Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    P. Roman Vlk | UŽ VÍM | K čemu potřebuji Ducha Svatého?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 4.6.2022

    Otázky: 1. K čemu potřebuji Ducha Svatého? 2. Otče Romane, kdy jste vy zakusil, že Ježíš je živý? 3. Toto je opravdu poslední díl UŽ VÍM? A co bude pak?   Evangelium  (Jan 20,19-23) Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | K čemu potřebuji Ducha Svatého?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO: REVOLUCE

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 4.6.2022

    Kráčet společně (Syn hodos)   Již několik dní se mi honí hlavou jedna polská píseň, kterou jsme často vnímali jako jakýsi „bojový“ zpěv. Jmenuje se Revoluce. Nikdy nebyla přeložena do češtiny, takže uvedu jen svůj překlad první sloky: „Dokola přes celý svět Duch svou mocí vane. Dokola přes celý svět, jak řekl prorok, tak se děje. Aleluja. Dokola přes celý svět kráčí mohutná revoluce: Boží chvála vznáší se ke hvězdám jako hukot mohutných vod.“ Další sloky jsou jen obměnou této první, když slova „dokola přes celý svět“ ve druhé sloce nahrazuje vyznání: „I v mém srdci Duch svou mocí vane,“ ve třetí je otázka: „I ve tvém srdci Duch svou mocí vane?“ Ve čtvrté volání: „Ó, ať v nás ode dneška Duch svou mocí vane!“ Při prožívání synodální cesty na úrovni farnosti i diecéze mám nejednou dojem, že přesně toto se nyní děje - revoluce. Pod vedením Svatého Otce prozkoumáváme naše cesty, hledáme dobré stezky a zkoušíme po nich kráčet (Jer 6, 16). Velmi jsem si to uvědomil v souvislosti s tím, jak se dnes ve Skutcích apoštolů píše o úžasu lidí, kteří na Letnice slyšeli apoštoly, každý ve vlastním jazyce, vyprávět o velkých Božích skutcích. Když se zpětně dívám na cestu, kterou jsme již v synodu ve společenstvích v naší farnosti prošli, začínám vnímat, jak Církev dokáže pod vedením Ducha promluvit ke zcela odlišným lidem a oslovit jim srdce. Některá probíraná témata vypadala těžká a ani jsme nevěděli, na co se vlastně ptají. Ale když jsme se modlili, četli Písmo a dělili se o to, co nám Boží slovo říká, postupně se nám objasňovala i jednotlivá témata a vždy se našel někdo, kdo řekl něco smysluplného, ​​co jsme mohli vložit do postřehů z našich setkání. Duch mluvil k lidem různých stavů, profesí i povolání, od studenta střední školy po dlouholeté důchodce. Každý téma chápal svým způsobem a spolu jsme se obohacovali růzností pohledů a názorů. Asi si ta setkání idealizuji, ale vnímám je jako takovou malou revoluci Ducha. Jsem velmi vděčný každému z farnosti, kdo pozvání přijal a vytrvale se účastnil modliteb, čtení Písma i dělení se o své srdce a smýšlení. Pokládám za velmi důležité, že pokud se jen dalo, tak jsme vždy měli setkání po mši svaté, takže jsme byli účastni i na „lámání chleba“ (viz Sk 2, 42). Synodální setkání jsou pro mě potvrzením, že Církev mluví všemi jazyky. Mluví jazykem intelektuálů i dělníků, studentů i lékařů, mladých i starých… A nemluví těmito jazyky jen při kázáních v kostele, ale i při setkáních, kde spolu hledáme Boží cesty a učíme se po nich kráčet. Každému přeji, aby takovou revoluci Ducha prožíval. Je to snadné. Stačí se setkat, modlit se, číst Písmo a vnímat, „co Duch říká církvím“ (Zjv 2, 7). Je to náročné, neboť je třeba chtít. Je třeba chtít! Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Otrokovice se zapojí do Noci kostelů

    Přijměte pozvání zažít atmosféru kostela se zajímavým programem. V pátek 10. 6. nabídne kostel sv. Vojtěchy program od 18:30-22:30, kostel sv. Michaela od 19:30-21:30 a kaple sv. Anny v Kvítkovicích od 18:00-21:30.    

