Aktuality, Inspirace, Ohlášky, Promluvy

  •

    Povzbuzení v době koronaviru – prof. Krčméry

    Papež František inicioval 11. 3. den půstu a modliteb za zastavení nebezpečí koronaviru. Vyzval nás ke každodennímu spojení se ve 20.00 k modlitbě slavného růžence a korunky k Božímu milosrdenství. Dnes jsem velmi čerpal ze slov jednoho z největších odborníků na tropické nemoci na Slovensku pana Prof. Vladimíra Krčméryho ať již k otázce koronaviru, tak taky právě k jeho zkušenostem s modlitbou korunky k Božímu milosrdenství. Rád se o ně dělím i s vámi.           Odkaz na školu, kterou pan profesor založil na pomoc lidem v nejchudších zemích: https://www.vssvalzbety.sk/ Kéž jeho příklad toho, co mu nedalo spát a přivedlo jej k pomoci nejpotřebnějším, nám povzbudí a pomůže i nám najít odvahu k pomoci potřebným i v době boje s koronavirem.  

  •

    Pomáháme kněžím v těžkých podmínkách

    Milí farníci. Chtěl bych vám poděkovat za ochotu pomoci kněžím, mým spolužákům, kteří žijí v pohraničí ve velmi chudých podmínkách. Když čtu jejich řádky o poměrech, ve kterých se jako kněží nasazují, tak mě přijde nesrovnatelné, co tady v Otrokovicích máme za duchovní i materiální zázemí. S tím se opět vynořuje otázka, zda si toho vážíme a jsme ochotni přiložit ruku k dílu, když je potřeba někde některou službu, společenství udržet nebo něco nového rozvinout. Když jsem odeslal první úmysly mší svatých o. Jiřímu Filipci, který nám pak o sobě napsal a stále přicházely další, tak mě hned napadl další spolužák P. Štefan Brinda, o jehož těžké situaci se zmínil při našem ročníkovém setkání. A tak jsem taky jej poprosil, aby nám trochu představil svoji situaci, ať máte představu, koho podporujete dary na odsloužení mší svatých. O. Pavel Více o jeho farnostech se můžete dočíst na www.farnostliciborice.wz.cz   Okénko do farnosti Drazí přátelé, moc pěkně vás všechny zdravím. Jmenuje se Štefan Brinda a s vaším o. Pavlem jsme byli spolu v Teologickém konviktu v Olomouci. Pak se naše cesty částečně rozešly, protože jsem studoval za diecézi Hradec Králové a tak jsem pokračoval na Teologické fakultě v Praze. Jsem poslední kněz, kterého vysvětil tehdejší královéhradecký biskup Dominik Duka v r. 2009. Jen pro zajímavost, do semináře, resp. do konviktu, jsem vstoupil 20.9.2002 a vysvěcený na kněze jsem byl 20.9.2009. Takže symbolická biblická 7, jako číslo plnosti, mne provází. Během své desetileté kněžské služby jsem se z různých důvodů stěhoval 6krát. Nebylo to vždy jednoduché. Byl jsem ve farnostech, ze kterých jsem se stěhoval velice těžko. Ale byl jsem i ve farnosti, ze které jsem se po velice krátké době stěhoval jinam nesmírně rád. Stěhování je dobré alespoň k tomu, abych si řekl, co vlastně ze svých věcí doopravdy potřebuji a co můžu vyhodit. A ve skutečnosti nepotřebuji toho moc, ale těžko se zříkám „svých věcí". Ve farnostech, ve kterých jsem působil a kde působím i teď, to všude bylo v něčem jiné. Rozhodně nemůžu tvrdit, že co fungovalo v jedné farnosti, tak bude zákonitě fungovat i v další farnosti. Každá farnost je „poznačená" tím, jak společenství věřících společně naživá, jak se lidé k sobě vzájemně mají, jaké má společenství věřících charisma, jaká jsou charismata jednotlivců, jakými charismaty disponují místní duchovní, atd. Každá farnost duchovního, který tam zrovna působí, nějakým způsobem poznačí a duchovní poznačí farnost. Jak v dobrém, tak i v tom zlém. Tak to prostě je. Alespoň to