Farnost Otrokovice

Dnes si velmi intenzivně uvědomuji, co pro mě znamená žít ve víře. Vede mě k tomu Ježíšova věta z evangelia: "Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, přináší mnoho ovoce; neboť beze mne nemůžete dělat nic" (Jan 15,5). Neprožívám (citově, psychicky) jistotu, že jsem v Ježíši a on ve mně. A už vůbec ne to, že bych přinášel hodně ovoce. Ne, spíš mám pocit, že živořit a namáhavě lapáme po každém nádechu, jako člověk s nemocnými plícemi.

Víra mi však říká něco jiného. Křtem jsem se stal ratolestí na révě, kterým je Ježíš. Proudí ve mně jeho život, posilován modlitbou, Písmem, svátostmi, službou, svědectvím, společenstvím (i když v této pandemické době "jen" úzkým, rodinným). S Boží milostí se snažím konat pokání za své hříchy. A selhávám. Právě toto slovo - selhání - mi paradoxně dává jakousi jistotu, že Bůh se o mě zajímá, že se o mě stará, že mě jako réva své ratolesti živí a jako vinař očišťuje, neboť při každém selhání prožívám bolest očišťování.

Asi o tom je křesťanský život - o chvění na hraně. Jedno prožívám, jiné věřím. Jedno vyvažuje druhé a obojí mě chrání před pýchou i před zoufalstvím…

Doufám, že ti tato dnešní písmenka pomohou být více s Ježíšem. V chvění a důvěře.

PS. Co myslíš, jak se cítil apoštol Pavel, když mu v Jeruzalémě nevěřili a báli se ho? A co si myslel, když ho doprovodili z města a poslali domů? Boží škola má své cesty…

Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/