Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Podklady k prožití Velikonoc

    S ohledem na to, že jsme stále v době omezení, kdy se nedostanou všichni na bohoslužby, přináším tipy na pomůcky, jak prožít a poznat vše, co se odehrává v tento čas v kostele. Pokud se nedostanete některý den do kostela, udělejte si domácí bohoslužbu a přijďte do kostela ke sv. přijímání.   Salesiáni připravili Průvodce svatým týdnem a velikonočním třídením. Na 70 stranách vás provede celou postní i velikonoční dobou, obsahuje liturgické texty, krásné fotografie i infografiky. Obřady Květné neděle a velikonočního třídení jsou přehledně rozepsány.   České katolické biblické dílo připravili komentáře k úryvkům Písma svatého, které se v tyto dny čtou na Zelený čtvrtek, Velký pátek a na Velikonoční vigilii.   Tvůrci Liturgie.cz pro nás již loni vytvořili manuál, jak slavit velikonoce doma v rodině.   Velikonoce v rodině. Úvodní video.   Velikonoce v rodině – Zelený čtvrtek   Velikonoce v rodině – Velký pátek   Velikonoce v rodině – Vigilie vzkříšení

  • SLAVNOSTNÍ VEČEŘE SE SV. JOSEFEM

    Komunita Blahoslavenství nabídla v rámci přípravy na dnešní slavnost sv. Josefa na celý týden podklady k duchovní přípravě formou novény. Na dnešní večer, ale jak v návodu píší, je možno jej použít i při jiných příležitostech a slavnostech, připravili návod na prožití slavnostní večeře u rodinného stolu. Letos, v roce 2021, slavnost připadá na pátek. Je to příležitost propojit slavení večeře s milostí vstupu do Šabatu, dne, který židé od nepaměti světí jako zvláštní den odpočinku, na němž spočívá Boží požehnání. Svatý Josef, jako syn Izraele zajisté tento den světil spolu s Marií a Ježíšem, v rodinném kruhu i ve společenství s ostatními židy v synagoze. Tento návod je inspirací, a můžete si ho ve svobodě přizpůsobit podle svých potřeb a svého cítění. Návod ke stažení zde: Slavnostní_večeře_se_sv._Josefem   Joshua Aaron - Shalom (Official Music Video) the "Shabbat Shalom Song" שבת שלום   Duch a Nevesta/ Spirit and the Bride/Josuha Aaron

  • Duchovní obnova ke sv. Josefovi

    Minulý týden proběhla ve zlínském kostele duchovní obnova, kterou vedl Václav Čáp.   Václav Čáp – Sv. Josef – vzor žité víry     Program obovy: 00:01​ | 9.01 – začátek, Chvály 33:11​ | 9.35–10.15 - 1. promluva Václava Čápa 1:16:16​ | 10.16–10.59 - přestávka 1:58:29​ | 11.00–11.45 - 2. promluva Václava Čápa   Tuto sobotu 20. března 2021 se nám nabízí duchovní obnova s komunitou Blahoslavenství.   OBNOVA SE SV. JOSEFEM pro muže - od 10:30 do 12:00 - Interaktivní setkání přes zoom - V čem může být pro mě Josef z Nazareta inspirací a pomocí?   OBNOVA SE SV. JOSEFEM pro ženy - od 14:30 do 17:00 - Interaktivní setkání přes zoom - Může být sv. Josef i pro mě otcem a ochráncem?   OBNOVA SE SV. JOSEFEM pro mládež od 14 do 18let - Interaktivní setkání přes zoom od 17:30 do 18:00 - Může být pro mě sv. Josef v něčem důležitý?   MODLITEBNÍ VEČER SV. JOSEFEM pro všechny - čas chvály, Boží slovo a promluva, krok odevzdání svých starostí a úmyslů svatému Josefovi – symbolické gesto…