  •

    P. Roman Vlk - UŽ VÍM - Proč se musím každý den modlit?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 28.5.2022

    Otázky: 1. Proč se musím každý den modlit? 2. Soutěž 3. Kdy jste zakusil, že Ježíš je živý? Host: Otec arcibiskup Jan Graubner   Evangelium  (Jan 17,20-26) Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | Proč se musím každý den modlit?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 7. VELIKONOČNÍ NEDĚLI: BŮH OSLAVUJE

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 28.5.2022

    Kráčet společně (Syn hodos)   Dnes mi přišlo na mysl, jak rád Bůh slaví. Zmrtvýchvstání svého Syna slaví v Církvi padesát dní! A jeho nanebevstoupení? Kromě toho, že je součástí zmíněných dnů, má i zvláštní svátek. Ale i další dny až do Letnic Bůh slaví návrat svého Syna do nebe. Jak to víme? Neboť slaví Církev. Církev je Boží dílo. Vnímáme-li pozorně texty při slavení eucharistické liturgie či modlitbě liturgie hodin, všude zní radost z Ježíšova oslavení. A nejen Ježíšova – i našeho. Neboť jako Ježíšovo tajemné tělo i my jsme již vystoupili do nebe, ačkoli ještě žijeme na zemi. Jak se tato radost projevuje v biblických čteních této neděle? Nuže nejprve trochu nečekaně - čteme o smrti svatého Štěpána, který volá: "Vidím otevřené nebe a Syna člověka stát po pravici Boha" (Sk 7, 56). Jakoby nám Štěpán potvrzoval pravdu o nanebevstoupení, jak ji známe z textů evangelií. Naší odpovědí je oslava jásavým žalmem: „Pán kraluje!" (Ž 97). Pak Zjevení – vyjadřuje mimo jiné i toužebné očekávání křesťanů přejít od víry k vidění: „Přijď, Pane Ježíši!“ (22, 20). A evangelium? Je i o Ježíšově slávě, který ve své modlitbě prosí Otce, aby ji dostali i všichni ti, kdo patří Ježíši, čeká nás nebe! Těšíš se do nebe? Já velmi. Denně si přitom uvědomuji, že do nebe nemůžu přijít sám. Nejednou se mi v mysli vynořuje obraz, že jednou přijdu před nebeskou bránu a tam mě budou čekat zástupy těch, se kterými jsem žil či žiji nyní na zemi. Budou plesat a jásat, že jsem už mezi nimi. Ale vždy se mi do toho obrazu přimíchá myšlenka. „A co když tam bude někdo, kdo bude Bohu říkat: ‚Bože, tento člověk mi o tobě nemluvil, nesvědčil, neprojevil mi lásku, pohoršil mě…“ Je to pro mě motivace vnímat každého kolem sebe jako člověka, který mi může pomoci přijít do nebe, ale zároveň mi může i tu cestu pořádně zkomplikovat. Všechno závisí na tom, jestli ho budu milovat... Co mi Bůh řekne, když přejdu do věčnosti? Bude tam někdo, kdo mu bude říkat o mně dobré věci? Doufám, že když mě Bůh pozval na oslavu, tak mě tam jednoho dne i přivítá. Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    P. Roman Vlk - UŽ VÍM - Je život v klášteře zábava?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 21.5.2022

