Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Zamyšlení PŘIJÍMAT BOŽÍ TAJEMSTVÍ (16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Klíčem k dnešnímu čtení pro mě byl chvalozpěv Aleluja: "Chválím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi maličkým zjevil tajemství Božího království." Jsou to Ježíšova slova, která jsme slyšeli v neděli před dvěma týdny. Jaká tajemství nám Bůh zjevil? Ano, nám, neboť i my jsme maličcí, kteří znají Boží věci, ne díky své moudrosti, ale z milosti a vyvolení. Dnes nám Bůh zjevil, že není naším úkolem vyřešit problém zla ve světě. Ne, nemáme být pasivní a lhostejní, když se děje zlo. Ale ani není naším úkolem zlo vymýtit. Andělé na konci světa odstraní koukol. Naším úkolem je být dobrou rostlinou v Božím království, která přinese třicetinásobnou, šedesátinásobnou nebo stonásobnou úrodu. Jsme povoláni konat dobro a hlásat Boží slovo. Proto se někdy s obavami dívám na iniciativy, které jsou "proti" něčemu. Znepokojuje mě, když v jejich boji proti určitému zlu (např. potratům, genderové ideologii, eutanazii…) nevidím nebo nespatřuji hlásání Ježíše. Často mám dojem, že i v Církvi se boji proti něčemu (např. metle sexuálního zneužívání) dává taková priorita, že hlásání Ježíše, jeho vykoupení, téměř mizí. Nejsme povoláni k tomu, abychom vytrhávali koukol. Jsme povoláni rozsévat semeno Božího slova. Pokud narazíme na koukol - syny Zlého -, musíme si vzpomenout na slova z Knihy moudrosti z dnešního prvního čtení: "…svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti" (12,19). I když se díváme na syny Zlého, tedy když se setkáváme s lidmi, kteří zjevně páchají zlo, svěřme je do rukou Boha, který je dobrý a laskavý. Neboť až na konci bude Bůh spravedlivý; do té doby existuje naděje, že i z koukolu se může stát pšenice. Lidsky je to nemožné. Ale to neznamená, že je to nemožné pro Boha. Bůh nám zjevuje svá tajemství. Přijímejme je s bázní, protože nás nesmírně přesahují, ale také s radostí, protože jsou znamením, že jsme Boží vyvolení.

