, že mě oslovila hned první věta dnešního čtení ze Skutků apoštolů. V „den Letnic bylo všichni pohromadě“. Očekávali Ducha, aby jím naplnění mohli hned sloužit. Kdyby byl každý z nich sám, zavřený někde ve svém pokoji, asi by se v ten den ani později nic nestalo. Zůstali by zavření a každý by se radoval z daru, který dostal, ale protože byli pospolu, okamžitě pochopili, že dary, které mají, jsou pro jiné, dokonce vyšli ven mezi lidi a hned jim ohlašovali Ježíše. Synodální setkání velmi jasně odhalila, že asi největším problémem naší Církve je individualismus. „Starám se o svou svatost. Rozvíjím svou víru. Mám dar…“ Dokonce i běžná pastorace je nastavena na podporování a rozvíjení individualismu. Nechce se mi rozepisovat podrobnosti. Pokud tomu nevěříš, tak si polož otázku (každý, ať už jsi biskup, kněz, jáhen, varhaník, kostelník, člen růžencového bratrstva, či zcela běžný neangažovaný věřící…): „Komu jsem včera nebo dnes, před týdnem nebo tento měsíc ohlásil Ježíše umučeného a zmrtvýchvstalého?“ A hned uvidíš vlastní individualismus. Pečujeme o svou víru, svou svatost, ale den Letnic nám jasně odhaluje, že z toho nic nebude, nebudeme-li se starat o víru a svatost svých bratrů a sester. Nejen se za ně modlit, ale aktivně ohlašovat Ježíše. Pokud je třeba, tak i slovem. Individualismus lze vyléčit pouze jedním lékem – společenstvím. Být spolu, být pohromadě. Nepomohou nám žádné pastorační plány, akce, přednášky, nebudeme-li spolu číst Písmo, spolu se nad ním modlit, spolu hledat cesty, jak dané slovo uskutečnit, jak ho přinést lidem, kteří Ježíše neznají, proto ho ani nemilují… Řešení jsou tak jednoduchá… Být pohromadě… Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/  

  •

    Pouť rodin a přátel Vlčího doupěte

    Pouť rodin a přátel Vlčího doupěte se uskutečnila 21. 5. 2023 na Svatém Antonínku. Všem, kteří svým dílem přispěli k organizaci a úžasnému průběhu poutě velké Pán Bůh zaplať.   Pouť rodin a přátel Vlčího doupěte   Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe

  •

    Zamyšlení 7. VELIKONOČNÍ NEDĚLE - ČEKÁM

    Celý život křesťana je čekáním na chvíli, kdy se zjeví Pán nebo když sám přijde skrze smrt do života. Někdy je to čekání kdesi v pozadí, utlumené a pasivní. Jindy zase vyběhne do popředí a aktualizuje se v každodenních očekáváních. Dnes mi to přišlo na mysl při čekání na myšlenku, čímž povzbudit věřící naší diecéze. A dostal jsem odpověď: „Nejprve povzbuď sebe.“ Čekám na vylití Ducha Svatého. Apoštolové s Marií také čekali. My dnes víme, že to trvalo deset dní. Ale oni to nevěděli. Byli spolu, modlili se a čekali. Věděli, že čekají na moc shora, ale zřejmě neměli ani ponětí, co to znamená. My dnes díky darům Ducha, které působí v Církvi, víme, na co znovu a znovu čekáme. Znovu, neboť vylití Ducha není jednorázová záležitost – „dostaneš Ducha a jsi na celý život zabezpečený“. Ne, vylití Ducha se může opakovat dennodenně. Podmínka je čekat. Nejlépe na modlitbách. Nejlépe ve společenství. A nejlepší je asi čekat bez jakýchkoli představ, co to vylití má přinést. Čekání může být nebezpečné. Pokud je výmluvou pro pasivitu. Čekání může být nebezpečné. Pokud je jen časem snění či neplodného plánování. Čekání musí být aktivní. Modlitbou, ale také kráčením v konání toho, co Duch říká Církvi. Dnes Duch mluví o nutnosti ohlašovat Krista. Před dvěma týdny jsem psal o úloze, kterou by měla dostat každá farnost – zeptat se osobně všech pokřtěných, zda je Ježíš pro ně na prvním místě. Odpověď každého se může stát pozváním k rozhodnutí přijmout Krista za svého osobního Pána a Spasitele – byla-li odpověď negativní. Nebo pozváním k ohlašování Ježíše, tedy k evangelizaci dalších v případě pozitivní odpovědi. Stali bychom se živou farností, kde nikdo není sám, neboť o každého bychom se zajímali. Přitom bychom se neptali, jestli chodí nebo chce chodit do kostela, ale zda miluje Ježíše… A pomáhali bychom každému milovat Ježíše tak, jak ho milujeme my. Čekám. Čtu si přitom napsaný text a vnímám, jak mě naplňuje touhou, aby se mě někdo nejbližší týden zeptal: „A miluješ ty Ježíše?“ V té chvíli budu vědět, že Duch Svatý sestoupil a naplnil alespoň jedno srdce touhou ohlašovat Ježíše. Miluješ ty Ježíše? Pokud ano, uč někoho milovat Ježíše tak, jak ho miluješ ty. Pokud ne, chtěl bys ho milovat? Pokud ano, obrať se na člověka ve farnosti, o kterém si myslíš, že by tě to mohl naučit. Pokud ne, proč ho nechceš milovat? Vždyť Ježíš miluje tebe! Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/