Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    PŘÍBĚHY Z VLČÍHO BATŮŽKU – ZÁKULISÍ

      SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030   Roman Vlk | PŘÍBĚHY Z VLČÍHO BATŮŽKU | ZÁKULISÍ    

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 23. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: MOUDROST

    Kráčet společně (Syn hodos)   Kniha moudrosti dnes uvádí téma, s jakým se tak očividně v našich kostelech setkáváme málokdy – téma moudrosti. Dnešní první čtení však nezačíná moudrostí, ale popisem naší situace, kdy nemáme rozum: nesmělé myšlenky, nejisté plány, křehké tělo zatěžující duši, mysl zatížená mnoha starostmi, těžko chápeme, s námahou najdeme… Stačí se podívat na naši politickou scénu či ideologické nesmysly, často prosazované na úrovni parlamentu, a vidíme, jak se to všechno projevuje v naší společnosti. Někdy přímo k zaplakání a zoufání. Proč si však nezoufáme? Vždyť Bůh „nám dal svou moudrost a seslal nám Ducha Svatého" (srov. Mud 9, 17). Písmo přímo říká, že Boží moudrost nás zachránila. Netýká se to jen věcí ohledně spásy a věčného života, ale i nejelementárnějšího uspořádání pozemských věcí, každodenního života. Ne nadarmo se říká, že když chce Pán Bůh někoho potrestat, vezme mu zdravý rozum. Když víme, že Bůh nám dává svou moudrost, pak snáze rozumíme jiným textům Písma. Například dnešnímu evangeliu o těch, co by chtěli být Ježíšovými učedníky. Mají mít v nenávisti… mají nést kříž… mají se zřeknout všeho, co mají… Z lidského hlediska to je divná cesta. Ale ne z Božího. Být s Ježíšem, být jeho učedníkem je nejrozumnější cesta, kterou se vyplatí jít. Pokud po ní jdeš, umíš toto mé tvrzení potvrdit. Nejdeš-li a touláš se kudy po chodnících návykového hříchu, nějaké závislosti, vášně, tak pros Boha, aby ti daroval moudrost (viz Jak 1, 5). Přesvědčíš se, že mám pravdu. Cesta moudrosti je nejjistější cesta. Je to cesta pod vedením Ducha Svatého, cesta s Ježíšem. Jaký smysl má zkoušet jiné cesty? Prosme Pána, aby nám vrátil zdravý rozum... Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    PŘÍBĚHY Z VLČÍHO BATŮŽKU – Malá velká bitva

      Příběh uveřejněn v časopise Immaculata: https://immaculata.minorite.cz/ Role Elišky - Klárka Role Káti - Sárinka Role maminky – Bára   Roman Vlk | PŘÍBĚHY Z VLČÍHO BATŮŽKU | Malá velká bitva   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 22. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: POZVÁNKA

    Kráčet společně (Syn hodos)   Přestože se jako první téma dnešních čtení nabízí pokora, mně se tlačí téma Boží dobroty. „On zve všechny na svou hostinu, on hledí na víru a naději i lásku.“ Tak jsme kdysi zpívali v jedné mládežnické písni. Bůh ve své dobrotě zve všechny. Každému připravil místo. A nehledí na vznešenost pozvaného, ​​neboť jaká větší vznešenost existuje než to, že je někdo pozván Bohem? Když si někdo k této pozvánce připíše MUDr., Ing., PhD., biskup, papež,… nic mu to u nebeské brány, kde se kontrolují pozvánky, nepomůže. Ale pokud tam bude mít někým (Ježíšem?) dopsané tichý, pokorný… Co by dopsali lidé, se kterými žiješ, na tvou pozvánku, kterou tě ​​Bůh zve na hostinu u něho doma? Co by na ni dopsal Ježíš? Následující řádky jsem zkopíroval z textu, který jsem psal před třemi lety. Nedá mi nezmínit jeden příběh od nebeské brány: Svatý Petr měl jedno odpoledne něco naléhavě vyřídit a hledal, kdo by ho zastoupil ve službě. Pán Ježíš se mu ochotně nabídl a za chvilku už seděl za stolem, kde měl mikrofon připojen na vnější reproduktor a tlačítko automatického otevírání brány. Po chvíli se ozvalo rázné zabouchání. Pán Ježíš položil obligátní otázku: „Kdo jsi a proč chceš jít do nebe?“ Ozvala se jasná odpověď: „Jsem skvělý teolog a celý život jsem věnoval studiu Ježíšova života.“ Pán Ježíš mu bez známky nadšení řekl: „No tak pojď.“ Po chvíli opět slyšet rázné bouchání na nebeskou bránu. Opět proběhl krátký rozhovor: „Kdo jsi a proč chceš jít do nebe?“ – „Jsem slavný misionář a celý život jsem kázal o Ježíšovi.“ – „No tak pojď.“ Na nebeskou bránu kdosi nesměle zaklepal. Pán Ježíš se zeptal: „Kdo jsi a proč chceš jít do nebe?“ Ozval se nesmělý hlas: „Pane Ježíši, ty jsi tady u brány? To jsem já, babička ze Skalitého. Prosím tě, pusť mě dovnitř, můžeme dokončit rozhovor, co jsme ráno nestihli…“ Ať jsou texty této neděle pro tebe pohlazením i pozvánkou. „V tichosti konej své práce a budou tě ​​milovat více než člověka, co dary rozdává“ (Sir 3, 19). „Přiblížili jste se… k Ježíši…“ (Žid 12, 22.24). „Příteli, postup výše!“ (Lk 14, 10). Promluv si o tom s Ježíšem. Tak jednou u nebeské brány hned poznáš jeho hlas. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    PŘÍBĚHY Z VLČÍHO BATŮŽKU – Biřmování – nový pohled