je moje zkušenost, kterou mi zatím nikdo nevyvrátil. Momentálně působím ve farnostech Bojanov a Licibořice. Jsou to farnosti vesnického typu rozptýlené v Železných horách. Jsou to dvě farnosti. A i když nejsou od sebe daleko (jenom přes jeden kopec), tak jsou to farnosti nesmírně rozdílné. Ale jsou stejné v tom, že v neděli na bohoslužbách je nás kolem cca. 35 v létě, v zimě tak 15 a méně. A během týdne je nás tolik, že bych to sečetl na prstech jedné ruky a ještě by mně pár prstů zbylo, anebo jsem v kostele na mši sám. Původně mne o. biskup Vokál poslal na malinkou faru do Licibořic. V letních měsících to bylo fajn. Nábytek tam nebyl žádný. A tak spaní i sezení na zemi a jídlo z krabice namísto stolu nebylo tak špatné a ani mne to nějak nevadilo. Zvykl jsem si na to. O život faráře ve vesnici stejně nikdo nejevil zájem a také tam nikdo za první půlrok ani nepřišel. Tudíž nebyl důvod si dělat starosti s nábytkem. Ovšem od prvních zimních měsíců to bylo krušné. Topení tam nebylo žádné. Akorát malinkatá kamínka na dřevo v jedné místnosti. V prosinci jsem musel vyskakovat oknem ven, abych zvenku „vykopl" dveře a otevřel je, protože zevnitř byly tak namrzlé, že je nebylo možné otevřít. A tak jsem se rozhodl přestěhovat na faru do druhé farnosti, do Bojanova. Tady tehdy byla fara s topením, ale nefunkčním. Ovšem na faře bylo skladiště všeho možného. Tak se muselo spousta z těch věcí a harampádí vyhodit, odvést do sběrného dvoru, shořet na dvorku. Topení se nechalo opravit a zprovoznit. Takže tady máme i teplo. Z velké fary obývám pouze dvě místnosti, které se „opravily". Ostatní jsou neobyvatelné. Stropy jsou podepřeny vzpěrami, aby se nepropadly, okna se nedají dovřít a vstupní dveře taky ne. První rok, co jsem faru obýval, tak zdi byly od vlhkosti tak zelené jako jarní čerstvá tráva na zdejších loukách a pastvinách. Denně se modlím ke sv. Josefovi, aby barák držel pohromadě. Spadnou může, ale jenom pokud v něm nebudu. Jak jsem se zmínil výše, tak jsou to dvě farnosti. Jedná je ještě sloučená s dnes již neexistující další farností. A v té historické farnosti se nás na bohoslužbě sejde průměrně 4. Takže když máte něco na kostele opravovat, kolik pak korunek vysbírají 4 lidé? Je úplně jedno, kolik vás ve farnosti je, jestli málo anebo hodně. Ekonomické vstupy jsou stejné. Elektřina stojí stejně jak pro 4 lidi, tak pro 35 i 200 lidi v kostele. Provoz farnosti, opravy, tak to je stejné. Farní obvod je dost rozlehlý. Dohromady čítá 41 vesnic, osad i samot. Jezdit musíte stejně každý den. Protože cokoli potřebujete zařídit, setkání s lidmi, úřady, tak pokaždé musíte někam jet. Ale musím říct, že lidé jsou tady milí. Trvalo značně dlouho dobu, než si na mne zvykli a já na ně. Také mně chvíli trvalo, než jsem se je naučil přijímat takové, jací jsou. A opačně. V začátcích se mi vyhýbali. Nemohl jsem je ani pozdravit a podat jim ruku, protože utíkali. Tady jsem začal ještě více věřit na zázraky. Protože jsem viděl utíkat stařenku se dvěma francouzskými holemi, jen aby se mi vyhnula a nemuseli jsme se pozdravit. Babča, které normálně ani chodit nemůže, najednou normálně utíkala. Anebo aby se se mnou nemuseli lidé pozdravit, tak přecházeli na opačnou stranu silnice. Ale musím říct, že časem se to hodně proměnilo. Řečeno stručně, nepovažuji za nutné opravovat kostely a fary. To by také bylo potřeba. Pro tuto chvíli se mi zdá důležitější budovat a opravovat společenství věřících. Ve