  •

    Videoklipová křížová cesta v době pandemie koronaviru

    Jak vznikla letošní videoklipová modlitba křížové cesty? Když jsme vloni v březnu zažili první šok z koronaviru, nikdo z nás netušil, že za rok to bude ještě hroší. Tehdy vznikl text křížové cesty zaměřený na to, co nám koronvirus přinesl. Když jsem se jej pomodlil po roce znovu, zjistil jsem, že potřebuje minimální úpravu. A tak nezbylo nic jiného než jej jen doplnit písněmi, které by se staly modlitbou nad tímto textem. Můžete se ji pomodlit na http://hudba.signaly.cz/

  •

    Novéna ke sv. Josefovi

    Vstoupili jsem do času bezprostředně blízko slavnosti sv. Josefa. Jsme pozvaní modlit se novénu k tomuto Církví nazývanému největšímu světci. Na jakou nabídku jsem již představil, dnes ji rozšířím. Je možné využít velmi podnětné materiály Komunity Blahoslavenství a zamýšlet se nad kořeny života sv. Josefa v židovském národě, poznat prostředí, ve kterém vyrůstal a byl vychováván Pán Ježíš. Vřele doporučuji přednášku Pavla Hoška – Význam šabatu v rabínském judaismu, který nám může přiblížit, jak sv. Rodina prožívala každý týden tento sváteční den, co to pro židovský národ symbolizovalo a co vše jsme převzali a může k nám promlouvat i do slavení neděle.     Je možné se modlit některou tištěnou novénu, najdeme ji např. na stránkách farnosti Lukov.   LITÁNIE K SVÄTÉMU JOZEFOVI   V naší farnosti jste si mohli zakoupit novénu napsanou o. Josefem Prokešem, je již rozebrána, ale i tak se ji díky saleziánům z Kobylis můžete pomodlit online.   Novéna k sv. Josefovi – 1. den   Novéna k sv. Josefovi – 2. den   Novéna k sv. Josefovi – 3. den   Novéna k sv. Josefovi – 4. den   Novéna k sv. Josefovi – 5. den   Novéna k sv. Josefovi – 6. den   Novéna k sv. Josefovi – 7. den   Novéna k sv. Josefovi – 8. den     Novéna k sv. Josefovi – 9. den  

