Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  • ZAMYŠLENÍ 7. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: BŮH V NÁS

      Kde hledat Boha? Apoštol Pavel nám dnes dává jasnou odpověď – v sobě. V hloubce svého bytí. Jsme totiž chrámem živého Boha. To znamená, že Bůh bydlí v nás. Nepředstavitelná pravda! A kde v nás bydlí? Pod několika vrstvami – smysly, pocity, rozum, hloubka (místo, kde prožíváme tažení k Bohu, k transcendentní, ke kráse a dobru) jsou vrstvy, které si uvědomujeme a v těchto oblastech se víceméně běžně pohybujeme. Ale pod tím je ještě jedna vrstva, kde je místo přebývání Boha. Někteří to nazývají zbožštěná hloubka a tam se dostáváme díky milosti, kterou nám nabízí Bůh. John Eldredge hovoří o mělčinách, prostředních částech a hlubinách. „Na mělčinách téměř nepředvídatelně poletujeme sem a tam od myšlenky k myšlence, od rozptýlení k rozptýlení… Prostřední části charakterizuje a ovládá to, co nazývám ‚starostmi o tento život‘, hluboké obavy, trápení, touhy a aspirace, které zaměstnávají lidské srdce… Hlubiny charakterizují a vládnou jim věčné věci jako víra, naděje, láska a radost a mnohé jiné“ (Odolný, s. 147). Jak se do těchto hlubin či do zbožštěné hloubky – tedy k setkání s Bohem – můžeme dopracovat? Ztišením. Cvičením se v odpoutání od toho, co nám zaměstnává smysly, pocity, rozum: Bože, odevzdávám ti to. Neumíme přestat myslet, ale umíme rozhodovat o tom, na co myslíme. Modlitba Bože, odevzdávám ti to nás učí přesně tomuto – nepřemýšlet o tom, co nám přichází na mysl, ale zásobovat rozum jedinou potravou: Bože, odevzdávám ti to. Potom v tichu, když se uklidní naše smysly, city i rozum, poprosme Ducha Svatého, aby nám umožnil setkání s Bohem, a vyznejme svou lásku: Bože, miluji tě. Jsem tady, v hloubce svého srdce, kde jsi i ty. Miluji tě. Miluji tě. A tady setrvejme. Bože, miluji tě. Bože, miluji tě… Bůh je v nás. Bůh je v tobě, když jsi mu otevřel dveře a pozval ho, aby v tobě bydlel. Pokud jsi byl pokřtěn jako malé dítě, tak Bůh v tobě od té doby přebývá. Jen jsi o tom možná nevěděl. Teď to víš. Najdi Boha ve svém srdci. Setkej se s ním. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • ZAMYŠLENÍ 6. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: BŮH JE MOUDRÝ