  •

    Biskup Nuzík - PASTÝŘSKÝ LIST KE DNI PRARODIČŮ A SENIORŮ

      Foto: Člověk a víra Milí bratři a sestry, dnes slavíme už potřetí Den prarodičů a seniorů, který papež František vyhlásil na 4. červencovou neděli, blízko svátku Ježíšových prarodičů – rodičů Matky Boží sv. Jáchyma a sv. Anny. V dnešním čtení z knihy Moudrosti jsme slyšeli: Kromě tebe není Boha, který by se o všechno staral. Tato slova platí o člověku v každém věku a v jakékoli životní situaci: ve zdraví i v nemoci, v úspěchu i nezdaru, v mládí i ve stáří. Bůh se o nás stará a jeho péče není rozhodně malá, ale vyzývá nás ke spolupráci. Když se řekne senior, možná si vybavíme diskuse o důchodech, možnostech sociálních služeb nebo o pomoci osamělým. Záměr Svatého otce s Dnem prarodičů a seniorů je v tomto ohledu mimořádný. Nejde mu jen o to, aby upozornil na potřeby nejstarší generace. Chce mnohem víc. Povzbuzuje Vás, milí senioři, ba přímo volá k odpovědnosti, abyste žili ve vztazích. A to nejen mezi sebou. Spoléhá na Vás, že budete hledat cesty i k mladým lidem, snažit se o vztahy, které budou schopny dopomáhat k životu z víry v Boha. V dnešním evangeliu je důležité slovo růst. Řada těch, kteří jsou na světě již dlouho, může dosvědčit, že v jejich životě nezáleželo vždy na nich a jejich snaze, ale že v mnoha situacích jednal a působil daleko víc Bůh a jeho prozřetelnost než oni sami. Papež František ve svém poselství k dnešnímu dni píše: Přátelství staršího člověka pomáhá mladému člověku nesrovnávat život s přítomností a pamatovat si, že ne vše závisí na jeho schopnostech. Někteří mohou mít dojem, že navazovat vztahy s mladými je nad naše síly, že ani není možné s nimi nacházet společnou řeč, a tím méně svědčit o své víře nebo je doprovázet na jejich cestě víry. Svatý otec nás povzbuzuje, že to jde. Svědectví víry nespočívá v tom, že mladého člověka zahrneme kritikou jeho chování nebo nářkem nad lepšími časy, které jsou nenávratně pryč, ale že před jeho očima budeme žít všední den v blízkosti Boží lásky a péče. Apoštol Pavel nám dnes přispívá svou radou: Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Když navštívila mladá Panna Maria svou starší příbuznou Alžbětu, byla Alžběta naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého. Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Alžbětin postoj otevírá srdce a působí ozdravující silou. V takových setkáních je přítomen Bůh, přinášející novost, která je úplně jiná než ta naše lidská. Papež František v jedné své katechezi o stáří vyjádřil tuto myšlenku: Jsme pod tlakem a vlivem protichůdných podnětů, které v nás vyvolávají zmatek. Na jedné straně sršíme optimismem z věčného mládí. Na druhé straně jako by se naše obrazotvornost stále více zaměřovala na výjevy konečné katastrofy, při níž vyhyneme. Jak jinak jedná s člověkem i ve stáří Bůh! Ve 12. kapitole knihy Genesis čteme, že Hospodin povolal Abrama v jeho 75 letech, aby vyšel ze své země. Pod slovem země si můžeme představit prostředí, v němž žijeme, naše zvyklosti, dosavadní vztahy, schopnosti a samozřejmě i zdraví. Také nás Hospodin volá k následování na začátku nové etapy našeho života, kam patří jistě i stáří, a slibuje, že nám, stejně jako Abramovi, dá novou zemi a v ní i potomstvo. Abram uvěřil, že se v jeho stáří může změnit to, co mu bránilo být zcela šťastný. Stane se člověkem, který touží po otevřené budoucnosti, v níž Bůh chce zasáhnout v jeho prospěch, a proto důvěřuje Hospodinu, s nímž je ve stálém dialogu. Není těžké z tohoto krátkého biblického sdělení vyvodit pro sebe otázku: nakolik žiji i jako prarodič nebo senior v očekávání Božích každodenních zásahů v mém životě, které nemají podobu zázračných uzdravení z mých nemocí, které ze mne neudělají výkonnějšího člověka, ale které mi mohou pomoci přes vlastní potíže vidět a zajímat se o potřeby druhých, naslouchat i tehdy, když cítím únavu, očekávat zlepšení ve vztazích tam, kde jsem už třeba udělal, nebo udělala špatnou zkušenost? Jak jistě víte, bratři a sestry, naši mladí se připravují na Světové setkání mládeže, které brzy začne v Lisabonu. Papež František, s nímž se zde setkají, jim vzkázal: Než se vydáte na cestu, zajděte za prarodiči, navštivte osamoceného staršího člověka! Jejich modlitba Vás ochrání a ponesete jejich požehnání ve svém srdci. A pro Vás seniory budou mladí znamením, že vše, co jste v životě zaseli, přinese požehnání, protože Hospodin neopouští svůj lid a jeho milosrdenství jde z generace na generaci. V modlitbě a s požehnáním +Josef Nuzík, administrátor Arcidiecéze olomoucké