  •

    Návštěva papeže Františka v Iráku vyvolala vzpomínky

    Když jsem v neděli při obědě sledoval ze záznamu návštěvu papeže v městě Karakoš a na obrazovce zahlédl arcibiskupa Moucheho, živě jsem si vybavil osobní setkání s ním a jeho sekretářem, kteří v době války v Iráku, kdy je z jejich domů vyhnal islámský stát, navštívil ČR, aby nám podali svědectví a poprosili o pomoc. Jedna ze zastávek byla i v Olomouci a my mohli s ním být na mši svaté a besedě. Já navíc byl pozván na večeři s ním a tam jsem jej poprosil o vzkaz pro studenty a bohoslovce, se kterými jsme se za pronásledované křesťany pravidelně modlili. Když jsem si přečetl opět jeho slova o síle modlitby, jak ji vnímali oni uprostřed války, rozhodl jsem se o ně s vámi rozdělit.   Drazí bratři a sestry, dozvěděl jsem se, že už od vystěhování našich křesťanských měst a vesnic se za nás neustále modlíte. A já vás prosím: modlete se za nás dál. Věřte tomu, že modlitba dokáže mnohé. Bez modlitby nemůžeme žít naši víru, a dokonce ani naši lidskost. Modlitba pomáhá nám samotným snášet a překonávat těžkosti a vytrvat ve věrnosti naší víře, našemu křesťanství, naší církvi. Modlitba ale může také změnit lidské smýšlení a svědomí – zejména svědomí lidí, kteří mají ve svých rukou lidské osudy: představitelů států, členů vládních stran a parlamentů. Nepřestávejte se modlit, protože vaše modlitba opravdu může změnit smýšlení těchto lidí a pomoci jim vést Boží lid k tomu, co je správné a lidské. Jak jsem už dnes říkal v katedrále, modlitba také může inspirovat a podnítit bohaté lidi, aby ze svého dostatku přispěli těm, kteří jsou nyní v nesnázích.   Silným se pro nás stalo video dívky, která hovoří o odpuštění vrahům jejich blízkých a taky okamžik, kdy po naší modlitbě Otče náš ve mši zazpívali o. arcibiskup Mouche a jeho sekretář z Iráku tuto modlitbu ve svém rodném jazyce.   Svedectvo dievčatka v utečeneckom tábore   Zahanbující pro mě bylo, jak oni uprostřed války žili svoji víru, kolik měli svateb, křtů a udílení svátostí a u nás uprostřed blahobytu víra vymírá.   Přednáška o. arcibiskupa Mochehoz olomoucké katedrály 13. 5. 2015 Arcibiskup Yohanna Petros Mouche z iráckého Mosulu, popisuje, čím si za poslední rok prošli křesťané na severu Iráku – v oblastech ovládaných dnes tzv. Islámským státem – a v jakých podmínkách žijí v současnosti.   Útěk křesťanů z oblasti Ninive v Iráku Drazí bratři a sestry v Kristu, jsme křesťané z Iráku – Mezopotámie, země Abrahámovy, z měst Ninive a Babylónu, kolébky prvních civilizací. Naše současná zkušenost s džihádisty (muslimskými fanatiky) začala invazí do města Mosul po ostudném stažení se irácké armády, která za sebou zanechala zbraně. Těch se pak zmocnili džihádisté. Jejich nečekaný příchod přiměl většinu křesťanů i muslimů k opuštění města. K tomu došlo v noci z 9. na 10. června 2014. Následující den našli křesťané útočiště v křesťanských vesnicích v provincii Ninive, zatímco muslimové zůstali bez přístřeší, s výjimkou malého počtu osob, kterému se podařilo dostat do Erbílu, hlavního města Kurdistánu. Obyvatelé Mosulu, kteří zde zůstali, ale i ti, kteří se do města museli z různých důvodů vrátit, neměli z počátku z džihádistů špatný pocit. Naopak, vnímali je spíše jako přívětivé a laskavé, považovali je za ty, kterým nejde o nic jiného než o svržení režimu v Bagdádu. Všechno tomu nasvědčovalo – nebyla tam žádná auta s nastraženými výbušninami ani vraždy. To dodalo mnoha mosulským rodinám odvahu k návratu do