Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení Jak smýšlejí bezbožní (25. neděle v mezidobí)

      Dnes nám jako Boží slovo zaznívá řeč bezbožných. Zvláštní, že? Proč Bůh v Knize moudrosti (2, 12. 17–20) dal zaznamenat, jak bezbožní smýšlejí? A týká se jejich řeč jen Ježíše? Nebo říká něco i nám v naší době? Bezbožní smýšlejí bezbožně, neboť „vlastní zloba je zaslepila. Neznají Boží tajemství, ani odměnu za svatost nečekají a ani v oslavení čistých duší nevěří.“ (Mdr 2, 21–22; 2, 24). Častěji si tento týden přečtěme úryvek z Knihy moudrosti i s verši, které jsou v dnešním prvním čtení vynechány. Podívejme se na vlastní smýšlení, zda také někdy nesmýšlíme bezbožně. Jako pomůcka k rozlišování nám mohou posloužit slova apoštola Jakuba: „Kde je žárlivost a sváry, tam je neklid a každé možné zlo... Odkud jsou mezi vámi boje a odkud rozbroje?... Z čeho (vznikají) války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a (přesto) nemůžete dosáhnout (ničeho); bojujete a válčíte, ale (nic) nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a (nic) nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše." (Jk 3, 16; 4, 1-3). Stejná kritéria můžeme použít i tehdy, když posloucháme řeči jiných. Učme se nepřijímat řeči těch, kteří nemilují Boha, ale tváří se jako spasitelé světa (neboť jen jediný je náš Spasitel – Ježíš Kristus). A naopak, stále více se věnujme slovům, která pocházejí od Pána. Řeči bezbožných přinášejí neklid, řeč Boha vždy přináší pokoj (ačkoli někdy nás řeč Boha znepokojí – zvláště tehdy, když odhaluje nějaký náš hřích nebo od nás žádá něco, do čeho se nám nechce). Všimněme si, že problém s bezbožným smýšlením měli i apoštolové. Zabývali se porovnáváním – kdo z nich je větší? Kdo má v Ježíšových očích větší důležitost, koho Ježíš upřednostňuje, kdo dokáže dělat více zázraků v Ježíšově jménu... Místo toho, aby upírali oči na Ježíše, který je učil o svém umučení a zmrtvýchvstání, hleděli na sebe. Proto je Ježíš upozorňuje: „Chceš-li být první, všem služ. Dívej se na potřeby jiných..." V neděli je v Košicích Národní pochod za život. Bezbožní se nám budou vysmívat, kritizovat, osočovat... Jiní bezbožní budou mlčet, ale ne proto, že jim záleží na ochraně života, ale proto, aby zakryli svou lhostejnost k tomuto tématu. Nevěřme jim a nebojme se, neboť „mně Bůh pomáhá a můj život udržuje Pán“ (Ž 54, 6). Takže vždy platí: Oči upřené na Ježíše nám pomohou odmítat bezbožné smýšlení v nás samých, ale iv řečích jiných.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení KAM SE DÍVAT (SEDMIBOLESTNÁ PANNA MARIA)

    Maria stála pod křížem a dívala se na Ježíše. Nejednou se setkáváme s označením „mariánští ctitelé“. Kdo to jsou? Ti, co chodí na poutní místa? Ti, co se často modlí růženec? Ti, co mají doma sochu Panny Marie z některého místa jejích zjevení? Možná to jsou mariánští ctitelé. Ale je jisté, že mariánským ctitelem je ten, kdo se snaží napodobovat Pannu Marii v její lásce ke Kristu, kdo se snaží být Ježíšovým učedníkem tak, jak jím byla ona. Co se při dnešní slavnosti můžeme jako Ježíšovi učedníci a ctitelé Panny Marie od ní naučit? Dívat se na kříž. Ať se děje cokoli, potřebuji mít pohled upřený na Ježíše, který za mě zemřel, abych měl věčný život. Je to velmi důležité i v naší době, kdy nás situace ve společnosti (a nejednou i blízcí lidé) staví před otázku, na které straně jsme, ke kterému -ismu se kloníme. Jako bychom měli na výběr jen možnosti nějakých -ismů… Ale dnešní slavnost nám dává tu nejlepší