    Příběh uveřejněn v časopise Immaculata: https://immaculata.minorite.cz/ Role Filipa: Jakub Role Martina: David   Roman Vlk | PŘÍBĚHY Z VLČÍHO BATŮŽKU | Biřmování - nový pohled   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 21. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: OHLAŠOVÁNÍ

    Kráčet společně (Syn hodos)   Dnešní text začnu od 117. žalmu, který se dnes zpívá jako responsoriální žalm. Je kratičký, má jen dva verše. Jeden biblista o něm kdysi napsal, že je ze strany autora dost drzý, opovážlivý. Žádá totiž od všech národů a všech lidí, aby chválili a slavili Pána - Jahveho, neboť je milosrdný. Milosrdný vůči Izraelitům!!! Ne vůči všem národům a všem lidem, ale Izraelitům! A ještě víc – žádá tuto oslavu jako souhlas s tvrzením, že „pravda Páně trvá navěky“. Ti, co měli jiné bohy, jiné pravdy, měli najednou vyznávat, že jejich pravda už není pravda nebo je jen dočasná (relativní?) pravda, že jediná trvalá pravda je u Boha Izraelitů. Proč by to měli dělat? Proč bych se měl radovat, že soused, se kterým se možná zlobím (jako Izraelité byli ve válečném stavu téměř se všemi národy kolem sebe), vyhrál sto milionů? Nuže proto, že z Božího milosrdenství se dostalo i všem národům. Nejprve to vyjadřuje prorok Izaiáš, když říká, že i z nich si povolá mnohé, kteří budou Izraelitům bratry, ba že některé z těch „vybere i za kněze a levity“ (Iz 66, 21). A pak to potvrzuje Ježíš, který na otázku, zda bude málo spasených, odpovídá předpovědí, že přijdou mnozí ze všech stran a „budou stolovat v Božím království“ (Lk 13, 29). Vnímáš v těchto textech „všechny národy“ a „všechny lidi“ ze žalmu? To nejen Izraelité dosáhli milosrdenství, ale všichni – tedy i ty a já – jsme povoláni chválit a slavit Pána, „protože je velké jeho milosrdenství vůči nám" (Ž 117, 2a). A radostně ho můžeme slavit i pro jeho pravdu, která trvá navěky – vždyť si nás povolal a přivedl k sobě, čili jeho slovo se plní, je pravdivé. Z tohoto poznání však vyplývá jeden úkol, který by měl být pro nás velmi radostný. Pokud jsme poznali Boha jako milosrdného Otce, tak bychom to měli všem kolem sebe ohlašovat. Vyzývá nás k tomu responsoriální verš: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“ To není úkol kněží. To je úkol a výsada každého, kdo zakusil Boží milosrdenství. A jak ohlašovat evangelium? Například tak, jako žalmista: „Chvalte Pána, oslavujte ho, neboť je velké jeho milosrdenství vůči mně a jeho pravda trvá navěky.“ Účinek těchto slov, změnu srdcí a postoje lidí kolem tebe nech na Boha. Ty ohlašuj. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    PŘÍBĚHY Z VLČÍHO BATŮŽKU – Záchranná mise

    Příběh uveřejněn v časopise Immaculata: https://immaculata.minorite.cz/ Role Lenky: Evička Role Moniky: Eliška   Roman Vlk | PŘÍBĚHY Z VLČÍHO BATŮŽKU | Záchranná mise   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 20. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: TŘICET CHLAPŮ