města. Džihádisté ale časem vyslovili své opravdové cíle a zveřejnili snahu prosadit islámské právo a podmínky, za kterých budou sunnitští nemuslimové pod jejich jurisdikcí a mocí. Jednalo se o následující podmínky: konverze k islámu, nebo placení daně z hlavy pro nemuslimy (tzv. džizja) – jinými slovy stát se otrokem a občanem druhé kategorie, tedy být vydán na milost islámu. Jiná možnost – opustit dům, majetek a odejít, jinak hrozí trest smrti. Pro schválení a podepsání těchto podmínek pozvali zástupci džihádistů k mimořádné schůzi veřejné křesťanské činitele. Samozřejmě, nikdo z nás se na toto setkání nedostavil. Chtěli nás tím především ponížit. A přímý důsledek našeho odmítnutí – džihádisté nutili křesťany opustit Mosul a obohacovali se jejich majetkem: poli, penězi, šperky… A právě v této chvíli křesťané odhalili skutečnou povahu džihádistů a pocítili tíži jejich přítomnosti a obtížnost soužití s nimi. Padaly na nás bomby Dva dny poté, co džihádisté dobyli Mosul, dorazila ozbrojená kurdská jednotka do křesťanského města Karakoš (poblíž Mosulu) s cílem ochránit nás a zastavit invazi džihádistů. Zároveň je měla udržet co nejdále od našich křesťanských vesnic. Ve stejnou chvíli ale již džihádisté vstoupili do sunnitských vesnic na západ od města Karakoš na břehu řeky Tigris. Odkud tyto jednotky přišly? V jakém pořadí? To pro nás zůstalo velkou záhadou. Tak či onak, jejich příchod nás výrazně uklidnil. Získaly si naši důvěru, zvláště tehdy, když nás hlavní velitel kurdského regionu Al-Barzání osobně a opakovaně ujistil, že nám jde o společnou věc, že jsme všichni na jedné lodi, že buď všichni společně zemřeme, anebo budeme žít s pocitem vítězství a v důstojných podmínkách. Na konci června došlo k útoku na město Karakoš. Tehdy jsem se ujal role prostředníka mezi kurdskými ozbrojenými milicionáři, pešmergy (pešmerga – „na smrt jdoucí“) a džihádisty s cílem zastavení bojů. Bohužel jsem neuspěl. Džihádisté odmítli přítomnost Kurdů v okolí našeho města. Ujišťovali nás, že proti nám nic nemají. Tento konflikt kurdských vojáků a džihádistů trval tři dny. Padaly na nás bomby. V obavě o život opustila drtivá většina našich občanů město Karakoš vyjma sta osob, mezi kterými jsem byl já a kněží. Kurdské milice neopustili své pozice. Díky tomu se džihádisté neposouvali. Náhle boje ustaly, aniž bych věděl, jak k tomu došlo. Během tohoto prvního vojenského střetu jsme nic neztratili, nedošlo ke ztrátám na lidských životech ani na majetku. Jakmile nebezpečí skončilo, většina našich věřících se vrátila domů. Děti a ženy jako rukojmí Nepokoje opět vypukly 6. srpna na svátek Proměnění Páně. Ráno si vyžádalo tři mrtvé – mučedníky (dvě malé děti a mladou ženu) a čtyři zraněné. Tentokráte bylo naše vyhnanství dokonáno, mělo fatální důsledek. V našich vesnicích v provincii Ninive nezůstal nikdo – až na několik málo jedinců, kteří se zde zdrželi (nejspíše z naivity či vlastní nedbalosti). Část z nich jsme mohli zachránit. Zůstala tam ale ještě desítka mužů a žen. Co mne ale nejvíce trápí a zarmucuje je únos tříleté holčičky a zajetí několika dívek a mladých žen jako rukojmích. Před definitivním rozhodnutím opustit město jsem kontaktoval několik vojenských velitelů odpovědných za obranu naší oblasti. Jeden mi řekl, že jsme dost silní a že džihádisté nemohou dobýt naše město. Další mě ujistil, že kurdští bojovníci za žádných okolností město neopustí. Lidé žijící v mé rezidenci mě přiměli k okamžitému opuštění města. Mohl jsem si vzít pouze