možnost - vše ve svém životě podřizovat Kristu. V celých dějinách jsou -ismy, dnešní nevyjímaje, v mnohém ohledu produktem Zlého. My jsme však povoláni zlo odmítat a soustřeďovat svůj život na Krista. Mnohé rodiny jsou rozděleny pro politiku. Ať si doma dají na přední místo kříž, ať se před ním spolu modlí a ať se často na něj dívají. Kříž je spojí a ukáže jim, že jen Ježíš je ten, kdo nám dává budoucnost a naději. Buďme ode dneška skutečnými mariánskými ctiteli. To znamená, že se učme od Panny Marie, jak následovat Ježíše, jak ho milovat a jednat podle jeho vůle. Jak Maria stůjme pod křížem, dívejme se na Ježíše a každý den ho stavme do centra našich myšlenek, našich rozhovorů i našeho jednání. Kam se dívat? Na Ježíše!   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení SKVĚLÁ PERSPEKTIVA (23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Evangelium hovoří o jednom hluchoněmém, kterého Ježíš uzdravil. Prorok Izaiáš škálu Božích děl rozšiřuje – hovoří o uzdravení slepých i hluchých, o skákání chromých a mluvení němých. Přitom slibuje vodu na poušti, potoky na pustině, jezera a prameny vod. (Nám, kterým stačí otočit vodovodní kohoutek, nám tento obraz nic nemusí říkat, ale lidé pouště vědí své!) A nakonec žalmista přichází s dalším seznamem Božích skutků – utlačovaným přisuzuje právo, hladovějícím dává chléb, vězňům přináší vysvobození, zvedá sklíčené, miluje spravedlivé, ochraňuje cizince, stará se o sirotky a vdovy. A tak jeden Ježíšův skutek ve spojení s dalšími texty Písma poukazuje na to, jak skvěle a rozmanitě se Bůh stará o lidi. Ne o lidstvo, ale o každého jednotlivce. O mě, o tebe. A k čemu nás má taková Boží péče vést? K oslavě. Proto jako responzorium zpíváme: „Duše má, chval Hospodina!“ Je to odpověď na velké skutky Boha v životě každého z nás. Tato oslava má však i opačný efekt – když slavíme Boha, vede nás to k připomínání toho, co pro nás udělal; možná si přitom vzpomeneme i na jeho zásahy, na které jsme už dávno zapomněli nebo jsme si jich vůbec nevšimli. A tak platí, že čím více Božích projevů lásky, tím více oslavy. A také naopak – čím více slavíme Boha, tím více Božích skutků uvidíme. Skvělá perspektiva na celý život!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - Áronské požehnání

    Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Áronské požehnání

  • Zamyšlení BŮH JE BLÍZKO (22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Kdo dokáže naplnit všechny požadavky, které na nás dnes kladou slova 15. žalmu? Kráčet bez poskvrny, jednat spravedlivě, mít upřímné srdce, mluvit pravdu, nepodvádět, nekřivdit, netupit, nespolupracovat s ničemníkem (jak aktuální!), mít v úctě bohabojných lidí, nepůjčovat na úrok, nedat se uplácet - to je jen jeden seznam požadavků na toho, kdo aspiruje na věčný život v Božím království. Jak to zvládnout? Odpověď nám dává Mojžíš: „…jak je nám blízko Pán, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme?!“ (Dt 4, 6). A také Ježíš, byť v negativním vyjádření: „…jejich srdce je daleko ode mě (Mk 7, 6). Abychom zvládli požadavky Boha na svatý život, potřebujeme být blízko u něho. On u nás je, nemůže nebýt. Ale naše srdce může být vzdáleno od něj. Můžeme ho vzývat, ale jako Boha vzdáleného, ​​kterého je třeba přesvědčit, aby se o nás zajímal. Možná to měli pohané snazší, když si své modly – ​​své bohy – nosili s sebou. Vždy je měli u sebe, měli je na očích. Náš Bůh je neviditelný a potřebujeme věřit, že je s námi. Potřebujeme si touto vírou naplňovat