    Otázky: 1. Kdy jste zakusil, že Ježíš je živý? 2. Co vás baví na životě v klášteře? 3. Jak nám Duch svatý připomíná Ježíšova slova? Host: Otec biskup Pavel Konzbul   Evangelium  (Jan 14,23-29) Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A (přece) slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch Svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: `Odcházím' a `(zase) k vám přijdu.' Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane.“   P. Roman Vlk | UŽ VÍM | Je život v klášteře zábava?   Pokud máte nějakou otázku, můžete nám ji poslat na email vlcidoupe7@gmail.com nebo prostřednictvím aplikace Vlčí doupě.   SLEDUJTE VLČÍ DOUPĚ TAKÉ NA: WEB: https://vlcidoupe.cz ESHOP: https://vlcidoupe.cz/obchod INSTAGRAM: https://1url.cz/@Vlci_doupe FACEBOOK: https://1url.cz/@Vlci.doupe MOBILNÍ APLIKACE: https://1url.cz/@app.vlcidoupe Dílo Vlčí doupě je možné finančně podpořit darem na č. ú.: 2089164018/3030

  •

    ZAMYŠLENÍ NA 6. VELIKONOČNÍ NEDĚLI: SPORY V BOŽÍM PŘÍBYTKU?

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 21.5.2022

      Kráčet společně (Syn hodos) Přestože mě láká věnovat se tématu „sporu a ne malé hádky“ (Sk 15, 2), neboť to nám je blízké a v dnešních novinách by byly z toho bombastické titulky, pro nás mnohem důležitější je souvislost tohoto textu (a celého, nejen uvedených slov) s ostatními čteními. V Antiochii vznikl problém. Pokud by jeho účastníci nežili s Ježíšem, neprožívali to, co Ježíš slibuje v dnešním evangeliu – „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a uděláme si u něj příbytek“ (Jn 14, 23) -, tak by sotva našli řešení. Ale protože vnímali, že jde o Boží věc, že ​​jde o to, aby Bůh přebýval nejen v jejich srdcích, ale také v jejich společenství, tak hledali řešení a Boží Duch jim ho dal: „Duch Svatý a my jsme rozhodli…“ (Sk 15, 28). Konečným výsledkem takového prožívání své víry, takového přístupu k problémům je text ze Zjevení: „…svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha ozářeno Boží slávou… Chrám jsem v něm neviděl, neboť jeho chrámem je Pán, všemohoucí Bůh, a Beránek“ (Zjv 21, 10–11.22). Nádherná vize, pro kterou se vyplatí žít! Možná si myslíš, že máš k tomu daleko, aby si Bůh u tebe udělal příbytek, aby tě vedl Boží Duch. Ale to není pravda. Od křtu Bůh v tobě přebývá. Stal ses jeho dítětem, součástí Kristova těla – Církve, jsi vbudován do svatého chrámu. Jsi součástí nového Jeruzaléma, jsi Kristovou nevěstou. Jistě, můžeš namítat, že tvé hříchy Boha vyhánějí. Ale Bůh se nedá jen tak snadno vyhnat. Pokud si svá selhání uvědomuješ, pokud jich lituješ (nebo jak to kdosi řekl, pokud lituješ alespoň toho, že jich nedokážeš litovat), pokud usiluješ o dobro čili pokud Boha miluješ, proč by měl být Bůh mimo tebe? A teď udělám skok. Velmi mi v Církvi chybí zdravé spory a hádky. Ať se děje cokoliv, tváříme se, jako by všechno bylo v pořádku. Apatie? Lhostejnost? Nezájem? Strach? Vyvolává to ve mně otázku, jestli vůbec žijeme… Jsme-li Božím příbytkem, tak to musí být na nás vidět. Skutečné Boží věci v nás musí vyvolávat vášeň, nadšení, je-li třeba, i rozhořčení či hádky, aby hledáním řešení byl v nás, ve své Církvi, oslaven Bůh. Synodální setkání jsou k tomu skvělou příležitostí.   Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/