šaty, které jsem měl v té chvíli na sobě. Jinak nic dalšího. Musel jsem odejít bez kněžského roucha i sutany. A také bez pektorálu (náprsního kříže). Domníval jsem se, že se druhý den ráno vrátíme. Město Karakoš s padesáti tisíci křesťany jako takové již neexistuje. Platí to pro všechna křesťanská města a obce v provincii Ninive, což představuje přibližně 120 tisíc křesťanů. Všichni obyvatelé, včetně našich duchovních, i my biskupové z Mosulu, stejně tak Chaldejci, syrští katolíci i pravoslavní jsme museli opustit naše kostely, domovy, majetek, dědictví předků a uchýlit se do Kurdistánu. Většina mých diecezánů je rozptýlena na více než 57 místech. Tisíce se rozhodly opustit zemi a vydaly se do Libanonu, Jordánska, Turecka a Evropy. Ostatní zůstali. Většina žije v regionu Erbíl, zejména v křesťanském městě Ainkawa, nebo ve městech Shaqlawa a Diana. Zbytek našich věřících se vydal do měst a obcí jako jsou Dahúk, Sulajmáníja a dokonce i do Kirkúku. Já osobně se každý den snažím navštívit své diecezány v té či oné vesnici Kurdistánu. Chci s nimi zůstat v kontaktu, sloužit pro ně mši svatou, pokud to jen bude možné. 150 svateb mezi stany Téměř po celý měsíc vyhnanství jsem činil vše proto, abych mohl být v blízkosti věřících. Radostné ráno v táboře „Marthe Chmonie“, kde se nacházelo 650 rodin, což představovalo více než dva tisíce osob, mezi nimiž byli i příslušníci jiných náboženství (44 jarsanských rodin, nazývání též Kaka’i, a dvě rodiny Šabaků). Ze solidarity s věřícími jsem se ocitl na dvoře kostela. Seděl jsem pod stromem na židli u zdi, která mě měla ochránit před silným sluncem. Večer jsem si šel odpočinout do domu, ve kterém bydlelo sedm rodin našich věřících. Chodili jsme spát na základě stanoveného systému. Já jsem spal od jedenácté hodiny večerní do páté hodiny ranní, lůžko jsem pak přenechal někomu jinému. Poté jsem musel pronajmout dva domy (každý za 1500 dolarů). V prvním jsem se ubytoval já, můj sekretář a vikář. Druhý sloužil našim kněžím. Ti nezapomínali na své poslání ani povinnosti. Po celou dobu poskytovali duchovní služby našim věřícím, a to jednak v táborech, jednak v kostelech. Mše, křty, pohřby, svatby. Jen si představte – i přes nepříznivé okolnosti jsme odsloužili 150 svateb! Naši situaci hodnotím jako ne příliš dobrou. Mnoho z nás stále žije v táborech pod stany, na veřejných prostranstvích, ve školách nebo v budovách ve výstavbě. Jiní mají pronajaté domy, ale za velmi vysoké nájemné. Mnozí z nás jsou bez práce, a tudíž bez finančních prostředků. Ihned po příchodu do Ainkawy jsme museli s pomocí několika lékařů zřídit ambulanci pro naše pacienty. Prostřednictvím pomoci Iráku, charitních organizací a lidí dobré vůle, mezi nimiž jsou i muslimové, se snažíme zajišťovat léky, ambulance a speciální místnost pro pacienty, kteří potřebují speciální a okamžitou léčbu a péči. Získané finanční prostředky od dárců jsem se raději rozhodl věnovat pro naléhavé případy – krajní nouzi – a to zejména na léky a částečně chirurgické zákroky. Musel jsem upustit od záměru rozdělení peněz mezi věřícími, kterých je tak mnoho – 12 tisíc rodin, 45 tisíc věřících, takže každý by měl nárok jen na 2–3 dolary! Odejít? Ale kam a za co? Nyní nás nejvíce tíží starost o uprchlíky, zajištění adekvátního ubytování, pomoc se zaplacením nájmů a nákladů spojených s chirurgickými zákroky, přikrývkami, oblečením, ventilátory pro překonání nesnesitelného vedra na mnoha místech Kurdistánu (jako např. v Erbílu či Ainkawě). Jsem