      Když apoštol Pavel mluví o Boží moudrosti, vlastně tím zjevuje „vlastnost“ Boha, se kterou si tak trochu nevíme rady. Neboť když je Bůh vševědoucí, tedy všechno ví, tak musí být i moudrý. Jenže takové chápání moudrosti je spíše naším způsobem myšlení – moudrý je ten, kdo toho hodně ví, ale Bůh je moudrý jinak. Jak jinak? Vykoupení skrze kříž. (Pavel mluví o bláznovství kříže.) Síla slabých. Velikost malých. Moudrost nemoudrých. Blahoslavenství. Síla ohlašování. Kde v tom všem je nějaká lidská moudrost? Jak může kříž zachránit? (Vzpomeň si na měděného hada na poušti – pohled s vírou na něj zachraňoval po kousnutí ohnivým hadem. Paradox moci a síly.) Jak může slabý přemoci silného? Jak může neučený být chytřejší než vzdělanec? Jak může ohlašování vykoupení skrze Ježíše způsobit obrácení někoho, kdo o Bohu nic neví? (Apoštol Pavel s tím měl kopec zkušeností…) V Boží moudrosti je naše moudrost. Jak neradi se však vzdáváme svého smýšlení, které je poznamenáno upřednostňováním vzdělání před moudrostí. Jasně, vzdělání a vzdělávání se je důležité. (Michelangelo řekl: „Stále se učím." Na tom by nebylo nic zvláštního, ale měl tehdy už 87 let.) Ale bez vzdělávání se v poznání a poznávání Boha nanejvýš dosáhneme Nobelovy ceny v nějakém vědním oboru. Ale poznáváním Boha a jeho moudrosti dosáhneme věčnost. Abychom rostli v Boží moudrosti, uvedu myšlenku, která zazněla ve spojitosti se synodem v naší farnosti: „Pokud se nebudeme více modlit, obětovat a konat dobré skutky, nikde se nepohneme." A druhou myšlenku už třetí týden opakuji ve svých zamyšleních. Pokud se nebudeme setkávat v malých společenstvích – při modlitbě, při čtení Písma, při mluvení o Bohu, nebudeme-li spolu hledat, jak sloužit a jak svědčit o Ježíši, tak nemáme jak přivádět lidi k Bohu, neboť je nemáme kam zvát. Zdůrazňuji – v malých společenstvích. Skvěle to řekl na úvod evropského setkání k synodu v Praze pražský arcibiskup Jan Graubner: „Najděte odvahu vyjít ze své temnoty a znovu se rozhodnout pro Krista ukřižovaného, osvobodit se a vyjít z vězení svého já, přenést akcent myšlení ze svého já na Boží Ty, nehledat lidskou moudrost, ale pošetilost kříže… Teprve potom nám vzejde světlo, pak v nás zazáří sám Kristus a on v nás pak přitáhne mladou generaci a celé národy. Pokud jim nenabídneme setkání s živým Bohem v nás a mezi námi, nemáme jim co nabídnout. Jedině Bůh je může uchvátit. Udělejme to pro ně.“ V Praze zazněla Boží moudrost. Doufám a prosím Boha, aby odpovědí na ni nebyly akce, konference, projekty, aktivity, ale množství setkání malých společenství s živým Kristem. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/  

  • P. Roman Vlk - JAK NA TO - Zpověď 2.

      Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Zpověď 2.

  • ZAMYŠLENÍ 5. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: MOC SLABOSTI

      Jak těžko se věří, že slabost je silnější než moc, že bláznovství kříže je chytřejší než všechna moudrost světa. Dnes se mi o slabosti píše dobře – seklo mě v kříži a sotva sedím, když píšu tyto řádky… Ale ne slabost je předností křesťana, ale slabost spojená s projevy Ducha a moci, jak to píše Pavel. Takovým způsobem ohlašoval Krista v Korintu. Je to něco, co si ani neumíme představit. Pavel přichází s poselstvím spásy mezi lidi s úplně jinou kulturou, úplně jiným smýšlením, vzděláním, poznáním. A jeho ohlašování přináší ovoce, neboť ohlašuje s mocí. Nevíme, zda konal zázraky uzdravení, ale nebylo projevem moci Ducha už to, že vůbec nějaký Řek zcela změnil smýšlení a uvěřil v Krista Vykupitele? Představ si nějakého dnešního progresivce, který nekompromisně zastává potraty, manželství pro LGBTI, eutanazii, …, že bys přišel k němu, ohlásil bys mu zvěst o vykoupení a on by padl na kolena a přijal by Krista za svého Pána a Vykupitele, přičemž by se zřekl všech dosavadních názorů. To je ohlašování s mocí. Tak ohlašoval Pavel. Církev dnes potřebuje totéž. Prosme, aby Pán v nás vzbudil svou moc, abychom uvěřili, že síla se projevuje ve slabosti. Na setkání slovenských biskupů s laiky v Nimnici před týdnem zazněl i názor, že „pokud nás papež posílá na periferie, tak nás tam neposílá jako jednotlivce, ale jako společenství. Důležité je mít živé společenství - parta nejlepších přátel, pak nám to dodává sílu jít dál … [Pokud] někdo dělá sám … a nemá zázemí, tak vyhoří.“ Toto vyjádření pokládám za nejtrefnější popis stavu Církve na Slovensku. (A jistě i u nás v Česku.) Velmi málo věřících je v nějakém živém společenství, proto je pro ně náročné vycházet k jiným, protože je nemají kam přivést. A tak je nutné dělat to, co jsem psal minule – vytvářet malá společenství, kde se žije Božím slovem, modlitbou, sdílením a jednáním. Přesně taková je synodální cesta. Jistě, dobré jsou všechny akce, konference, přednášky, ale pokud nebudeme mít malá společenství, tak to všechno nebude mít ovoce. (Kardinál Korec kdysi řekl: „Pokud nám vezmou malá společenství, jsme prostě ztraceni.“) Uvěří někdo, že tak malá, slabá věc, jako je pár modlících se lidí, kteří spolu čtou Písmo a podle něj žijí, dokáže změnit svět? Dnešní svět? Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • ZAMYŠLENÍ 4. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: MALIČCÍ