mysl, srdce… Proto máme doma kříže, obrazy svatých, proto jsou kostely vyzdobeny posvátnými motivy - aby nám vše připomínalo, že náš Bůh je blízko, je stále s námi. Pokud si tuto víru budeme rozvíjet, bude nám mnohem obtížnější konat zlo, ale mnohem snazší konat dobro. Vyzkoušej si to tento týden. Polož si k televizoru (počítači, mobilu) kříž a vždy, když ho budeš zapínat, používat, připomeň si, že Bůh je s tebou, a polož si otázku, zda to, co jdeš dělat, děláš s Bohem. Dej si kříž ke vchodovým dveřím, a když budeš vycházet, podívej na něj a pros Boha, aby šel s tebou. Najdi si způsob, jak více vnímat Boží blízkost. A po týdnu si udělej malou inventuru, kolik zla si dokázal díky takovému cvičení odmítnout a kolik dobra jsi dokázal udělat.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/  

  • Zamyšlení JÁ A MŮJ DŮM (21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      Dnešní nedělí končí čtení Ježíšovy řeči o eucharistickém chlebu, kterou jsme poslouchali pět neděl. Vždy k ní bylo připojeno starozákonní čtení, které zdůrazňovalo některý aspekt toho, co Ježíš říkal. Nejprve to byl příběh o tom, jak Elíša nasytil dvaceti ječnými chlebíčky stovku chlapů (2 Kr 4, 42-44). Další neděli to bylo čtení o maně, andělském chlebu na poušti (Ex 16, 2-4. 12-15). Potom jsme slyšeli příběh o Eliášovi, který po snězení chleba, který mu donesl anděl, kráčel čtyřicet dní a nocí k hoře Choreb na setkání s Pánem (1 Kr 19, 4-8). A konečně minulou neděli nám Bůh mluvil o moudrosti, která připravila hostinu pro všechny, dokonce i pro pošetilé, pokud zanechají dětinství a začnou kráčet cestami rozumnosti (Přís 9, 1-6). Dnes máme k závěru Ježíšovy řeči, kterou mnozí jeho učedníci odmítli, pevné slovo Jozueho, který dává Izraelitům na výběr, komu chtějí sloužit. Zároveň však rozhodně prohlašuje, že on a jeho dům budou sloužit Pánu (Joz 24, 1–2a. 15–17.18b). Podobně i Petr mluví za sebe i ostatní apoštoly, že neopustí Ježíše, neboť on má slova věčného života (Jan 6, 60 – 69). Všimněme si pedagogického rozměru takového výběru starozákonních čtení. Pět neděl nás učí vnímat různé rozměry Eucharistie, přičemž zdůrazňují, že ona nám dává sílu konat Boží skutky, jít po Božích cestách a k tomu věčný život! Důležité je však uvěřit a rozhodnout se podle této víry žít – sloužit Pánu. A důležitým dodatkem k této škole o Eucharistii je 34. žalm, který jsme zpívali poslední tři neděle vždy se stejným responsoriem: „Okuste a vizte, jak dobrý je Pán“ (Ž 34, 9a). Mnoha způsoby popisuje, jak se Pán stará o ty, co ho přijímají a milují, ale také jak zavrhuje hříšníky – ne ty, co hřeší (vždyť všichni hřešíme), ale ty, kteří svého hříchu nelitují a nekonají pokání, co nechtějí zanechat zlo, aby mohli přijímat Chléb života. Jaké je tedy tvé rozhodnutí po pěti týdnech v eucharistické škole? Komu budeš sloužit? Čím budeš naplňovat svůj život, svou mysl, své srdce, svoji paměť? Co bude hlavním tématem tvých slov, o čem budeš přemýšlet a na co zaměříš svou představivost? „Já a můj dům, my budeme sloužit Pánu“ (Joz 24, 17). Ať všechno, čím jsi, slouží Pánu. Eucharistie ti k tomu dává sílu a všechny schopnosti, abys to dokázal. Pro Boží slávu a pro spásu tvou i tvého domu!