přesvědčen, že naše vyhnanství bude trvat, dokud nebudou naše města a vesnice osvobozeny. Život je pro naše věřící čím dál tím krutější a nesnesitelnější, stali jsme se oběťmi hašteření politických stran a zájmů velmocí, které usilují o vlastní zájmy na úkor lidskosti a důstojnosti života. Proto tato zoufalá situace nutí naše věřící opouštět zemi. Čtyřicet jich mělo štěstí. Za pomoci přátel a rodičů, kteří jim usnadnili vyřízení víz, mohli odcestovat do Francie. Ostatní odešli do Libanonu, Jordánska a Turecka. Jiní, kteří by chtěli opustit Irák, tak nemohou učinit pro nedostatek finančních prostředků. Stále čekají na svou šanci. Ale dostanou ji? Možná se v duchu ptáte, co naši věřící prožívají a zda chtějí odejít z Kurdistánu nebo zde zůstat. Naši farníci trpí dlouhým pobytem v cizím prostředí a netrpělivě očekávají chvíli, kdy se budou moci navrátit do svých domovů, neboť nic jiného jim nemůže navrátit klid a mír. Vystěhovalectví je velmi těžké a nesnesitelné. Tuto zemi mám velmi rád, o to více Irák a především křesťanské město Karakoš. Ale daleko od něj nám současný Irák nic moc neříká. Je lepší hledat nějaké jiné místo, kde bychom mohli s farníky žít svou víru a opět nalézt lidskou důstojnost a mít svá práva. Pro mě osobně není jednoduché tato slova vyslovit, ale život a především víra, morálka a naše zvyky jsou mi dražší než neúrodná půda. Naši věřící vydali svědectví – opustili domovy a veškerý majetek, aby si uchovali víru a udrželi své zvyky. V horším případě mohli přijmout podmínky džihádistů a žít s nimi pod jejich nadvládou a tím si zachránit i majetek. Ale oni vše obětovali pro víru, jméno a slávu Ježíše Krista. Mír a návrat domů? A nyní si můžeme položit následující otázky: Co se stane po odchodu džihádistů a našem návratu z vyhnanství? Co nalezneme? Budeme mít odvahu a důvěru se vrátit do našeho prostředí? Bude možné soužití s našimi sousedy – muslimy? Těmi, které považujeme za džihádisty? Bude možné soužití s těmi, se kterými jsme měli velmi dobré vztahy, ale kteří z ničeho nic začali krást v našich domech a mrhat našim vlastnictvím? Najdeme naše vesnice a domy v dobrém stavu? Co voda, elektřina, ropa, zemní plyn a mazut? Generátory? Příležitosti k práci? Lékařská péče a nemocnice? Zajištění odvozu odpadů a dalších služeb, které mají přispět ke kvalitě života? Jsem si jistý, že se vždy najdou lidé dobré vůle, kteří na nás budou myslet, kteří nás vyslechnou a kteří bezpochyby učiní vše pro překonání a zlepšení této naší krizové situace. Naše výzva k vám a všem lidem dobré vůle je následující: jednat co nejrychleji, jak je to jen možné. Nejdříve ukončit válku v našem regionu. Jsme lidé míru, nechceme, nyní ani v budoucnu, aby se naše vesnice proměnily v bitevní pole. Přejeme si návrat domů, jakmile to bude po odchodu džihádistů a neúspěchu jejich ideologie jen možné. Žádáme ochranu naší oblasti. Samozřejmě, že toto je především věcí vlády, ale vzhledem k její nečinnosti a nezájmu o své občany vás žádáme o učinění všech kroků k nalezení rychlého řešení pro navrácení se k důstojnému životu. Najít pracovní příležitosti, aby mladí lidé přilnuli k naší zemi, aby nepřemýšleli o emigraci. Naši zemi budeme milovat, pokud zde bude zajištěn důstojný život lidí. Arcibiskup Yohanna Petros Mouche, katolický arcibiskup syrsko-chaldejského obřadu diecéze Mosul, Kirkúk a Kurdistán (Irák) (překlad z francouzštiny Martin Kučera, mezititulky redakční)   Zdroj: http://www.ado.cz/  Foto zdroj: https://www.facebook.com