    Myslím, že dnes budu stručný. Při hledání Boha v dnešních textech (nejen ve čtení z 1 Kor 1, 26–31) objevuji, respektive se mi znovu potvrzuje, že náš Bůh je Bohem maličkých. „…co je pro svět bláznivé… co je pro svět slabé… co je pro svět neurozené a čím pohrdá… ba i to, čeho není, to si vyvolil Bůh.“ Proto Ježíš říká svá blahoslavenství jako opak toho, co mnozí od Mesiáše čekali. Ne bohatí, ale chudí. Ne ti, co nic neberou vážně, ale ti, co pláčou. Ne ti, co všechno komentují, ale tiší. Ne ti, co si z práva dělají trhací kalendář a zákon přizpůsobují svým zločinům, ale ti, co touží po spravedlnosti. Ne tvrdí, ale milosrdní. Ne domýšliví, podezřívaví a všechny obviňující, ale ti, kdo mají čisté srdce. Ne šiřitelé konspirací a nenávisti, ale ti, co šíří pokoj. Ne mocní, ale tupení a pronásledovaní. Maličcí jsou ti, co hledají Boha. Přesně to vidím jako hlavní roli probíhajícího synodu. Naučit lidi spolu hledat Boha. A to může každý, nemusí mít pro to žádné vzdělání. Jen touhu. Jistě, úkol a obsah synodu se dá vyjádřit všelijakými slovy, je to ukryto v mnoha výkřicích z celého světa, které jsme četli v Dokumentu pro kontinentální etapu synodu, ale za tím vším nevidím nutnost něco řešit, ale nutnost začít se setkávat, modlit se, číst Boží slovo, zase se modlit, mluvit o slyšeném Božím slově a pak jít a jednat podle toho, co jsme slyšeli a mluvili. A za týden se znovu sejít, říkat, jak jsme Boží slovo žili, v čem se nám dařilo a v čem jsme to zbabrali, znovu se modlit, číst Boží slovo… A za týden… Prosím, buďme maličcí. Potom budeme i blahoslavení!  Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • P. Roman Vlk - JAK NA TO - Zpověď 1.

      Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Zpověď 1.

  • ZAMYŠLENÍ 3. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: KRISTUS, BRATŘI, UČEDNÍCI

      V dnešním druhém čtení (1 Kor 1, 11–13.17) Pavel čtyřikrát připomíná Krista. Pokračuje tak v trendu, kterým svůj dopis začal. Neboť v prvních devíti verších připomíná Krista devětkrát. Přitom mi hned přichází na mysl – Kristus je centrem. Jak jsem minulý týden psal o vzývání jména Ježíš, ke kterému jsme povoláni, tak dnes v této linii povzbuzuji ke stavění Krista do centra svého života. Pracuješ na lince? S Kristem to dělej. Vaříš oběd? S Kristem! Máš na starosti farnost či diecézi? S Kristem! Učíš děti? S Kristem! Řídíš? S Kristem! Nedělej nic, co nemůžeš dělat s Kristem. Pokud něco děláš, o něčem mluvíš, o něčem uvažuješ, dělej to vždy s Kristem. Rozměň si to na drobné ve svém životě a snaž se to žít. Dalším slovem, které mě dnes zaujalo, je slovo bratři. Pavel řeší spory v Korintu, ale nestaví nikoho proti nikomu, ale každého pokládá za bratra. Možná máme všelijaké vztahy se sourozenci a pokládat každého za bratra se nám vidí nemožné. Ale my skutečně jsme bratři v Kristu! Pokud se na někoho dívám, mám v něm vidět Kristova bratra. Protože i já jsem Kristův bratr, tak právě Kristus nás sjednocuje, urovnává napětí, on je řešením sporů. A vůbec, je na tomto světě něco, pro co se vyplatí hádat, vyvolávat sváry či roztržky? Chci s tebou soupeřit, ale jen v jednom – kdo z nás bude více milovat Krista! A konečně třetím slovem z dnešního textu, které v něm sice není, ale mně přišlo na mysl, je slovo učedník. Vyjádření „Já jsem Pavlův“, „Já jsem Apollův“, „Já jsem Petrův“ mi totiž znějí jako rozpory mezi přívrženci různých škol či klubů (řečeno jazykem naší doby). Pavel takové dělení odmítá a všechny usměrňuje na Kristův kříž a na hlásání evangelia A z tohoto pohledu není důvod dělat rozdíly. Všichni jsme učedníci Krista. Opravdu jimi jsme? Nebo jsme jen konzumenti Krista? Nebereme si od Církve jen svátostný servis, ale úkol hlásat evangelium nepřijímáme? To není úkol pro vyvolené, ale pro každého, kdo přijal křest ve jménu Ježíše. Dnes je Neděle Božího slova. Poznávání Písma patří mezi šest základních „předmětů“ učednictví. Nebuď líný a uč se! Nebuď konzument Krista, ale učedník Krista! Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • ZAMYŠLENÍ 2. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: VŠECHNO JE MILOST