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    MOUDROST (20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Velmi se mi líbí, že Ježíšovu řeč o eucharistickém chlebu (Jan 6, 51–58) dnes Církev v liturgii spojuje s moudrostí (Přís 9, 1–6). Neboť jen Moudrost umí vymyslet něco takového, jako je Nejsvětější svátost oltářní, Eucharistie. Bůh se dává za pokrm těm, kdo v něho věří, a proměňuje je na sebe. Zbožšťuje nás… To sice přesahuje náš rozum, ale to neznamená, že je to bláznovství, jak si to mysleli mnozí z těch, kdo poslouchali Ježíše. Věříme-li Bohu, tak naší největší moudrostí je poslouchat jeho slovo a s vírou přijímat Chléb života, neboť to nám zajišťuje věčný život. Ano, jednou zemřu (pokud se do té doby Ježíš nevrátí), ale víra ve vzkříšení těla mi říká, že jednou vstanu z mrtvých a budu žít věčně. Neumím si to představit, ale je jisté, že ten věčný život je mnohem lepší, než ten nejlepší život zde na zemi. Možná řekneš, že tomu nevěříš a že nevěříš ani v přítomnost Krista v eucharistickém chlebu. A že když zemřeš, stejně už nic nebude. Pokud máš pravdu ty, tak oba po smrti už prostě nebudeme. Ale pokud mám pravdu já, co bude s tebou, když zemřeš? Moudrost připravila hostinu. Tady nám dává její závdavek, abychom jednou hodovali celou věčnost. Vůbec si to neumím představit. Ale pokládám za rozumné věřit tomu a podle toho jednat, abych po smrti nebyl zaskočen a nepřipraven.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení PRO VĚČNÝ ŽIVOT (19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Možná jste si všimli, že již třetí neděli za sebou nečteme při mši svaté Evangelium podle Marka, ale Evangelium podle Jana, konkrétně 6. kapitolu – řeč o eucharistickém chlebu v synagoze v Kafarnaum. Markovo evangelium je krátké, proto se při tvorbě lekcionářů na nedělní cyklus jeho tvůrci rozhodli vložit na pět neděl Janovy texty. Proč si vybrali právě téma Eucharistie? Protože je mimořádně důležitá. Láska i úcta k Eucharistii – k přítomnosti samotného Boha Ježíše Krista mezi námi patří k nejdůležitějším prvkům našeho katolického života. A samozřejmě její přijímání. Proto je důležité dát tomuto tématu pět neděl za sebou, abychom svou víru v Eucharistii obnovili a s novou vroucností pěstovali svůj upřímný vztah s Milovaným. I to byl důvod, proč například biskupové v USA při zjištění, že víra v reálnou přítomnost Krista v Eucharistii upadá, se rozhodli uspořádat národní Eucharistický kongres, který před pár týdny vyvrcholil po několikaměsíční pouti s Eucharistií po mnoha trasách celých Spojených států amerických. Mně zatím při čtení všech textů těchto neděl neustále přichází na um téma Bůh se stará. Začali jsme vykopávat brambory – tak po starém, motykou, každý den košík, dva. Je to čas na uvažování o tom, jak se Bůh stará o náš tělesný pokrm. Letos nám daroval dobrou úrodu. Minulý rok byla horší, ale Bůh se staral o to, aby se někde urodilo obilí, rýže a aby se dostali do obchodu a nezahynuli jsme hladem. Při tomto poznání jsem sedl k počítači a poslal nějaký peníz na účet Mary' Meals, hnutí, které sytí miliony dětí po celém světě. Podělit se… Možná se najde i někdo, s kým se budeme dělit o brambory. Úroda na poli je však zároveň znamením, jak se Bůh stará také o pokrm pro věčný život. Dostal jsem ho při křtu a potřebuji ho živit - Chlebem života. Když Eliáš dostal obyčejný chléb a vodu, dokázal kráčet čtyřicet dní a nocí. Když já přijímám Ježíše v Oltářní svátosti, dostávám sílu jít v temnotách tohoto světa až do smrti k věčnosti, domů, k Otci. Kdybych nebyl hříšník, tak by mi mělo stačit jedno přijímání na celý život. Ale jsem hříšník a potřebuji tento božský pokrm často, velmi často. Jak jsem byl šťastný, když mi během onkologické léčby přítel akolyta nosil Pána Ježíše osm měsíců každou neděli domů. Když jdeme kolem kostela, vejděme do něj alespoň na pár vteřin poklonit se Ježíši a vyznat mu svou lásku. Když ráno vstáváme či večer se ukládáme k odpočinku, pozdravme Ježíše přítomného v nejbližším svatostánku. Když jsme na mši svaté, vždy dělejme vše pro to, abychom mohli přijmout i nebeský pokrm. Často pozdravujme Ježíše, který žije v nás.  