  •

    MODLITBA K 3. SVĚTOVÉMU DNI PRARODIČŮ A SENIORŮ

      Panno Maria, Matko víry a naděje, vzore pro toto lidstvo pokřivené lhostejností, učiň mě stejně ochotným jako jsi byla ty přijmout Boží vůli, velebit a chválit jeho milosrdenství.   Maria, Matko statečnosti, ty, která znáš mé srdce, nedopusť, abych ztratil odvahu. S důvěrou odevzdávám svůj život do tvých rukou. Uzdrav mé rány, kéž mě na cestě provází tvá něha.   Tvá přítomnost, Matko lásky, nám umožňuje zakoušet radost z toho, že vidíme naše rodiny sjednocené. Pomoz mi předávat Boží něhu a lásku vnoučatům a mladým, abychom se mohli modlit nejen za ně, ale i spolu s nimi.   Vyprošuj mi, Maria, dar Ducha svatého: kéž mě podpírá v mé slabosti, vdechuje útěchu do mého srdce, abych mohl zanechat stopy víry mezi mladými, svědectví o kráse života, vědomí, že život má svůj konec a že za ním čeká Otcova náruč. Amen

  •

    Poselství Svatého otce Františka ke 3. Světovému dni prarodičů a seniorů

      Foto: Vatican Media Drazí bratři a sestry, „Jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení“ (Lk 1,50) je tématem 3. Světového dne prarodičů a seniorů. Toto téma nás přivede k jednomu požehnanému setkání – setkání mladé Marie a její starší příbuzné Alžběty (srov. Lk 1,39-56). Alžběta, naplněna Duchem Svatým, se obrací k Boží Matce slovy, která po tisíciletích dávají rytmus naší každodenní modlitbě: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého“ (v. 42). A Duch Svatý, který již sestoupil na Marii, ji pobízí, aby odpověděla svým Magnificat, v němž hlásá, že Pánovo milosrdenství trvá od pokolení do pokolení. Duch Svatý žehná a doprovází každé plodné setkání mezi různými generacemi, mezi prarodiči a vnoučaty, mezi mladými a seniory. Bůh si totiž přeje, aby mladí lidé potěšili srdce seniorů a čerpali moudrost z jejich životních zkušeností, jako to učinila Marie u Alžběty. Ale především si Pán přeje, abychom seniory nenechávali osamělé, abychom je neodsouvali na okraj, jak se to dnes, bohužel, příliš často děje. Je krásné, jak blízko k sobě letos má slavení Světového dne prarodičů a seniorů a Světového dne mládeže. Oba mají jako téma Mariinu „chvatnou“ návštěvu (srov. v. 39) Alžběty a vedou nás k zamyšlení nad vztahem mladých lidí k seniorům. Pán doufá, že mladí lidé při setkání s nimi přijmou výzvu, aby uchovali jejich vzpomínky a díky seniorům poznali dar sounáležitosti s širšími dějinami. Přátelství staršího člověka pomáhá mladému, aby nezplošťoval život na pouhou přítomnost a pamatoval na to, že ne všechno závisí na vlastních schopnostech. Starším lidem, naopak, přítomnost mladého člověka skýtá naději, že to, co prožili, se neztratí, a že se jejich sny uskuteční. Zkrátka, Mariina návštěva u Alžběty a vědomí, že Boží milosrdenství se přenáší z jedné generace na druhou, odhalují, že nemůžeme kráčet – nebo se dokonce spasit – sami a že Boží zásah se vždy projevuje v celku, v dějinách národa. Sama Maria to říká v modlitbě Magnificat, když jásá v Bohu, který vykonal nové a překvapivé divy, věrný příslibu danému Abrahámovi (srov. v. 51-55). Abychom lépe přijali Boží styl jednání, pamatujme, že čas je třeba prožívat v jeho plnosti, protože největší skutečnosti a nejkrásnější sny se