  •

    Filmový apoštolát nabídne film o sv. Ritě

    Srdečně zve k promítání italského romantického dramatu Sv. RITA. Promítáme v pondělí 23. května v 18:30 v sále pod kostelem sv. Vojtěcha. Občerstvení zajištěno. Vstup volný.   Na konci 14. století, v době nezávislosti a prosperity Umbrie, byla moc     ve městě Cascia v rukou několika šlechtických rodů. Jediným platným zákonem byl Zákon cti a jediným jasným jazykem bylo násilí. V té době    se mladá, odvážná a krásná Rita zamiluje do rytíře Paola Manciniho. Ale krátce po svatbě Rita zjistí, že Paolo je bezcitný vrah. Díky silné víře            a neustálé lásce své ženy však opustí pomstychtivé boje a v jeho životě dojde k obratu. Ale jejich šťastný rodinný život trvá jen do dne, kdy je Paolo obviněn ze zrady rodiny a svými bývalými společníky zabit. Příběh Rity, které kruté intriky a vzájemná stará nenávist mezi znepřátelenými rody připravila jak o manžela, tak i o dva syny, příběh hluboce věřící katoličky a silné ženy, která se zapříčinila o usmíření těchto dvou rodů a později zasvětila svůj život Bohu. Jejím životním posláním je odpuštění a smíření a na její hlubokou lásku ke Kristu Bůh odpovídá udělením stigmat.   Svätá Rita   Svätá Rita - Patrónka nevyriešiteľných situácií  

  •

    Benefiční koncert ZUŠ Otrokovice

  • ZAMYŠLENÍ NA 5. VELIKONOČNÍ NEDĚLI: ZÁJEM O LIDI

    • Promluvy
    • napsal Administrator
    • 14.5.2022

    Kráčet společně (Syn hodos)   Na webu postoj.sk (svetkrestanstva.postoj.sk/105593/netusil-som-ze-bohatstvo-nas-tak-zmeni-uz-aj-ja-sa-spravam-inac) je rozhovor s Petrem Gombitem, knězem, který založil a vede zařízení Oáza pro bezdomovce v Bernátovcích nedaleko Košic. Doporučuji ho k přečtení každému právě ve spojitosti s liturgickými texty dnešní neděle. Proč? Neboť Ježíš říká: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“„ (Jn 13, 34-35). V rozhovoru je mnoho podnětů na toto téma. Naše synodální kráčení se pomalu blíží závěru první etapy, diecézní fáze. Při pohledu do zápisů ze setkání v naší farnosti se stále více vynořuje základní problém život v naší Církvi – individualismus. „Mám svůj život s Ježíšem a navíc nemám čas, nemám zájem.“ Ale když nás dnes Ježíš volá milovat se navzájem, tak to nelze bez skutečného zájmu o druhé. A nejen v tom, zda mají vše potřebné pro život (to se ještě jak-tak zvládá), ale jestli mají i vše potřebné pro věčný život. Vynořuje se však i jiný problém – způsob pastorace. Jako by se velká část kněží spokojila se základním servisem a rezignovala na úsilí zvát věřící k výšinám. Z Církve se stává servisní organizace, do které mnozí z farnosti přicházejí jen pro „služby“ - pokřtít, pohřbít, sezdat, připravit na biřmování, vyzpovídat… Nemáme však strukturu, která by těmto lidem nabízela biblické školy, formaci v modlitbě, systematickou katechizaci dospělých, růst ve víře… Proč tomu je tak? Je jasné, že kněz, ani ten nejlepší a nejhorlivější, nemůže sám nabízet veškeré bohatství Církve. Jsou potřební laici. Každý pokřtěný má v sobě bohatství, které může a má dávat jiným. Má v sobě Boží život. Pokud se každý pokřtěný neprobudí a nepřevezme část své odpovědnosti za bratry a sestry kolem sebe, tak… Všimni si v dnešním čtení ze Skutků apoštolů (14, 21b - 27) aktivit Pavla a lidí kolem něj. Jak velké věci učinil skrze ně Pán! Proč to dokázali? Neboť měli zájem o lidi. Neboť věděli, že poselství, které hlásají, je pro každého člověka, pro jeho věčný život jedinečné a nenahraditelné ničím jiným. Podobá se naše smýšlení o lidech Pavlovu? Posloucháme Ježíšův příkaz? Vezměme si za svá slova responsoriálního verše: „Chci tě oslavovat navěky, Bože, můj králi.“ Je jasné, že nejde jen o oslavná slova, neboť: „Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li se navzájem milovat.“