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    SKVĚLÝ POKRM (18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Pán se stará. Toto téma z minulé neděle mi rezonuje i při biblických čteních během mše svaté této neděle. Bůh nám dává pokrm lepší, než byla mana. A ta byla skutečně andělským chlebem. Pokud si dobře pamatuji, tak v židovské tradici se říká, že před stvořením hmotného světa Bůh stvořil anděly, Tóru a manu. Když pak Židé putovali na poušti, tak jim dal z tohoto andělského pokrmu, který se sice na slunci rozpustil, ale dal se vařit i péct. Vydržel pouze jeden den, ale to, co nasbírali v pátek, měli i na sobotu. Měl jednu chuť, ale ta zároveň splňovala představy a požadavky každého (viz Moudr 16, 20–21). A přece byl tento skvělý pokrm jen předobrazem toho chleba, který nám dal Ježíš. Eucharistie nás totiž proměňuje v něj. Mana se měnila v těla lidí, kteří ji požívali. Eucharistie nás mění na toho, který je v tomto Chlebu přítomen. Zbožšťuje nás. Není to nádherný důkaz toho, jak se Bůh o nás stará, jak touží, abychom byli jako on? Při vnímání toho, jak málo katolíků přijímá Eucharistii, spolu se svatým Pavlem ke všem volám: „Už nežijte, jak žijí pohané, v marnosti svého smýšlení“ (Ef 4, 17)! Uvěřte v tento Boží dar, v Živý chléb, kterým je sám Kristus – Boží Syn, a změňte smýšlení, žijte jako noví lidé, nežeňte se do zkázy (viz Ef 4,20–24)!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    PÁN SE STARÁ (17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

      První čtení a evangelium dnes spojuje (mimo jiné) naprosto realistický pohled dvou postav – Elizeova sluhy a apoštola Ondřeje. První říká při pohledu na dvacet chlebíčků: „Jak mám tohle dát stovce chlapů?“ A druhý při pohledu na pět chlebů a dvě ryby: „Ale co je to pro tolik!?“ (Bylo tam kolem pěti tisíc mužů.) I my – naprosto správně a opodstatněně – bychom v takové či podobné situaci řekli totéž. Když tedy Bůh v obou případech udělal zázrak, co nás jím chtěl naučit? V první řadě to, že prvořadý není zázrak, ale událost jako znamení. Potřebujeme vidět „za“ nasycení množství lidí. Bůh nám dává znamení, že se umí o všechno postarat. Copak není každoroční úroda jasným důkazem této pravdy? A druhá věc, kterou nás dnešní texty učí, je to, že Bůh pro nasycení jiných potřebuje nás. Když na nic jiného, ​​tak alespoň na to, abychom těch pár chlebíčků donesli a nabídli. Obě tyto pravdy vyžadují naši důvěru, každodenní zápas o naše smýšlení, zaměřené na sebe. Pokud by totiž Ježíšovi šlo jen o zázrak, tak vlastně selhal - nasytil pár tisíců, ale miliony dodnes hladoví a umírají hlady; jim nepomohl. Ale pokud se jedná o znamení, tak je jasné, že hlad se dá zmírnit, hladového lze nasytit, pokud se podělíme, přestaneme-li hledět v první řadě na sebe. Dejme si tento týden předsevzetí, že nevyhodíme žádné potraviny (což by se mělo stát samozřejmostí). Pozveme někoho ke stolu, někomu něco z našeho jídla odnesme, vynechejme jeden nákup potravin a ušetřené pošleme někomu, kdo sytí hladové (viz např. marysmeals.cz)… A zažijeme, že Pán skutečně pečuje. Jen potřebuje k tomu nás. Tebe. Mě. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/