neuskutečňují v jednom okamžiku, nýbrž prostřednictvím růstu a zrání: na cestě, v dialogu, ve vztahu. Proto ti, kdo se soustředí pouze na okamžitou situaci, na vlastní výhody, kterých je třeba rychle a dravě dosáhnout, na to, aby měli „všechno a hned“, ztrácejí ze zřetele Boží působení. Jeho plán lásky, naopak, zahrnuje minulost, přítomnost i budoucnost, pojímá a spojuje generace. Je větší než my, ale zahrnuje každého z nás a v každém okamžiku nás volá, abychom pokračovali vpřed. Pro mladé lidi to znamená, že mají být připraveni vymanit se z pomíjivé přítomnosti, v níž nás může virtuální realita uvěznit a zabránit nám dělat konkrétní skutky. Pro starší lidi je to výzva k tomu, aby si nevšímali úbytku fyzických sil a nelitovali promarněných příležitostí. Hleďme kupředu! A nechme se utvářet Boží milostí, která nás z generace na generaci osvobozuje od setrvačnosti a od lítosti nad minulostí. V setkání Marie a Alžběty, mládí a stáří, nám Bůh dává svou budoucnost. Mariina cesta a Alžbětino přijetí nám totiž otevírají dveře ke zjevení spásy. Skrze jejich objetí proniká s radostnou něhou do lidských dějin Boží milosrdenství. Rád bych proto všechny povzbudil, aby nad tímto setkáním rozjímali, aby zavřeli oči a představili si jako na fotografii ono objetí mezi mladou Matkou Boží a starší matkou svatého Jana Křtitele, představili si ho v mysli a promítli do svého srdce, aby si ho uchovali v duši jako zářivou vnitřní ikonu. A dále bych vás chtěl vyzvat, abychom přešli od představ ke konkrétním činům, abychom něco udělali pro prarodiče a seniory. Nenechávejme je osamělé, jejich přítomnost v rodinách a společenstvích je cenná, umožňuje nám poznat, že sdílíme stejné dědictví a jsme součástí národa, jehož kořenů si vážíme. Právě senioři nám předávají naši příslušnost ke svatému Božímu lidu. Církev i společnost je potřebuje. Předávají přítomnosti minulost, která je nezbytná pro budování budoucnosti. Važme si jich, neochuzujme se o jejich společnost a je neochuzujme o tu naši. Nedovolme, aby byli senioři odsunuti na okraj společnosti! Světový den prarodičů a seniorů má být takovým malým jemným znamením naděje pro ně i pro celou církev. Proto opět vyzývám všechny – diecéze, farnosti, sdružení, společenství – aby jej slavili a zaměřili se na přemíru radosti z obnoveného setkání mladých a starých. Vám, mladým, kteří se chystáte na cestu do Lisabonu nebo kteří budete Světový den mládeže prožívat ve svých domovech, bych chtěl říci: Než se vydáte na cestu, jděte navštívit své prarodiče, navštivte některého osamělého starého člověka! Jeho modlitba vás bude provázet a vy si ve svých srdcích ponesete požehnání z onoho setkání. Vás, seniory, prosím, abyste doprovázeli modlitbou mladé lidi, kteří se chystají slavit Světový den mládeže. Tito mladí lidé jsou Boží odpovědí na vaše prosby, plodem toho, co jste zaseli, znamením, že Bůh svůj lid neopouští, ale vždy ho omlazuje fantazií Ducha Svatého. Drazí prarodiče, drazí starší bratři a sestry, kéž na vás sestoupí požehnání z objetí Marie a Alžběty a naplní vaše srdce pokojem. S láskou vám žehnám. A vy se za mě modlete, prosím.   V Římě u sv. Jana v Lateránu 31. května 2023, na svátek Navštívení Panny Marie            FRANTIŠEK