zdejším kraji se musí proměnit povědomí o kněžích. Lidé mají představy, že farář jenom sedí na faře a čeká, pokud náhodou někdo nepřijde. A skutečně nikdo na faru nepřijde. Kdybych umřel na faře v neděli po mši, tak určitě za týden bych nikomu nechyběl. A možná i příští neděli bych na mši nikomu nechyběl. Ale to ví pouze Bůh. Věřícím připomínám, alespoň tak to mám v sobě, že vůbec nevadí, že nás je malinko a také nevadí, že faru a všechno kolem ní máme na spadnutí. Na co by mi byla opravená skvělá fara, kdyby tam nepřišel vůbec nikdo, s kým by se dal vypít v klidu např. čaj, popovídat atd. Takže nám nevadí, že to na nás skoro padá, snažíme se to využít co nejvíc k setkáním různého druhu. A setkáváme se rádi. Máme tady i setkání maminek, ze kterých žádná do kostela nechodí a prozatím ani chodit neplánují. Učíme děti náboženství. Žádné z dětí také do kostela nechodí a nechodí ani jejich rodiče. Některé děti nejsou ani pokřtěné. Máme mnoho kulturních akcí: koncerty v kostele, besedy, povídání. Anebo jednoduše „popijeme čas", jak já tomu říkám. A ledy pomalinku tají a prolamují se. Žiju ze slov, která mi před vstupem do semináře řekl starý pater, který mně kněžský seminář „zařídil" (pocházím ze Slovenska) a kterým jsem tehdy nerozuměl. Bral jsem je jako srandu starého kněze, ale dnes mne intenzivně provází a mají něco do sebe. Při každém setkání mi připomínal: „Štefane, buď pokornej, buď skromnej a nejez tolik, abys nebyl tlustej". Podstata těchto jeho slov se velice bolestně prožívá. Před mnoha lety, když jsem ještě ve svém životě o kněžské dráze a kněžském působení ani nesnil, jsem „půjčoval" peníze jednomu kamarádovi, který už tehdy byl knězem, aby zaplatil předplatné na Katolický týdeník těm, co chodí do kostela. Tehdy jsem se smál od ucha k uchu, že to snad není ani pravda, že nemá na to, aby zaplatil předplatné katolických novin, aby v tom kostele alespoň něco bylo. Ale zkušenosti mne naučili a sám to zažívám, že je mnoho farností a kněží v nich, kde ani na ten Katolický týdeník nemají. Drazí přátelé, dalo by se toho napsat ještě podstatně víc. „Zážitků mám mnoho". A to jak úsměvných, tak i smutných. Ale stejně nejlepší je prožít si to. Z každé zkušenosti se snažím vzít to, co pro mě připravil Bůh a jeho Prozřetelnost. Já se pletu, často chybuji, ale Boží prozřetelnost? Ta se přece v dějinách spásy a v životě žádného člověka nikdy nespletla a nikdy v budoucnu se ani nesplete.  Takže v mém životě se nestane nic, co by sám Bůh nechtěl, co by mi ze své lásky nedaroval. Já se jenom pořád učím přijímat ono vedení Boží prozřetelnosti. A snadné to není. Prostě, v mém životě se nestane nic, co by Bůh nechtěl. Takže, když mám být ve farnosti teď a tady, tak jedině Bohu díky za to. Já si přeji kolikrát hlouposti. Ale Bůh mi do života dává přece to, co doopravdy potřebuji. A Bůh mi daroval tyto moje farnosti.     Drazí přátele, děkuji vám za podporu. A to jak materiální, finanční, tak hlavně tu duchovní. Modliteb, postů a dalších obětí, které mají hodnotu v Božích očích, nikdy není dost. Dnes jsem si vědomý toho, že Bůh mne neposlal do současných farností sklízet pastorační úspěchy, abych byl „známým, věhlasným, populárním a oblíbeným knězem", ale abych rozséval. Tak rozsévám, kde můžu, jak můžu a co můžu. Některým se může zdát, že je to hloupé anebo pošetilé. Ale růst dává přece sám Bůh. Tak praví Bible. A ta má přece vždycky pravdu. Buďte požehaní. S pozdravem P. Štefan Brinda