    Kráčet společně (Syn hodos)   Král Sidkijáh byl zkušený chlap. Věděl, že když někdo tone v bahně, tak na jeho vytažení je třeba třiceti chlapů. Pokud jsi nikdy neuvízl v blátě či bahně tak, že jsi tam nakonec nechal kozačky a byl jsi šťastný, že ses odtud dostal, asi to nepochopíš. Ze Sidkijáhova příkazu je jasné, že Jeremiáš určitě nebyl první, co skončil na dně prázdné cisterny. Prázdné, to znamená bez vody. Ale s bahnem na dně. Král věděl, jak na záchranu takového člověka… Nejednou mám dojem, že mnoho lidí kolem nás je v takovém bahně. Ne skutečném, ale obrazném. Hřích, neřesti, vášně, hloupost, mnozí jakoby přišli o zdravý rozum… Jak je odtud dostat? Kde vzít třicet chlapů? Vnímám bezmocnost a možná i osamocenost. Ještě ji znásobuje Ježíš: „Myslíte si, že jsem přišel darovat pokoj zemi? Ne, pravím vám, ale rozdělení“ (Lk 12, 51). Toto jsem od tebe, Pane, nečekal. Prý tvůrce pokoje, ale přinášíš rozdělení. Nač se potom snažit najít třicet chlapů a táhnout někoho z bahna? Čekám na novou píseň. Čekám na skálu, o kterou by se opřely mé nohy (Ž 40, 3). I proto volám: „Hospodine, na pomoc mi pospěš“ (responzorium). Čekám a hledám třicet chlapů, ochotných riskovat život, aby vytáhli z bahna naši farnost. Je jich skoro dvacet. Jen ještě nevědí, k čemu je potřebuji. Budeme vytahovat ženy, děti, muže. Po jednom. Nebo jak půjdeme do nebe bez těch, kteří jsou nyní v bahně? Co řekneme u nebeské brány, když se nás svatý Petr na ně zeptá? Je někdo, koho chceš vytáhnout z bahna? Sháníš třicet chlapů? (Jen taková perlička - všechny překlady mluví o 30 muřích, pouze liturgický překlad jen o třech.) Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    PŘÍBĚHY Z VLČÍHO BATŮŽKU – Klíč k poznání

    Příběh uveřejněn v časopise Immaculata: https://immaculata.minorite.cz/ Role Vítka: Ondra Role Vojty: Štěpán Role kněze: Dan P. Roman Vlk | PŘÍBĚHY Z VLČÍHO BATŮŽKU | Klíč k poznání   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 19. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: BLAŽENÝ LID

    Kráčet společně (Syn hodos) Asi málokdo z věřících se cítí jako „blažený lid“. Kdybychom se na to ptali v nějaké farnosti, asi by ni-kde neřekli, že svou farnost vnímají jako „blažený lid“. A přece to dnes v žalmu opakujeme: „Blažený lid, který si Pán vyvolil za dědictví“ (srov. Ž 33, 12). Jak to tedy je? Inu tak, že skutečně jsme blažení. Ne proto, že se tak cítíme, ale proto, že to je pravda. Podívejme se, jak to prožíval samotný vyvolený národ. Kniha moudrosti idealizuje postoj Izraelitů k času jejich vysvobozování z egyptského otroctví, když o nich říká, že „byli dobré mysli“ a „předem zazpí-vali chvalozpěvy otců“ (18, 6. 9). Přitom z Knihy Exodus víme o reptání, nevíře, malomyslnosti, ne-ochtě… Možná to je však tak, jako dnes – svatopisec zachytil křik křiklounů, ale pokorné přijímání Božích darů ostatními zůstalo kdesi v pozadí, možná pokládáno za samozřejmost. A právě tito pokorní vnímali své vysvobození jako blaženost. Jakoby nám Písmo naznačovalo, že Boží dary nebudou všichni přijímat s nadšením a ochotou podřídit se Božím cestám, že to vždy bude „maličké stádo“ (Lk 12, 32), které bude říkat: „Co křičí? Copak nevidí, jak dobrý je Bůh?“ I Ježíš nám mluví o dvou druzích lidí, kteří očekávají svého pána, když se vrátí z cesty. Jedni z nich jsou „blahoslavení sluhové“ (12, 43), neboť jejich pán najde bdít. Druzí budou zbiti, neboť si řekli: „Pán nějak nejde“ (12, 45) a přestali dbát na dobro/blaženost vlastní i těch, kteří jim byli svěřeni. Jsme blaženi, protože nám bylo dáno království (12, 32). Přitom blaženost nespočívá ve vlastnění něja-kých materiálních dober (Ježíš hned v další větě říká, že máme všechno prodat a rozdat), ale v srdci, které je oddáno Bohu. V tomto smyslu je úplně jedno, jestli je někdo boháč nebo chudý, neboť i jeden, i druhý může mít srdce připoutané k Bohu, chce-li a pokud Boha hledá. Vzorem je nám Abraham. Když jsem si četl text z Listu Židům (11, 1–2. 8–12), který dnes tvoří druhé čtení, přemýšlel jsem, jak asi vypadal Abrahamův vztah s Bohem. Asi se nemodlil každý den v tom vý-znamu, jak vnímáme modlitbu dnes. Určitě nečetl Písmo, vždyť žádné nebylo, nechodil do chrámu, žádný totiž nestál. Písmo vzpomíná, že čas od času přinesl nějakou oběť. Z hlediska křesťanství bychom řekli, že byl velmi vlažný ve své víře, téměř nepraktikující. Ale Abraham žil ze svých setkání s Bohem. Čekal napl-nění příslibů. A dělal to, co Bůh od něho chtěl. Proto nám je vzorem víry. Věř a budeš blažený.