  •

    Zamyšlení MOUDROST (15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Otevři si dnes (i zítra, pozítří…) Bibli a čti, čti a čti… dokud tě neosloví nějaké slovo, věta. Tu pak přijmi jako semeno do svého srdce a pros Pána, aby to slovo uskutečnilo dílo, ke kterému bylo posláno (srov. Iz 55, 10–11). Pros Pána, aby navštívil zemi tvého srdce a požehnal rostlinu (viz responsoriální verš), která z daného slova začíná růst. Léta čtu Písmo a vždy v něm objevím něco nového. Nyní o prázdninách se snažím každý den přečíst něco z Knihy Pláč. A hledám slovo, které by mi zakořenilo v srdci. V těchto dnech je to tento verš: „Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích!“ (Pláč 3, 41). Žiji v naději, že tato kniha a možná právě tento verš přinese bohatou úrodu - nejen pro mě, ale zejména pro lidi, se kterými žiji: Každodenní čtení Božího slova totiž ve mně vzbuzuje touhu pozdvihovat své srdce spolu s jinými, aby v mnoha srdcích klíčilo Boží slovo a přinášelo bohatou úrodu. Chci se o své objevy a prožívání Božího slova dělit nejen anonymně na těchto webových stránkách, ale s konkrétními lidmi, které vidím tváří v tvář. Milovaný Bože, jak to udělat? Po měsíci, ve kterém jsme poslouchali texty o vyvolení, poučení a rozeslání apoštolů, přicházejí texty o setí, o sklizni, o pokladu na poli či vzácné perle. Jsou o bohatství, které má Bůh pro nás připravené a které nám již nyní ve svém slově hojně dává. Přijímejme ho jako moudří, kteří vědí, jaký je jejich cíl a jaké je jejich poslání v tomto životě. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Zamyšlení POKORA A JÁSOT… (14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    V čem spočívá pokora Boha? Hledám odpověď, neboť o pokoře Páně zpíváme jak v responsoriu, tak o sobě mluví Ježíš v evangeliu. Podle mě jedním z aspektů pokory Boha je jeho nesmírná důvěra v lidi. Tři neděle jsme nyní poslouchali evangelium o vyvolení Dvanácti a jejich rozeslání. A když se vrátili, tak dnes slyšíme o radosti Ježíše - Bohočlověka, který jásá nad jejich úspěchy. Bůh si všechno mohl udělat sám. Ale neudělal. Rozhodl se, že potřebuje lidi, kterým důvěřuje, že uskuteční jeho dílo. Něco z toho si uvědomuji každé ráno, když děkuji za nový den, který Bůh přidal k mému životu. Ale nepřidal mi ho proto, abych ho nějak převegetil, ale abych zvelebil jeho království. Svými drobnými, každodenními činy, svou modlitbou, snášením utrpení, radostí z jeho darů… Je až neuvěřitelné, že Bůh, který mohl stvořit naprosto hotový a dokonalý svět (a takový ho i stvořil), se rozhodl, že nám dá podíl na svém díle – abychom ho zkrášlili, dotáhli do konce. On udělal téměř všechno – ale dokončení, podpis nechal na nás. Neuvěřitelné! V tom je pokora Boha, který sebe postavil do pozadí, abychom my mohli sklidit slávu. Toto poznání však má také nás vést k pokoře. Přestože každý den nějak dokončujeme Boží dílo, máme na něm podíl, musíme pokorně přiznat, že naše práce/utrpení/kříže/radosti jsou také darem Boha. Všechno máme od něho. I ten náš pomyslný autorský podpis je jeho darem. Proto oslavujme Pána! Neboť vše, co činíme pro zvelebení nebeského království, je darem Boha. Ať už vaříme oběd nebo zametáme chodník, ať hlásáme silná slova evangelia nebo jen říkáme vtipy pro rozveselení smutných lidí, všechno má cenu pro nebe. Pokud to děláme s Pánem. A víš, co mě ještě na Bohu fascinuje? Že plesá a jásá, že se raduje, když se nám něco povede. Jakoby celý úspěch připisoval nám… A přitom bez něj nemůžeme ani dýchat… Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Prázdninový projekt Rodina na cestě

    Během celých letních prázdnin můžete poznávat místa, která jsou spojena s poustevníky a pouštními otci. Budou to kostely zasvěcené některým svatým poustevníkům. Někde poutníci uvidí sochu nebo obraz poustevníka a snad narazí i na starobylé místo, kde kdysi bývala poustevna, v níž poustevník přebýval. Také dnes jsou vyhledávána místa klidu a máme moderní poustevny, o kterých jste třeba ještě neslyšeli nebo místa, kde je ticho, klid a krásná příroda. Pojďte je objevit!   Na každém místě pátrejte po heslu. Pomocí aplikace se pak dostanete na stránku s překvapením pro děti i pro dospělé. Na děti budou čekat tipy na hry, různé kvízy, hádanky, omalovánky a spousta dalšího. Dospělí se něco dozvědí o životě poustevníků a budou se moci zamyslet nad slovy a moudry poustevníků i pouštních otců.   Soutěživým rodinám připravíme záložku s formulářem a za alespoň 10 navštívených míst získá rodina odměnu. Celý projekt Rodina na cestě ukončíme na Arcidiecézní pouti rodin na Svatém Hostýně v sobotu 26. srpna 2023. Při této pouti hostýnský vrchol rozhodně nebude pustý.   Věříme, že rodiny si nenechají ujít připravený program, věnovaný tentokrát 100. výročí úmrtí arcibiskupa Stojana. Mohou se těšit na mši svatou s otcem biskupem, pro děti připravíme stanoviště s úkoly a rodiče zveme na přednášku. Po závěrečné adoraci bude vyhodnocení soutěží, a kdo bude mít zájem, může zůstat na koncert.   Prázdninový projekt Rodina na cestě připravilo Centrum pro rodinný život Olomouc s P. Petrem Hofírkem. V případě dotazů (zvláště pokud vám nepůjde správně vyplnit KLÍČ) nám pište na e-mail: rodinnyzivot@ado.cz   Odkaz na více informací i aplikaci: https://rodinanaceste.ado.cz/