    Nejbližší týdny budeme hledat Boha skrze První list Korinťanům, který se bude neděli co neděli číst k pokračování jako druhé čtení při mši svaté. Opustím tak souvislosti evangelia, prvního čtení a žalmu a zkusím hledat v Pavlových textech něco, co by nám pomohlo lépe poznat toho, „kterého z té duše miluji“ (Pís 3, 3). Doufám, že i ty ho miluješ. V dnešním úryvku (1 Kor 1, 1–3) mě zaujala některá slova. Prvním bylo "povolaný". Je v textu dvakrát. Poprvé se týká Pavlova povolání za apoštola, podruhé povolaných svatých v Korintu a těch, kteří vzývají jméno Ježíš všude, kde jsou. Bůh povolává. To je fakt. Některé za apoštoly, ale všechny povolává ke svatosti a ke vzývání jména Ježíš. Přijal jsem své povolání? Chci dnes často vzývat jméno Ježíš. Vypnu televizi, počítač, mobil a jméno Ježíš bude znít na mých rtech, aby tak zaznělo i v mém srdci… Druhým slovem je „posvěceným“. Bůh posvěcuje. V Kristu jsem posvěcen, proto mám všechny předpoklady, abych byl svatý. Pro mě to znamená snažit se být dnes dobrý ke každému (i k sobě) tak, jak to dokážu, na základě své výchovy, poznání, povahy, úsilí, svátostného života. Večer, když půjdu spát, chci si být vědom, že po zpytování svědomí a lítosti jsem svatý (ve smyslu tohoto Pavlova textu). Chci usínat v naději, že pokud bych v noci zemřel, nebe bude domovem pro mě i pro lidi, kteří dnes byli ke mně dobří, zvláště však svěřím Bohu ty, kteří dobří nebyli… Třetím slovem je milost (v. 3). To Bůh dává milost. Nejen ve smyslu omilostnění při spáchání nějakého zločinu (jak to známe z filmů), byť i to se nám dostalo ve svátosti křtu a znovu se nám dostává při každé zpovědi. Bůh dává také milost dobře žít, upřímně se modlit, chápat Písmo a učení Církve, dělit se o víru v malém společenství, sloužit v místní komunitě, vydávat svědectví… Někdy milost dobrého spánku, jindy milost skvělého vína… Všechno, čeho se nám dostává, je milost. „Nemáš nic, co bys nebyl dostal“ (srov. 1 Kor 4, 7). Vyvolává to vděčnost vůči Dárci a radost z každé maličkosti. A konečně čtvrtým slovem je pokoj. Ne pokoj hřbitova ani klid zbraní. Pokoj srdce. Bůh dává pokoj. A jen Boží klid v srdcích lidí může přinést pokoj do vztahů – mezilidských i mezinárodních. „Blahoslavení ti, kdo šíří pokoj“ (Mt 5, 9) – to jsou ti, kdo mají v sobě Boží pokoj. Jakého Boha jsi dnes ve slovech Písma objevil ty? Jak ti to mění život? Nezapomeň: „Slovo se tělem stalo a přebývalo mezi námi. Těm, kteří ho přijali, dalo moc stát se Božími dětmi" (zpěv před evangeliem). Máš moc být tím, k čemu jsi povolán, posvěcen, obdarován milostí a pokojem. Všechno však může vyjít nazmar, pokud s Bohem nespolupracujeme…   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  • P. Roman Vlk - JAK NA TO - Buď v klidu a odevzdej to Ježíši