  •

    Kde všude na internetu čerpat inspiraci ke čtení Bible?

    Chceme v tomto roce Bible nějak víc prohloubit svůj vztah k ní? Kde začít? Nabízí se hned několik webů, které rozebírají čtení, která zaznívají v našich kostelích.  I ony nám mohou pomoci nenechat tento rok bez povšimnutí.   Než si je představíme, je dobré říct, že v katolické církvi jsou nejpoužívanější tyto překlady Bible: Český ekumenický překlad najdete jej na: http://biblenet.cz/ Při mši se čte katolický liturgický překlad: http://www.liturgie.cz/ nebo http://www.obohu.cz/bible/index.php?k=Gn&kap=1&styl=KLP Rozšířený překlad je též Jeruzalémská Bible https://www.jeruzalemskabible.cz/, najdete ji na http://www.obohu.cz/bible/index.php?styl=JB&k=Gn&kap=1   Ke čtením nejenom na neděli najdete podklady na těchto webech: Neděle v rodině nabízí různé materiály k prožívání neděle jak pro dospělé, tak pro povídání si s dětmi. http://nedelevrodine.cz/ Kultura slova nabízí nahrávky liturgických čtení k poslechu i přípravě čtení na neděli s odkazy na komentáře. http://kulturaslova.cz/ Projekt Vezmi a čti k nedělním i čtením přidává í všední dny s krátkými komentáři. Najdete zde i návod, jak přečíst celou Bibli http://www.vezmiacti.cz/index.php?page=tbs Portál Víra.cz vám nabízí podobně nedělní biblické liturgické texty a čtení na každý den v týdnu, včetně komentářů a námětů k rozjímání. https://www.vira.cz/Nedelni-liturgie Pokud máte rádi zamýšlet se nad texty Písma pomocí kázání různých autorů, najdete je zase na Pastorace.cz. Výhodou jsou opět i náměty pro zamýšlení se nad texty s dětmi. https://www.pastorace.cz/Kazani/obdobi-behem-roku-cyklus-a Celosvětově oblíbeným kazatelem je papež František, jeho promluvy pravidelně přibývají na webu Rádia Vatikán. Najdete zde promluvy z různých slavnostních mší, https://www.radiovaticana.cz/podrubrika.php?id=3, ale i promluvy z všedních dní z Domu sv. Marty. https://www.radiovaticana.cz/podrubrika.php?id=32 Nesmíme zapomenout na jednoho z našich nejznámějších kazatelů o. Vojtěcha Kodeta, který kromě psaných textů, které mu vyšly i knižně, přidává k jednotlivým nedělím i videa. http://www.vojtechkodet.cz/videa/uvody-do-nedeli/ A za zmínku taky stojí slovenský web, který by mohl někoho velmi obohatit, jenž se zaměřuje na evangelium toho dne, které se čte v kostelích a připojuje k nim komentáře různých církevních otců. https://catenaaurea.sk/    Snad i tento výčet nám pomůže prohloubit naši osobní četbu a rozjímání Božího slova.