  •

    Zamyšlení BŮH TI VĚŘÍ! (13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ)

    Pamatuješ si, že před dvěma týdny jsem psal o našem povolání být Božím vlastnictvím, jeho královskými kněžími a svatým národem? Z tohoto povolání jsem odvodil, že máme nezastupitelnou úlohu v dnešní společnosti ohlašovat Ježíše Krista, a to zmrtvýchvstalého. Před týdnem jsem k tomu přidal myšlenku o boji – ne proti něčemu (např. proti gender ideologii či potratům), ale za něco: abychom se snažili znát Pána a bojovali o to, aby i jiní ho poznávali. Dnešní texty to připomínají zpěvem před evangeliem, který je odezvou prvního čtení před dvěma týdny: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý; rozhlašujte, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.“ Pokud toto nedostaneme do popředí našeho smýšlení, tak stále jen budeme proti někomu či něčemu bojovat. Ale my jsme povoláni ohlašovat slavné skutky našeho Boha! Jsme povoláni poznávat Pána a snažit se, aby ho i jiní poznávali – zejména tak, že v nás budou poznávat svaté Boží lidi. Jako například Sunamitka, která poznala, že takovým člověkem je prorok Elíša. Vyplatí se přečíst celý ten složitý příběh ze 4. kapitoly Druhé knihy králů, neboť nešlo jen o odměnu pro ty, kteří přijali „proroka jako proroka“ (Mt 10, 41). Šlo i o projevy moci, když prorok vzkřísil mrtvého chlapce. Vzpomínáš, co Ježíš přikázal apoštolům? A že je náš úkol, naše povolání jedinečné a nezaměnitelné, dokazují i dnešní Ježíšova slova při rozesílání Dvanácti. Požaduje jasné postoje, rozhodnost, zaměření se na jednu věc - na něj, na Ježíše, na království. Ano, slibuje přitom odměnu, velkou odměnu - pro poslané i pro ty, co jeho posly přijímají -, ale odměna je jen „návnadou“, abychom své poslání plnili ochotněji, s větší důvěrou a s větším nasazením. Bůh ti věří (jak věřil Dvanácti), že na to máš. Ježíš nám řečí při rozesílání Dvanácti nabízí pevný pokrm, který je třeba pořádně přežvýkat a dobře strávit (k tomu viz Žid 5, 11–14). A pak jednat, aby tak všichni kolem nás poznali Pána, aby všichni věděli, že jsme svatí Boží lidé. Neboť Bůh je naše „síla a nádhera a jeho přízní se zvedá naše moc“ (srov. Ž 89, 18). Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - NEVÝSLOVNÝ DAR – zpověď

    Pro příjemně strávený prázdninový čas můžete využít seriály z Vlčího doupěte: Stop Start se svatými a Příběhy z Vlčího batůžku.   Na webu vlcidoupe.cz je možnost zaregistrovat se pro odběr informačních emailů a na začátku týdne či v den svátku světce Vám přijde odkaz na video.    Roman Vlk | NEVÝSLOVNÝ DAR | zpověď

  • Sazovice zvou na mši s našimi biskupy