  •

    Poznejme hlouběji sv. Josefa – nabízí se 9denní příprava i duchovní obnova

    Prožíváme rok svatého Josefa a můžeme využít nabídky Komunity Blahoslavenství, která nabízí impulz k modlitbě a prohloubení vztahu s tímto jedinečným světcem, kterému byl svěřen Boží Syn, ale i každý z nás, do otcovské ochrany a péče. Před slavností sv. Josefa nabízí 9denní přípravu zaměřenou na poznání Josefa jako syna Izraele, tedy jeho židovských kořenů. Na slavnost svatého Josefa nabízí návod na prožití páteční slavnostní večeře v kruhu své rodiny, inspirované židovským slavením Šabatu.     Materiály ke stažení zde: https://www.blahoslavenstvi.cz/josef-syn-izraele    V sobotu 20. března připravili 2 a půl hodinové interaktivní setkání přes Zoom zvlášť pro muže, ženy a mladé od 14 do 18 let. V programu je inspirující přednáška o svatém Josefovi a pak sdílení ve skupinkách.    Více zde: https://www.blahoslavenstvi.cz/obnova-se-sv-josefem-pro-muze https://www.blahoslavenstvi.cz/obnova-se-sv-josefem-pro-zeny https://www.blahoslavenstvi.cz/obnova-se-sv-josefem-pro-mladez-od-14-do-18let   V sobotu 20 března v 18:00 bude živě vysílán modlitební večer z Komunitní kaple, v kterém bude čas chvály, promluva a symbolické gesto odevzdání svých úmyslů a starosti sv. Josefovi.   Více zde: https://www.blahoslavenstvi.cz/modlitebni-vecer-sv-josefem-pro-vsechny   Dovolíme si parafrázovat větu papeže Františka z jeho apoštolského listu věnovanému sv. Josefovi, ve které zdůvodňuje napsání listu: Účelem "této nabídky" je vzrůst lásky k tomuto velkému světci a pobídka, abychom prosili o jeho přímluvu a napodobovali jeho ctnosti a jeho rozlet.

  •

    Postní duchovní obnova s o. Vojtěchem Kodetem

    Současná situace nám nedává možnost účastnit se nějaké duchovní obnovy, jak bývalo ve farnostech zvykem. Ale nic nám nezabrání v tom, abychom si čas k poslechu nějaké přednášky neudělali sami doma. Nabízím podnětné zamyšlení o. Vojtěcha Kodeta.   Postní obnova: Modlitba, půst a almužna (Mt 6,1-6.16-18) Vydáváme se na cestu postní dobou, která se má vyznačovat nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním. Tato duchovní obnova by měla být pro nás všechny pomocí k tomu, abychom ji dobře prožili a připravili se na slavení Velikonoc. Ideální by bylo prožít alespoň pár dní postní doby v odloučenosti od každodenního života a starostí. Mnozí si ale nemohou vzít dovolenou, opustit svou rodinu a vyčlenit si čas na delší duchovní obnovu v samotě. Pro ty jsou určena naše setkání nad Božím slovem. Aby tato obnova mohla přinést ovoce, je potřeba si denně vyčlenit alespoň pár minut na své setkání s Pánem nad Božím slovem, a pokud je to možné, tak jedenkrát za týden i delší čas. Postní doba je prožívána jako období bezprostřední přípravy na přijetí nebo obnovu křtu během velikonoční vigilie. Je tedy cestou k tomuto novému setkání s Kristem, ponoření v Krista a obnovení našeho křesťanského života; je to pouť na způsob katechumenátu. Je to čas vyhrazený pro vnitřní pouť k tomu, jenž je pramenem milosrdenství. Je to pouť, v níž nás on sám doprovází přes poušť naší chudoby až k velikonoční radosti. Nejvhodnějším způsobem, jak tuto pouť vykonat je nechat se vést Božím slovem k naší proměně, k našemu obrácení. Jsou chvíle, kdy je třeba všechno nechat stranou a posílit důvěru v Boha, který má slovo pro mě! Je třeba čekat a naslouchat.     Postní obnova: Pokušení Páně (Mt 4,1-14) První neděle postní má velmi významné místo v průběhu celého liturgického roku, protože skrze ni slavnostně vstupujeme do postní doby, a tudíž i do naší každoroční „pouti do Jeruzaléma“ společně s Ježíšem, abychom slavili Velikonoce.   Každoročně se v tuto neděli předčítá v našich kostelech už od nejstarších dob příběh Ježíšových pokušení na poušti, který je pro nás velmi důležitý. Pro naše zamyšlení nám poslouží text z Matoušova evangelia:   Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.'„ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámua řekl mu: „Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: 'Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.'„ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: 'Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.'„. Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: “To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.'„ Potom ho ďábel nechal - i přistoupili andělé a sloužili mu. (Mt 4,1-11)   Ježíšův zápas s pokušitelem na poušti je pro nás velmi důležitý z mnoha důvodů: jednak z hlediska toho, co pro nás Pán vykonal, pak také abychom se stali vnímavějšími pro to, jak ďábel působí. V neposlední řadě je to příklad pro nás, jak čelit pokušení, která na nás doléhají. Evangelium se tedy neomezuje pouze na to, aby nám připomnělo, že jsme během našeho života pokoušeni a jsme v ohrožení; ukazuje nám cestu, jak v pokušeních zvítězit a vyjít vítězně ze zkoušky. Je třeba následovat a napodobovat Ježíše! On s námi spojil svůj život ve všem kromě hříchu, abychom ve spojení s ním a v jeho následování mohli být zachráněni.     Více podnětných přednášek a článků najdete na webu o. Kodeta: https://vojtechkodet.cz/  