  •

    Videa Živý betlém i koncert chrámového sboru

    Zaujal vás Živý betlém v roce 2019, který byl netradičně pojat? Zmínku o něm odvysílala i Tv Noe a záznam najdete na Youtube. Tajil se vám taky dech, jak to dopadne se vznášejícím se archandělem Michaelem z kostelní věže k nám dolů na zem? A milovníci klasiky zde najdou taky koncert našeho chrámového sboru z 29. 12. Jakub Jan Ryba - Česká mše vánoční.  Foto z celé akce najdete zde.    Živý betlém 25. 12. 2019   Koncert chrámového sboru z 29. 12. 2019  

  •

    Na mši na Senioru C byla s námi i televize

    Již se stalo tradicí, že mši na konci roku na Senioru C, která v jeho průběhu bývá vždy jednou za měsíc, doprovodí naše schola. K našemu velkému překvapení nás zde na samém začátku čekala regionální televize. Díky tomu se na jejich reportáž můžete podívat. Video najdete na tomto odkazu.

  •

    Materiály pro katechezi dětí k nedělním čtením na webu i v mobilu

    Po úspěšné mobilní aplikaci „Prázdninová cestička k Bohu" připravilo Centrum pro rodinný život Olomouc ve spolupráci s P. Petrem Hofírkem novou aplikaci pro celý nadcházející liturgický rok. Pod názvem „Neděle v rodině" je ke stažení na Google Play. V této aplikaci najdou zájemci různé materiály k prožívání neděle a přípravu na ni.   Uživatelé si mohou vybrat ze široké nabídky podkladů, které lze využívat každou neděli během celého roku. Jsou v ní dostupné zajímavé texty a náměty nejen pro děti, ale i pro rodiče. Rodiny se během roku budou moci i aktivně zapojit a přispívat tak k obohacení aplikace. Je zde výzva vymýšlet krátká hesla k nedělním evangeliím pro povzbuzení (zdařilé verše budeme průběžně zveřejňovat), a pokud děti nakreslí k nedělním textům obrázek nebo něco vytvoří, mohou nám do aplikace zaslat fotografii. Informace naleznete na www.nedelevrodine.cz.   Velmi si vážíme všech, kteří ke křesťanskému prožívání nedělí připravili širokou škálu materiálů, a děkujeme za možnost využití pro tuto aplikaci. Věříme, že i díky této moderní pomůcce bude možnost zase o kousek pokročit na cestě k Bohu, povzbudit se na cestě víry a hlouběji ji v rodině prožívat.     Markéta Matlochová, Centrum pro rodinný život Olomouc