      Seriál - JAK NA TO - přináší návody ke každodennímu prožívání křesťanské víry Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030 DĚKUJEME   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe   Roman Vlk | JAK NA TO | Buď v klidu a odevzdej to Ježíši

  • ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK KŘTU PÁNĚ

    Léta na slavnost Zjevení Páně sleduji v televizi svatou božskou liturgii a velké svěcení vody byzantského obřadu. A přitom si uvědomuji, že v našem latinském obřadu někdy potřebujeme jakési odklonění se od člověka a zaměření se na Boží tajemství. Neboť na Vánoce nejde ani tak o Mariin porod, chudobu Dítěte ve stáji, Josefovu péči, zpěv andělů… ačkoli to všechno je skutečné, ale jde zejména o tajemství – Bůh se stal člověkem. Na slavnost Bohorodičky nejde ani tak o to, kdo je Maria, ale o to, že Ježíš je skutečně Bůh. Na Zjevení Páně opravdu nejsou podstatní tři mudrci, ale to, že Bůh zjevuje své rozhodnutí spasit všechny národy. A na svátek Pánova křtu není nejdůležitější náš křest, ale to, že Ježíš svým křtem posvětil vesmír, a přitom nám byla zjevena Trojice. Ne člověk, ale tajemství Boha jsou podstatou těchto dní. K ilustraci toho uvádím úryvek z velkého (jordánského) svěcení vody na svátek Bohozjevení. Vnímejme tajemství a oslavujme našeho Boha!   „Dnes Duch svatý v podobě holubice sestoupil na vody. Dnes měsíc jasnými paprsky zalévá celou zemi. Dnes nezapadající Slunce se rozzářilo a světlem Pánův vesmír osvítilo. Dnes hvězdy svým jasem nebe ozdobily. Dnes tvor spíná své ruce ke Stvořiteli. Dnes se nám ukázal neviditelný, abychom mohli spatřit jeho tvář. Dnes vlny vod jako na ramenou nosí svého Vládce. Dnes Prorok a Předchůdce s láskou přistupuje ke svému Stvořiteli se svatou bázní, neboť vidí, že Bůh na zem sestoupil. Dnes před služebníkem sklání svou hlavu ten, co nemá počátek, aby zbavil moci hada, který vládne vodám. Dnes prorokova ruka spočívá na hlavě Pálícího ohně, který přišel, aby nás oděl křestní lázní nesmrtelnosti. Dnes zjevením našeho Boha staly se léčivými vody Jordánu a celá země byla zaplavena proudem milostí. Dnes vody Jordánu smývají hříchy lidstva. Ráj se znovu otevřel a zazářilo Slunce pravdy. Dnes příchodem Pánovým stala se sladkou trpká voda Mojžíšova. Dnes příchod Pánů setřel nám slzy minulosti a zachránil nás jako nový lid Boží. Dnes se rozplynula temnota a zazářilo nám světlo poznání Boha. Svlečme si dnes staré roucho hříchu a odějme se novým šatem svatosti. Dnes tvůj příchod, Kriste, rozptýlí temnoty světa. Dnes záře nebes osvěcuje každou bytost. Příchod Páně nám upravuje cestu spásy a ničí lest pekla. Dnes se zaskvěla svatá a slavná víra Církve před všemi, kdo slaví duchovní svátek. Dnes andělé s lidmi jásají. Země se na nebe změnila. Radují se svaté zástupy lidu Božího. Dnes se jde dát pokřtít Vládce, aby povznesl lidstvo k nebesům. Dnes nikomu Nepodrobený podrobuje se svému služebníkovi, aby nás poroby zbavil. Dnes jsme získali nebeské Království. A Pánovu Království nebude konce. Dnes země i moře radostně plesají a svět se naplnil jásotem.“ Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/