  •

    Modlitba křížové cesty v době postní

    Ani omezený počet lidí v kostelích nám nemusí zabránit dnes v pátek, který v tradici církve patří úctě ke kříži, abychom se nezastavili a neudělali si čas na modlitbu křížové cesty třeba online nebo spolu doma v rodině.   Křížová cesta v obrazech   Foto zdroj: http://farnostrychvald.cz/

  •

    Prožijte postní dobu s pomocí mobilních aplikací

    Stojíme na prahu postní doby, která nás zve, abychom ji prožili v duchovní přípravě na oslavu Velikonoc a obnovu našich křestních slibů na Bílou sobotu. K jejím dobrému prožití nám mohou pomoci mobilní aplikace. Několik z nich jsem vybral jako svůj tip.   Aplikace misál obsahuje čtení, které dnes zazní v kostele.   Postní kapky jsou každodenní inspirace, které mohou "osvěžit" tvůj život. Tentokrát na téma Boží milosrdenství. Aplikace nabízí: Liturgická modlitba pro daný den, liturgická čtení a promluva, citáty papeže Františka o Božím milosrdenství, postní impulzy otce arcibiskupa Jana Graubnera, Audio úryvky z encykliky sv. Jana Pavla II. o Božím milosrdenství (P. Martin Holík), Fotocitáty, Zpovědní zrcadla ke zpytování svědomí.   Brněnské diecézní katechetické centrum připravilo i letos pomůcku Malý průvodce postní dobou. Najdete zde pro každý všední den citát z Bible a krátký duchovní impuls inspirovaný slovy papeže Františka. Zamyšlení u jednotlivých nedělí připravili k probíhajícímu roku sv. Josefa kněží brněnské diecéze s křestním jménem Josef. Novinkou je rozšíření aplikace o modlitby a liturgická čtení na každý den.   Projekt Forty for You je zase počinem slovenských saleziánů, kteří jak v době postní, tak taky adventní najdou dobrovolníky za řad mladých, kteří na každý den napíší své zamyšlení na dané evangelium.  Vše je doplněno o inspirativní videa a obrázky.   Paulínky nabízejí své modlitební aplikace Křížová cesta se sv. Pavlem a Křížovou cestu s Marií.   V aplikace Růženěc pre Slovensko najdete nahrávky křížových cest S bolestnou matkou Máriou, S Pannou Máriou, Za rodiny, Za Kňazov.