  •

    Farní výlet s želvou Loudalkou

    Na podzim do naší farnosti přibyla nová kamarádka – želva Loudalka, která si s dětmi ráda povídá na dětských mších sv. a každý pátek navštíví některou rodinu, se kterou doma prožije celý týden. Na sobotu 9. 11. pozvala celou farní rodinu na výlet vlakem do Rožnova pod Radhoštěm. Vlak Arriva přijel až z Rohatce a v 7.40 jsme odjížděli z otrokovického nádraží. Tento vlak byl speciálně vypravený pouze pro nás – pro více než 100 účastníků od malých dětí až po prarodiče. Ve vlaku bylo veselo a cesta rychle a příjemně ubíhala. Mohli jsme si povykládat mezi sebou, hrát hry, zazpívat si kytarové písničky a děti vymalovat obrázek želvy Loudalky. Největším zážitkem bylo nahlédnout do kabiny strojvedoucího. Děti se dívaly, jak se vlak řídí a ovládá a ptaly se na všechno, co je zajímalo. Po dvou hodinách jízdy jsme vystoupili v Rožnově a společně navštívili skanzen – Valašské muzeum v přírodě. Prohlídku jsme začali v Dřevěném městečku, které je nejstarší částí skanzenu. Protože nás bylo opravdu hodně, museli jsme se rozdělit na tři skupiny. S paní průvodkyní jsme si prohlédli krásné roubené domečky a stavby a dozvěděli se o dřívějším skromném způsobu bydlení a života. Měli jsme možnost ochutnat některé tradiční speciality jako jsou frgály nebo se zahřát medovinou. Prohlídku jsme zakončili v dřevěném kostelíku sv. Anny, kde se každoročně konají poutě.  Okolo kostela se nachází malý hřbitov Valašský Slavín, kde jsou pochovány významné osobnosti (např. Jan Karafiát, autor Broučků nebo Emil Zátopek…) Poté jsme si mohli projít další dva okruhy – Mlýnskou dolinu a Valašskou dědinu. Viděli jsme stavby, kde se dříve mlelo obilí, kovárnu, školu, větrný mlýn… Většina těchto památek stále funguje a stihli jsme ukázku při práci v kovárně. Cestou jsme narazili také na několik domácích zvířat. Dříve lidé na vesnici museli hodně a tvrdě pracovat a žili převážně z toho, co si sami vypěstovali. Po půl druhé jsme se všichni sešli v kostele Všech svatých a zakončili výlet mší sv., kterou sloužil o. Pavel. Vyprávěl nám, že v každém kostele najdete něco zvláštního. Víte, co je zvláštního v rožnovském kostele? Po celý rok tam mají Betlém a najdete ho na stropě kostela. Ve tři hodiny jsme museli vyrazit domů. Nasedli jsme do vyhřátého vlaku, do kterého jsme se všichni těšili. Děti i se želvou Loudalkou opět využily možnost sledovat jízdu vlakem z pozice strojvedoucího. Děkujeme o. Pavlovi, že vše domluvil a zařídil výlet vlakem. Myslím, že se akce vydařila a bylo nám všem spolu dobře. Jana Vaclová Více foto v naší fotogalerii.    

  •

    Představujeme iniciativu Manželům nablízku

    Anonymita, míjení se ve farnostech, bolesti, které mnozí manželé nesou, aniž by je měli komu svěřit, atmosféra, kdy mít problém se „nenosí“, to vše inspirovalo Národní centrum pro rodinu ke vzniku iniciativy Manželům nablízku. Sdílení ve farnostech chce nastartovat jednoduchým nástrojem: nasloucháním. Iniciativa chce přinést úlevu manželům, kteří se ocitli v těžkostech a farnostem přispět k oživení vzájemné důvěry. Základním materiálem je portál www.manzelumnablizku.cz „Měli jsme problémy v manželství. Nevěděl jsem, komu bych se mohl svěřit, vypovídat se. Ve farnosti jsem nikoho nenašel. Nakonec mě vyslechl kolega ve firmě“, sdělil pan M. z brněnské diecéze. Jednou ze základních lidských potřeb je být přijímán a milován. „Mít nablízku člověka, jemuž se mohu otevřít a oddat, ve chvíli, kdy mám v manželství problém, jsem pln starostí, pak potřebuji přátelskou blízkost, „uši“ někoho, kdo mě vyslechne. Chceme proto povzbudit každého k objevení malého zázraku, kdy už prosté naslouchání druhému, zájem o něj, kousek času a modlitby, mu může přinést velkou úlevu. Naslouchání je služba lásky,“ shrnuje hlavní myšlenku inciativy její autorka Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu. „Často vyhledáváme druhého z toho důvodu, že v sobě cítíme napětí, případně chaos a potřebujeme někoho, s kým bychom si o tom mohli povídat“, konstatuje známý český psycholog Jaro Křivohlavý v publikaci Povídej – naslouchám. Papež František v exhortaci Radost z lásky (Amoris laetitia) povzbuzuje: „…církev má nabízet doprovázení a pomoc v otázkách spojených s růstem lásky, překonáváním konfliktů a výchovou dětí“ (AL38). Dále uvádí, že sňatek není cílem, ale začátkem v naplňování poslání, které „…se uskutečňuje ve společném překonávání každodenních zkoušek a obtíží“ (AL 211). Iniciativa Manželům nablízku zahrnuje tři pilíře: Modlitba – Inspirace – Vzdělávání. Modlitby se věnují naslouchání, sdílení a manželskému životu; Inspirace nabízí, jak ve farnostech posílit dobré vztahy a důvěru a v záložce Vzdělávání zájemci najdou řady přednášek a knižních tipů k tématu manželského života, naslouchání druhým a svědectví; také materiály pro práci ve společenstvích. Vše na www.manzelumnablizku.cz Krizové situace v manželství mohou být příležitostí ke vzájemnému růstu, ne přednostně začátkem rozpadu vztahu. Každý si ve farnosti může najít „dobrou duši“, jíž by mohl o těžkostech promluvit už v jejich začátcích. Tím se může uvolnit napětí a trpící zahlédne svou situaci z jiné stránky. Iniciativa je realizována za podpory nadace Renovabis. Kontakt: Mgr. Ivana Horáková, Národní centrum pro rodinu, mn@rodiny.cz, 733 598 575

