Farnost Otrokovice

Dnes se v textech zmiňují perský vladař Kýros a římský císař. Velcí lidé, velká jména. Jaký však byl smysl jejich panování? Říká to prorok Izaiáš, když nechává promluvit samého Boha: „… aby všichni od východu slunce až po západ věděli, že kromě mě není jiného. Já jsem Pán a nikdo jiný“ (Iz 45, 6).

I tvé jméno může být velké, ačkoli se ti může zdát, že jsi bezvýznamný človíček. Pro Boha však nikdo není bezvýznamný. Vždyť Ježíš zemřel za každého. Ne za lidstvo jako takové, ale za každého osobně. I za tebe. Jak se tedy můžeš stát velkým?

Velice jednoduše. Věrným životem s Bohem. Každodenní věrností v maličkostech v království, které ti Bůh svěřil - v rodině, v práci, ve farnosti, ale i v samotě, pokud ji vnímáš jako svou cestu do nebe. Ne každý je povolán propustit Izrael z babylonského zajetí, jen pár lidí má své portréty na bankovkách či mincích naší doby. Ale pokud věrně každé ráno přijímáš nový den jako Boží dar, pokud klidně skládáš dohromady úsměv k úsměvu nebo slzu k slze, dáváš-li nejeden haléř pro nuzného, překypuje-li ti srdce vděčností za drobnosti, které dostáváš jako dar od Boha (často skrze lidi), záleží-li ti na věčném životě lidí, se kterými žiješ, pak se tvé jméno nesmazatelně vpisuje do věčných záznamů a bude zářit v nebi. Kéž by jich tam mohutně zářilo co nejvíc…

I tvé jméno může být velké. Věrně dávej císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží. Přestože by šlo jen o haléře, úsměvy, slzy.

 Přebíráno se svolením autora. Zdroj zamyšlení najdete zde: http://dcza.sk/