  •

    Představujeme Godzone

    Godzone tour je evangelizační turné projektu Godzone, které se každoročně organizuje v rámci Týdne církve pro mládež. Letos se uskuteční 18. až 22. listopadu 2019 v pěti městech na Slovensku. Zahrnuje večerní koncerty, kde návštěvníci zažijí originální hudebně-taneční program, vyslechnou si jedinečné příběhy lidí z celého Slovenska, uvidí interaktivní divadelní scénku, inovativní videoprodukci a mnoho dalšího. Godzone tour zároveň nezahrnuje pouze celovečerní koncert, ale také evangelizaci na náměstích, dobročinnou aktivitu, pomoc Charitním centrům a zábavně-výchovný program na desítkách základních a středních škol. Poslední roky se nás na Godzone tour setkalo více než 22 tisíc. Přidej se k nám a staň se i Ty součástí generace, které jde o Boží království.   O čem je Godzone?   G̶O̶D̶Z̶O̶N̶E̶ IDE O VIAC - Martin "Augustín" Dvornický ft. Jana Palajová   Jaké jsou odpovědi na nejčastější otázky a odpovědi na ně ohledně Godzone Tour?   A jaké byly předchozí ročníky?         Odkazy: https://godzone.sk/  

  •

    Objevte užitečný web i mobilní aplikaci Zpěvník Pro scholy

    Chceme vám představit nový projekt ProScholy.cz, který připravujeme pod záštitou spolku Musica Sacra ve spolupráci se Sekcí pro mládež ČBK. Je to nový elektronický zpěvník křesťanských písní, jehož obsah průběžně aktualizujeme, doplňujeme a třídíme. Zpěvník je dostupný na internetové adrese: www.proscholy.cz nebo v mobilní aplikaci dostupné pro chytré telefony se systémem Android a iOS. Databáze zpěvníku v tuto chvíli obsahuje více než 700 písní a denně přibývají nové. Zpěvník není jen sborníkem písní, lze v něm také vyhledávat podle liturgických období, jednotlivých částí mše svaté, zobrazit a transponovat akordy, zobrazit noty, nahrávky atd. Může tak pomoci nejen ve společenství, ale také usnadnit scholám jejich nelehkou práci při volbě písní do liturgie. Náš tým aktuálně čítá cca 26 dobrovolníků (redakce, programátoři, hudebníci). Veškeré naše úsilí probíhá ve volném čase, proto budeme moc rádi za jakoukoli pomoc, zpětnou vazbu nebo tipy na nové funkce. Michael Dojčár, koordinátor projektu, tel.: 734 791 909, e-mail: michael.dojcar@proscholy.cz